Z letního trochu horečnatého tempa zatím na podzim ubírám jen postupně, aby to organismus moc nevykolejilo. Ale už třeba můžu říct, že jsem většinu večerů v uplynulém týdnu strávil doma, což ještě před nedávnem opravdu nebylo pravidlem. V ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné, kde ještě před týdnem visely i moje fotky, je už nainstalovaná jiná fotografická výstava (dnes se tam určitě zajdu podívat), a při toulkách víkendovou Prahou se snažím urovnat si trochu myšlenky a vymyslet smysluplný koncept pro květnovou o něco menší a kratší samostatnou výstavu. Ono to - jak už jsem se mnohokrát přesvědčil - zdaleka nefunguje tak, že si člověk sedne a vymyslí, ale u mě každý prvotní nápad musí dost dlouho zrát, aby poskytl nějaký chutný (a nikoli jen s úšklebkem poživatelný) výsledek. Jako u sýra :-). Je tedy každopádně i prostor k tomu vydat nové číslo Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu",
číslo, které předchází jubilejnímu 750. vydání, sestávajícímu jako už tradičně z vybraných miniglos z posledních 49 čísel, tedy prakticky z jednoho celého roku života.
Od
minulé neděle jsem stihl zveřejnit dva nové články: Napřed jsem publikoval první část článku o jedné své milé Pražské drobnůstce z Petrské čtvrti, O pamětní desce, ke které je třeba se sklonit. Dlouho jsem se zveřejněním váhal, protože jsem neměl pohromadě ani zdaleka všechny informace, které jsem chtěl mít, ale nakonec se ukázalo, že zveřejnění byl správný krok, protože jsem se díky reakci jedné ze čtenářek dostal z informační slepé uličky, ještě jednou moc děkuji :-). Druhý článek pojednával o Rozloučení se "srdíčkem", tedy s fotografií, která byla profilovou fotkou mé chotěšovské výstavy a po výstavě se přestěhovala do soukromé sbírky člověka, který se pro ni na výstavě nadchnul a koupil si ji ke dvěma mým jiným fotkám, které už doma měl z dřívějška. Z předchozího období mohu ještě jednou připomenout fotočlánek Mlha přede mnou i za mnou, čerpající z mého kraťoučkého výletu do rakouských hor, nebo článek O mých milých tisícideninách,
který byl především mým soukromým blahopřáním jedné úžasné ženě.
Z
archivu dnes podruhé povytáhnu povídku O ztracené víle a přidám jeden starší kousek v řeči mírně vázané, který jsem před 14 lety nazval (a proto souvislost s dneškem) Konec babího léta.
Na závěr opět přidám speciální dárek pro všechny, kterým se nepovedlo
dostat na moji sólovou chotěšovskou fotovýstavu, ač by si ji byli rádi
prohlédli - virtuální prohlídku reálných výstavních prostor,
kde si můžete chodit a prohlížet si fotky podle své libosti, aktuální
nálady a časových možností, protože tahle výstava nikdy nezavírá, aspoň tedy ne dokud budu platit hosting (zatím mám zaplaceno do srpna 2025, tak můžeme být v klidu).
Přeji všem milým čtenářům Nedělních miniglos - pokud to tedy aspoň trochu
půjde - co nejlepší podzimní dny a ať
se vám
v příštím týdnu daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli. A těším se příští neděli na shledanou u jubilejního výběrového čísla :-).