Z mého pražského skriptoria

Kdysi jsem to v jedné facebookové diskusi pořádně schytal od dávné blogové známé, se kterou jsme skoro vždy byli (a nadále jsme) na názorové kordy, jakmile šlo o nějaké společenské nebo politické téma, že se mi to snadno mluví, když jsem "tak zazobanej, že si můžu jezdit do Japonska", takže se pak logicky nedokážu vcítit do pozice lidí, kteří se jen taktak protloukají, pročež mají logicky zdravé a pokrokové názory, které jsou samozřejmě v protikladu s těmi mými odpudivými. Musel jsem se tehdy jen usmát a vzpomenout si na své "vědecké období", kdy jsem byl postgraduálním studentem a zároveň pracovníkem Akademie věd. Dva a půl roku jsem tehdy fungoval všelijak, za svůj mládenecký pronajatý pokojík jsem dal "větší půlku" platu a ta druhá, menší, pokryla jen to opravdu nejnutnější, takže nějaká větší povyražení prakticky nepřicházela v úvahu a žil jsem vcelku asketickým životem, jak se na začínajícího vědce sluší a patří. 

K mým tehdejším koníčkům patřily mince, tedy ani tak ne mince samotné, na které se ze skromného vyvědátorovaného výdělku pochopitelně nedostávalo, jako spíš nejrůznější informace o nich. Stal jsem se tenkrát členem České numismatické společnosti, protože na jejím tehdejším ústředí v Podolí byla skvostně vybavená knihovna, kde bylo možné najít a vypůjčit si spoustu tematické literatury z celého světa a občas se přimotat do zajímavé odborné diskuse s opravdu slavnými českými numismatiky, o kterých se dnes člověk dozvídá už jen v dějepisu a z wikipedie, kteří si k tehdejšímu knihovníkovi, "sekretáři" a vůbec dobré duši společnosti, panu Bošinovi, chodili popovídat a popít kávu.

Pokud to bylo možné a nešlo o nějaké vzácné starodávné numismatické tisky, půjčoval jsem si knihy domů na prostudování a místy jsem narazil na publikace, které bych si za jen trošku normálních poměrů koupil do své knihovny, protože bylo zřejmé, že se k nim budu potřebovat vracet. Jenže... pořídit v našich krajích začátkem devadesátých let třeba katalogy francouzských mincí od Victora Gadouryho, to bylo prakticky nemožné, objednat si je z Francie bylo daleko za horizontem mých tehdejších možností a popravdě - neměl jsem tenkrát ani na to, abych si celou knížku nechal okopíroval, i tahle technika byla u nás tou dobou v plenkách, aspoň tedy ta pro veřejné použití. Protože jsem ale chtěl mít informace z knížky pořád doma při ruce, nezbylo mi nic jiného, než si zahrát na středověk a knížku si docela normálně ... opsat.

Tenhle silný kostičkovaný sešit obsahuje opsaného celého "Gadouryho", tedy kompletní katalog francouzských mincí skoro od Francouzské revoluce až do roku 1973.

 

 

Na rozdíl od středověkých mnichů jsem se nezdržoval vymalováváním honosných barevných iniciál; moje skriptorium bylo vybavené skromně - propiskou s výměnnými náplněmi, takže když tužka dopsala, jen se jednoduše "přebilo" a mohlo se pokračovat. Pravda, nebylo to zrovna dvakrát tvůrčí trávení volného času, ale televizi jsem neměl, internet tou dobou dlel jen v hlavách novodobých vizionářů, tak co bych doma za dlouhých zimních večerů dělal, že? Nu, přepisoval jsem si tedy knihy. 

 

Pár takových sešitů jsem teď - po více než třiceti letech - objevil při úklidu jedné dlouho nepoužívané skříně, několik dalších na objevení ještě čeká. Stovky hustě popsaných stránek (zlaté čtverečky, do nich se toho vešlo nejvíc :-)).

 

 

 

Je pravda, že na kopírovacích službách jsem tehdy nuceně škudlil. Některá místa z knížek - především obrázky - jsem ale obkreslit neuměl. Přece jen, nemám talent Joachima Barranda, který taky pohrdl využitím služeb dobových copy center a své trilobity si kreslil zadarmo a líp. A tak v sešitě s opsanou knížkou o francouzských mincích zůstaly vložené dvě okopírované dvoustrany se značkami mincoven, mincmistrů a rytců.

 

 

 

Dnes samozřejmě najdete kompletní bohaté katalogy se spoustou informací a skvělým fotografickým doprovodem i volně na webu, kamenné i elektronické obchody přetékají zbožím, které si můžete objednat z druhého konce světa od svého stolu a celé je to dohromady za pár korun, v nejhorším případě eur či dolarů. A vyprávění o nouzi, která sice Čerfa nenaučila housti, ale aspoň přepisovati si hodnotné knihy, znějí trochu jako bájná vyprávění o tom, jak se mladý Voloďa Uljanov ve svitu domácí petrolejky nad starobylou carskou mapou Sibiře rozhodoval, jestli si bude říkat Obin, Kolymin, Jenisejin nebo snad dokonce Lenin.

Z vědecké branže jsem nakonec po třech letech odešel - nikoli kvůli financím ale kvůli směřování mého tehdejšího vědeckého pracoviště. A když jsem splatil všechny nasekané dluhy a trochu se zmohl, možná ani nepřekvapí, že jsem si ze své první zahraniční služební cesty do Vídně přivezl krásnou publikaci Davida Seara s názvem Roman Coins and their values, která je plná báječných informací a obrázků na tlustém křídovém papíře (za tehdy pro mě horentní sumu asi 1500 rakouských šilinků), a hlavně - nemusel jsem ji za pár dní nikomu vracet a dodnes je regulérní a vítanou součástí mé knihovny, zatímco v potu tváře a křeči ruky vytvářený "samizdatový" Gadoury se krčí v přítmí archívu a až dnes má svou malou obnovenou premiéru.

Kdoví, možná kdybych si tenkrát dal víc záležet na těch iluminovaných iniciálách, bylo by to dnes obráceně... :-)