Po jednonedělní dovolenkové přestávce se opět scházíme u Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Nedávné mimořádně rozšířené výběrové jubilejní číslo (Nedělní miniglosy č.700) už pomalu pohlcuje historie a krásně se vybarvující podzim už bude doprovázet počínající osmou stovku vydání našeho nedělníku, který jen s několika drobnými mezírkami vychází s železnou pravidelností už déle než 14 let.
V době od vydání zatím posledních Nedělních miniglos jsem na tomto blogu publikoval celkem čtyři články. Prvním byl neplánovaný víkendový výlet pod obrovitý Radotínský most Po stopách jedné fotografie (která mi jako jediná fotka cizího fotografa visí doma na stěně). Skoro neuvěřitelnou kaskádu náhod, které mě v poslední dovedly k většímu zájmu o český a evropský svět kultury na přelomu 19. a 20 století, jsem představil v rozsáhlejší reportáži Moje podzimní cesta za malířkou Zdenkou Braunerovou. V blogové Fotolaboratoři jsme se spolu mohli podívat na to, jak se dá fotit Vyšehrad bez fotosmogu, tvořeného proudícími turisty, projíždějícími a zaparkovanými automobily, popelnicemi, dopravními značkami, atd. No a nakonec jsem ještě upozornil na skutečnost, že staňkovským letním sluncem malované Srdce vyrazí oslavit přestupný rok do světa, konkrétně v únoru do galerie ve skotském Glasgow, což je tak stručná informace, že jsem k ní ještě jako bonus přidal své nové haiku :-). Z předchozího období můžu ještě připomenout malou neoluddistickou glosu, vyjadřující můj veskrze negativní vztah k moderním samoodbavovacím technologiím Ulov si sám. A dozvěděl jsem se rovněž že byla až do 29. října prodloužena velmi pozoruhodná výstava fotografky Alžběty Jungrové I believe/Já věřím, máte tedy ještě pořád šanci ji vidět od čtvrtka do neděle od 12:00 do 18:00 v netradičních prostorách staré prádelny Všeobecné fakultní nemocnice u pražského Karlova náměstí. Z hlubokého archivu dnes povytáhnu 13 let starý článek pojednávající o tom, jakou praktickou dovednost jsem získal jako dítě na staňkovském hřbitově, O hřbitovní škole.
Během mé krátké návštěvy Staňkova minulý týden mi deštivé podmínky bohužel neumožnily rozšířit o nové kousky dlouhodobou kolekci Kouzelná zahrada. Přesto jsem tak docela nezahálel, takže snad budu moct i v příštím týdnu představit pár zajímavých věcí. Každopádně přeji všem zdejším návštěvníkům, ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.