Poznámka: Jako poslední dobou již obvykle, dopolední úvodník píšu doma v Dobřichovicích. Navzdory hnusnému počasí se pak přesunu do Prahy, kde budu "úřadovat", ve své "kavárenské kanceláři" přímo naproti Bílé labuti zase cca od 14 do 17 hodin a během té doby dopíšu hlavní text.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Uplynulý týden byl rozdělený státním svátkem na dvě hodně nestejně velké části. V pondělí jsem byl na rozdíl od mnohých normálně v práci a večer pak s přáteli na moc milé návštěvě. O svátečním dni normálně chodím po Praze a fotím, ale tentokrát bylo tak mizerné počasí, prakticky beze světla, že jsem nakonec nikam nejel a dodělával jsem aspoň některé z mnoha restů doma v Dobřichovicích (možná jsem stihl tak 1 % z toho, co by bylo třeba, takže opravdu nic moc...). No a pak už jsem sbíral síly na hektickou první půlku listopadu, která se, zdá se, ponese v duchu vernisáží, fotografických večerů a komentovaných prohlídek; prakticky každý večer bych měl být na nějaké kulturní akci, tak jsem zvědav, jak to půjde dohromady s normálním pracovním i soukromým fungováním. Neděle se mi zatím každopádně daří víceméně uchránit, takže se i dnes mohu věnovat Nedělním miniglosám, našemu tradičnímu blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už více než 16 let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Vítám vás tedy už u 799. vydání a mohu už potvrdit, že pokud se nesemele něco opravdu závažného, příští týden přinesou NMg svůj osmý (a i tentokrát jsem přesvědčen, že už opravdu poslední) velký jubilejní výběr s tím nejlepším, co jste si mohli za poslední více než dva roky přečíst v číslech 701 až 799.
I v uplynulém týdnu jsem publikoval dva nové články: Prvním byla reportáž z vernisáže moc pěkné fotografické výstavy Honzy Kočího - Kočičáka Za hranicí slov, která je k vidění až do 23. listopadu v Heřmanově Městci, kde autor žije. V pátek jsem pak navázal na nedávnou blogovou fotohádanku a publikoval jsem článek o netradičních a historicky, myslím, velmi zajímavých Porcelánových mincích z období velké inflace v Německu (1920 - 1923), a ukázal jsem, že i když v praxi tehdy převládal porcelán hnědý, mohli jste v místním peněžním oběhu narazit na opravdu nejrůznější barvy. Ještě jednou připomenu fotoreportáž pro změnu ze své vlastní nedávné vernisáže Momentky z výstavy a japonská přísloví, byť fotky jsem si tentokrát musel vypůjčit od jiných účastníků moc příjemného večera a vložená japonská přísloví pro změnu z jedné knížky, kterou jsem na vernisáži dostal, a z ještě dřívější doby i článek O volebních vítězstvích a prohrách.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou uvedu odkaz na článek původně napsaný na počest stého výročí vzniku Československa v roce 2018 - Z kapsy legionáře?, ve kterém jsem popsal, jak se ke mně dostal velmi nenápadný, ale myslím, že autentický obsah kapsy jednoho z tisíců legionářů, bojujících v těsně porevolučním Rusku. Nově pak přidám ještě o dalších pět let starší (jak vyplývá ze zmínky v textu, rovněž listopadovou) básničku Čtyřretí.
Příští týden už bude sestávat kromě pracovních dopolední, odpolední a podvečerů i z kulturních večerů. Na pondělí jsem tak např. zvaný na vernisáž jedné berounské výstavy, v pátek mě čeká fotoasistence při hledání artefaktů v místech, kde normálně pracuji, no a v sobotu můj týden vyvrcholí druhou oficiální komentovanou prohlídkou mé malé výstavy Černobílá minima v Divadle Kámen na pražském sídlišti Invalidovna. Kdybyste se taky chtěli přijít podívat, poslechnout si, jak jednotlivé fotky vznikaly a popovídat se se mnou o focení, o estetice nebo jen tak o životě, začínat budeme v 17:00.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalšího podzimního týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.