Minulá neděle se nesla v trochu slavnostním duchu, protože jsme místo běžného vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", měli k dispozici speciální jubilejní číslo, které bylo rozsahem víc než desetinásobkem čísla standardního: V Nedělních miniglosách č.700 jste si totiž mohli přečíst obsáhlý výběr toho nejlepšího, co vyšlo za poslední cca 2 roky, tedy v poslední stovce vydání. Dnes se vracíme z oslav do normálního režimu, rozjíždíme osmou stovku a já jsem opravdu zvědav, jestli se nám taky podaří ji dokončit, ale to už je odvěká touha lidí nahlédnout aspoň kousek do budoucnosti, byť by to byla jen budoucnost blogová. Srdečně vítám všechny
pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u 701. čísla
našeho
tradičního a zároveň (doufám) i trochu netradičního nedělníku.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
Stránky
▼
neděle 24. září 2023
Nedělní miniglosy č.701
Od
posledního "normálního" vydání Nedělních miniglos před 14 dny stihly na mém blogu vyjít tři "neminiglosové" články: Představil jsem vám podle mého názoru velmi pozoruhodnou výstavu fotografky Alžběty Jungrové I believe/Já věřím, která se koná v netradičních prostorách staré prádelny Všeobecné fakultní nemocnice u pražského Karlova náměstí. Popovídali jsme si také o hliníkových mincích vyrobených pro československou měnovou reformu 1953 v důsledném utajení v Sovětském svazu (v článku Haléře měnové reformy 1953), no a po vydatné textové náloži jubilejního vydání NMg jsme si ukázali "odpočinkové" Tři nové "říční variace", které fotívám pořád na stejném místě na levém břehu Berounky kousek za Dobřichovicemi. Z předchozího období mohu ještě jednou připomenout svůj fotografický Západočeský víkend a z hlubokého archivu dnes povytáhnu 11 let starou povídku O ztracené víle a přesně 12 let je dnes reportáži z okolí japonského Kyota Tunelem z oranžových bran.
V příštím týdnu se možná podíváme, kterak mě nečekané okolnosti přivedly k pro mě velmi netradiční fotografii - téměř z oblasti sociálního dokumentu, a napadlo mě, že by bylo záhodno někdy pokračovat v kdysi rozjetém cyklu článků o tom, jak si zorganizovat vlastní fotovýstavu, nejspíš proto, že začínám být pomalu nucen - byť prozatím s dostatečným předstihem - se nad tímto tématem zase po nějaké době začít sám zamýšlet :-). Věřím, že se na těchto stránkách zase brzy setkáme a přeji všem zdejším návštěvníkům, ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.