Tento týden byl pro mě mnohem víc pracovní než ten předchozí. O pracovních dnech jsem se dostával domů až dost pozdě večer, což pokračovalo i v nepracovní sobotu, kdy jsem sice původně plánoval udělat doma spoustu věcí, ale nakonec jsem zůstal po odpolední naučné vycházce po Praze až do pozdních večerních hodin ve vlídné a inspirující společnosti lidí pohybujících se kolem projektu Pražské domy, abychom při dobrém pivu společně probrali pár zásadních historicko - uměleckých témat :-). Dá se říct, že celkem normální zůstala jen neděle, když pominu, že Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeníku, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", nepíšu tentokrát jako obyčejně v pražské kavárně ale doma v dobřichovickém obýváku. "Doma bude, už se narajzoval dost!!", řekla by mi totiž po uplynulých dvou týdnech hypotetická cimrmanovská "paní doktorová Holubová", kdyby nějaká byla. Tedy si její láskyplně vyřčené doporučení aspoň představuji, zařizuji se podle něho a srdečně vítám od svého dobřichovického pracovního stolu všechny
pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u dnešního 694. čísla našeho tradičního a zároveň (doufám) i netradičního nedělníku.
Od
minulého vydání Nedělních miniglos jsem zde na blogu stihl rušnému týdnu navzdory publikovat dva nové články: Prvním bylo "fotohaiku" na bytostně japonské téma Brána torii. Druhým byl další příspěvek do oblíbené rubriky Pražské drobnůstky, který jasně ukázal, že Praha v používání smajlíků předběhla zbytek světa o pěknou řádku let: Malostranský smajlík v Thunovské ulici. Z předchozího období mohu ještě jednou připomenout fotoreportáž z
letošního (doufám) nejteplejšího dne, který jsem strávil v pražských
ulicích: Fotky z nejžhavějšího dne roku? nebo malou vzpomínku na dobu, kdy
se před 21 lety (později slavný, tehdy ještě ne) Roger Federer rozhodl
zhatit mi šanci na nemalou peněžní výhru a (na dlouhou dobu naposledy)
prohrát na slavném turnaji ve Wimbledonu: O Rogeru Federerovi a ukvapené pravdě, Přidávám i odkaz na už
osmý pokus o vlastní překlad básničky Christiana Morgensterna (tentokrát
šlo o osmiverší Měsíc (Der Mond)). Z hlubšího archivu dnes připomenu 12 let starou básničku Šílení a náhled do zmatené duše prvního pozemšťana, který se chystal otisknout svou stopu v měsíčním prachu, ale jako na potvoru mu přesně v tom okamžiku "vypadl" připravený text: O měsíčních prázdninách.
Nu, červencovou polovinu prázdnin máme prakticky za sebou a mně nezbývá než popřát všem, ať ta druhá půlka stojí za to. Rád bych v příštím týdnu napsal pár blogových poznámek o skutečně pozoruhodné knížce Ivana Klímy Láska a smetí,
kterou jsem před nedávnem jako zaujatý a místy i ohromený čtenář
dočetl a obávám se, že když budu s psaním dále otálet, rozutíkají se mi po cestičkách směrem od paměti všechny myšlenky, které mě při čtení napadaly a počítal jsem, že je v článku použiju. Jestli se mi podaří tento záměr uskutečnit, to zatím netuším, ale každopádně přeji všem zdejším
návštěvníkům, ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.
Tento týden byl pro mě mnohem víc pracovní než ten předchozí. O pracovních dnech jsem se dostával domů až dost pozdě večer, což pokračovalo i v nepracovní sobotu, kdy jsem sice původně plánoval udělat doma spoustu věcí, ale nakonec jsem zůstal po odpolední naučné vycházce po Praze až do pozdních večerních hodin ve vlídné a inspirující společnosti lidí pohybujících se kolem projektu Pražské domy, abychom při dobrém pivu společně probrali pár zásadních historicko - uměleckých témat :-). Dá se říct, že celkem normální zůstala jen neděle, když pominu, že Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeníku, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", nepíšu tentokrát jako obyčejně v pražské kavárně ale doma v dobřichovickém obýváku. "Doma bude, už se narajzoval dost!!", řekla by mi totiž po uplynulých dvou týdnech hypotetická cimrmanovská "paní doktorová Holubová", kdyby nějaká byla. Tedy si její láskyplně vyřčené doporučení aspoň představuji, zařizuji se podle něho a srdečně vítám od svého dobřichovického pracovního stolu všechny
pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u dnešního 694. čísla našeho tradičního a zároveň (doufám) i netradičního nedělníku.