Až na fotografickou oblast nejsem zrovna moc soutěživý typ. Tím víc mě překvapilo, když jsem se stal znenadání - bez dlouhé přípravy a související nervozity - účastníkem znalostní televizní soutěže. Za soupeře jsem měl jednoho velmi chytrého pána středního věku a dvě mladší dámy a odpovídali jsme na spoustu otázek z nejrůznějších oblastí. Natáčení probíhalo v krásném - nejspíše zámeckém - parku, vše bylo laděno do stylu asi tak 18. století, dokonce jsem vyfasoval i dobový kostým včetně velmi zajímavého třírohého klobouku, který nebylo jednoduché nasadit, ale nakonec se to po určitých peripetiích podařilo. I když jsem neznal odpovědi zdaleka na všechny otázky, občas jsem se se správnou odpovědí prosadil a body naskakovaly. Vizuálně úžasné a reflektory krásně nasvícené finále večera se pak dokonce odehrálo na lodičkách na hladině místního malého jezera. Jak se jmenoval tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla s iniciálami LŠ? Kdo je právě držitelem světového rekordu ve skoku do výšky mužů? A jak se jmenuje opera, kterou jako jedinou napsal Ludwig van Beethoven? Tyhle otázky jsou dobré. Na druhou stranu jsem nevěděl zhola nic o tak obecně známých věcech jako je třeba příběh Harryho Pottera a ani v oblasti paličkování krajek jsem se necítil moc jistý.
Lodička doplula v palbě dalších a dalších otázek napříč parkem k dřevěnému improvizovanému molu obsazenému televizním štábem a já se dozvěděl resumé, že pan Petr dostal v základním kole celkem 8 bodů, zatímco vítězný pan Miroslav bodů 11 (obě dámy sice mocně finišovaly ale náš bodový náskok z úvodu už nedohnaly), ale naděje na hlavní výhru pro mě dále trvá, protože oba dva postupujeme do finále. Super, vypadá to, že jsem se úplně veřejně neztrapnil a odpovídal jsem jako člověk aspoň průměrně orientovaný v kultuře, historii či sportu. Jakpak asi to velké finále bude probíhat? Zůstaneme stylem v době Mozartově nebo se posuneme blíž současnosti?
Finále bohužel už neproběhlo. Ne snad, že by České televizi došly v průběhu natáčení peníze, což by se při té nadstandardní historické výpravě nebylo čemu divit, protože televizní fundus jistě není bezedný. K finále nedošlo, protože jsem se probudil. Bylo půl druhé ráno, seděl jsem v křesle nad rozepsaným shrnutím jedné čerstvě přečtené knížky u svého pracovního stolu, kde jsem asi před půlhodinou usnul těsně přes vyřešením dalšího televizního Maigretova případu a ani jsem si nestihl všimnout, že v běžící televizi vystřídal úspěšného francouzského komisaře tradiční AZ kvíz (který normálně vůbec nesleduji). Shodou okolností byl jedním ze soutěžících "pan Petr" a vše ostatní včetně zastřešujícího příběhu a fascinujících detailů už si kreativním způsobem dotvořil mozek do podoby akčního a veskrze smysluplného snového příběhu. No není úžasné, jak tyhle věci fungují? Kolikrát člověk žasne nad potenciálem mozku, který se umí stát vlastně zcela nezávislým tvůrcem a zavést vás do tak odlehlých sklípků fantazie, že jste o jejich existenci neměli ani tušení, ale jak je vidět, umí i s neobyčejnou invencí "dopracovat připravený tvar".
Odebral jsem se tedy dospat pro změnu do ložnice, ale - aspoň pokud vím - finálové kolo již na svého základního předchůdce nenavázalo. Jaký je to roztěkaný svět, když ani snová televize nedokáže dotáhnout věci do konce a přeskakuje nejen z ateliéru do ateliéru a ze století do století, ale i mezi žánry. Soutěže už bylo pro dnešní noc dost.
Ale nejspíš to pro mě bylo tak lepší. Myslím si totiž, že na pana Miroslava bych stejně neměl :-).
Petře, díky, krásně jsem se při sobotním ránu pobavila :). Jen bych nutně potřebovala vědět, když jsou ty sny a okolí tak hezky propojené, co se to kolem mě v noci dělo, když jsem se ve svém snu chystala do Bahrajnu do válečné zóny!
OdpovědětVymazatKdybych byl Bahrajncem, znervózněl bych :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatChyba nebyla na vašem přijímači :-))) Hlava umí semlet, kde co.
Docela by mě zajímalo, jestli otázky, které se mi zdály, jsem převzal z pořadu nebo i u těch mozek improvizoval :-).
VymazatTak jsem se díval do Velkého ilustrovaného snáře a tam se praví:
OdpovědětVymazat"Ve snu s Miroslavem soutěžiti, popeláři si nakloniti."
Aspoň že tak...
VymazatNo jo naše podvědomá mysl je někdy při vytváření snů celkrm.konzistentni, ne vždy je to totální chaos...
OdpovědětVymazatTady to bylo celkem uměřené, sen nedostal příležitost se rozvinout podle svého :-).
VymazatTedy když je možné se ve spánku učit řeči nebo texty, při AZ kvízu ti ty otázky mohly nalézt do hlavy a ty se po probuzení divíš. Ale když jsi nikde nebojoval nebo se netopil, je to pořád dobré. Máš aspoň námět na článek ;-)))
OdpovědětVymazatPřesně tak, původní připravené téma pro blogový článek ostrouhalo a tenhle okamžitý námět předběhl ve frontě :-).
VymazatŘeknu ti, že to znělo celé tak uvěřitelně, že mě to probuzení skutečně překvapilo! Jediné, co mě teď mrzí, je, že tě neuvidím v tom třírohém klobouku :-)
OdpovědětVymazatMně to taky přišlo celkem realistické. Už jsem se těšil na finále ... :-)
VymazatMáš přeqapivě kontinuální a harmonické sny. V mém snu by se časem loďka změnila na katamarán a pak na železniční vagón, soupeři z občanů v zámeckém oblečení v římské žoldnéře a vědomostní soutěž na psí dostihy.
OdpovědětVymazatTenhle sen nedostal moc příležitostí vymknout se z kloubů. Finále kolo už mohlo být větší odvaz :-).
VymazatMíra
OdpovědětVymazatMám ve svých snech problém vždy do jakéhokoliv cíle dojít. A ani tento Miroslav nedošel v soutěži do konce, ale držel se pěkně. Já většinou ve snech, i přes původně skvěle započatou cestu končím tak, že jdu a jdu, jak ruském filmu, nemohu najít cíl a jsem rád, že se probudím. No, nic moc.
Nejspíš nezbyde než se smířit s tím, že i cesta může být cíl :-). Ale kdoví, jak to dopadlo u pana Miroslava; já to viděl jen ze svého úzkého pohledu.
VymazatAch, uz jsem myslela! Tak treba dojde k velkymu finale dneska v noci a vyhru si stihnes vychutnat driv nez se probudis. Treba prijdou i ty dve damy:)
OdpovědětVymazatVěřím, že pan Miroslav vyhraje, obě dámy si odvede jako zaslouženou výhru a já budu mít klid na své další sny :-).
Vymazat