Jak už návštěvníci mého blogu dobře vědí, mám rád malé nenápadné náhody, protože některé z nich vedou časem svérázným dominovým efektem k moc zajímavým následkům, které je možné ocenit až s určitým odstupem. Na jednu takovou malou náhodu jsem si vzpomněl, když mi dnes facebook připomněl, že dnešní ilustrační fotku jsem zveřejnil právě před dvěma lety. No a mně se ve spojitosti s touto fotkou ta tehdejší malá náhoda vybavila - dnes už i se zmíněnými následky, které asi není možné vyhodnotit jinak než jako báječné.
Před dvěma lety jsem totiž strávil státní svátek 28. října ve sluncem prozářených ulicích Prahy. Prošel jsem tehdy Menším Městem pražským alias Malou Stranou, prochodil jsem Petřín a kochal jsem se výhledy dolů k Vltavě. Pak jsem to vzal Úvozem na Pohořelec, popojel k letohrádku Belveder a nakoukl jsem i do Královské zahrady, odkud nás však po pár minutách vyhnala ostraha, protože se zahrada vyklízela kvůli programu "řádového dne" ve Vladislavském sále a přilehlých prostorách. Vyšel z toho tehdy dokonce speciální blogový článek Černobílé obrázky z podzimní barevné Prahy, ve kterém měla následující fotka svou premiéru. A je celkem příznačné, že ona tehdejší "malá náhoda" se do textu článku nedostala, protože jsem ji (krátkodeše) vyhodnotil jako nezajímavou a pominutelnou. Inu, to je právě specifikum takových malých náhod, že jejich kouzlo se projeví až s notným odstupem a lze ho docenit až tím, že se člověk v budoucnu vydá zpět do minulosti jako po Ariadnině niti od důsledků k příčinám a spouštěčům.
