Stránky

sobota 12. října 2024

Mlha přede mnou i za mnou

Zatím jsem vůbec neměl příležitost ukázat vám zde na blogu nějaké obrázky z mého trochu hektického dvouapůldenního výletu do Vysokých Taur v Rakousku. Bohužel, právě září pro mě bylo letos příliš rušné na to, abych mohl vyjet do těchto krásných míst na delší dobu, do bohatého programu lemovaného jednou končící a jednou počínající fotovýstavou jsem víc volných dní nevecpal. Kromě toho nešlo tentokrát ani o dovolenou v pravém smyslu slova; slíbil jsem totiž, že se pokusím během svého krátkého pobytu udělat pár fotek, které by se daly využít pro výzdobu pokojů jednoho místního horského hotelu. Prý je zapotřebí 20 fotografií pro 20 pokojů, což je pro mě zcela nesplnitelný úkol, pokud by to měly být snímky, za které bych mohl dát svou fotografickou ruku do ohně. Na dvacítku dobrých fotek bych při svém způsobu práce potřeboval vracet se na místo nejméně dva roky v různých obdobích a za různého počasí. Mít na totéž pouhé dva dny je "protiúkol" jaksepatří a taky naprostá loterie, pokud se týká počasí. Řekl jsem si tedy, že udělám, co bude za daných okolností možné, a uvidíme, co z toho vzejde.

Dnes se podíváme na jeden ze základních elementů horského prostředí - mlhu. Ne nadarmo se v pohádkách říká otřepané "mlha přede mnou, mlha za mnou", příslušní pohádkáři se nejspíš inspirovali právě zde, v údolí lázeňského městečka Bad Gasteinu a v okolních kopcích. Po dlouhotrvajícím dešti, který doprovázel celou mou cestu z Prahy (bylo stále zataženo tmavými mraky a dlouho to vypadalo, že se budu celé dva dny pobytu maximálně procházet v hustém dešti potemnělým světem beze stopy slušnějšího světla, natožpak slunce), se většina místních vrcholků topila v rychle se proměňujících chuchvalcích oblaků. Kupříkladu tento celkem ostrý horský hřeben jsem čas od času zahlédl přímo z balkónu svého pokoje, ovšem musel jsem si s cvaknutím spouště pospíšit, protože stačilo pár vteřin a všechno bylo jinak. Nikdy bych neřekl, že krajinářský fotograf musí být občas pohotový jako sportovní reportér :-).

  

 

Mlha má jednu nenápadnou ale úžasnou vlastnost: Dokáže od sebe oddělit jinak sousedící objekty. Třeba tenhle strom u promenády císaře Wilhelma vypadá na obrázku jako naprostý solitér, přitom jen trochu vystupuje z okolního lesa, takže kdyby nebylo mlhy, zdál by se být na fotce normální součástí rozsáhlejšího lesního porostu.


 
 
Během středečního rána jsem nejméně hodinu běhal za mlhou, která se posouvala údolím chvíli sem a chvíli zase tam a čas od času mne - přesně jako v pohádkách - obklopila úplně, takže jsem se pro vzdálenější pozorovatele stal neviditelným :-).

 
 
Nakonec slunce, které přece jen ovládlo aspoň jedno dopoledne, zahnalo ranní mlhu na ústup nad údolí, které mlžný oblak rozdělil na dvě části. A já si vychutnával, že z mé improvizované pozorovatelny ve svahu jsem viděl doslova průžez údolím - zároveň do městečka pod duchnou mlhy i na vysoký hřeben okolních hor nad ní.   

 
 
Potrhaná mlha pak dokáže i celý den zdobit strmá úbočí okolních kopců. 
 

 
Po třech nocích a dvou dnech pobytu v krásné rakouské přírodě jsem ve čtvrtek brzo ráno vyrazil do náhle téměř mrazivého rána. to už žádná mlha nebyla, jen studený liják a jen o pár set metrů výš husté sněžení. Ještě téhož dne odpoledne už jsem byl v Praze na autogramiádě knížky procházek po Praze a další den jsem měl dvě komentované prohlídky na výstavě v chotěšovském klášteře. Vždyť říkám - frmol :-).
 
Pozn.: Když už mluvíme o frmolu, sobota 12. října je posledním dnem velké výstavy České federace fotografických umění v ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné přímo v centru Prahy jen pár kroků od Václaváku. Výstava sestává z cca stovky fotografií 27 různých autorů, mezi něž mám to potěšení se svými sedmi fotkami také patřit. Otevřeno je od 12 do 18 hodin. Skoro celý den budu někde poblíž: Poprvé bych měl přímo do galerie dorazit cca na 13:00, pak se budu trochu toulat kolem, dám si oběd a přijdu zase kolem 15:00, pak si skočím do Světozoru na zmrzlinový pohár :-), trochu si zafotím v okolních pasážích a dorazím zas cca na 17:00. Od šesti už budeme s kolegy spoluvystavujícími expozici rozebírat a večer už budu mít všech sedm fotek doma. Jestli nemáte na sobotu pevný program, tahle pestrá výstava může být dobrou alternativou a když budete chtít, rád vás po ní osobně provedu.  

 

18 komentářů:

  1. Tohle mlžné nic jsem si zažila celý minulý víkend, (tedy ony to byly mraky zahalující vrcholy Orlických hor) na wellnessu v Polsku. Co se týče mlhy mlhovaté, já v ní fotím ráda. A když je takhle na horách, to bych se vyřádila!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám mlhu rád, je to mrška divoká a nezkrotná a těžko se předpovídá :-).

      Vymazat
  2. Lezarts
    Je zajímavé vidět tento kraj za takového počasí, já ho znám zatím jen zalité sluncem.
    Myslím, že fotografie i za těchto povětrnostních podmínek se povedly!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slunce mi čas od času vykouklo, ale že by zrovna zalévalo, to se úplně říct nedá :-).

      Vymazat
  3. V pohádkách se používá spíš výraz "mha". Ta je kašovitější.
    Ale fotky se ti velmi podařily, krásně zachycené změkčení kontur.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já znám Mhu jako název plzeňské stolní společnosti :-).

      Vymazat
  4. V pořádné mze se i Rambo rozplizne v dobrosrdečného staříka.
    Alpy pak vypadají jak kopec Chlum po orkánu Kyril.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Bez okrasné mlhy by to nebylo nic k focení :-).

      Vymazat
  5. Přesně takovou mlhu jsme zažili na Velkém Kriváni v Malé Fatře. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ve městě prostě mlha je buď všude, nebo nikde. Tady se kolem vrcholu a pod námi neuvěřitelnou rychlostí valily ohromné chuchvalce mlhy, které se chvílemi milostivě protrhly, a my se tak mohli potěšit krásným výhledem malým mlhovým okýnkem :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rád bych někdy tuhle mlhu viděl shora od vrcholků.

      Vymazat
  6. Mlha je nádherná snad ve všech svých podobách. Nemůžu uvěřit, že ta solitérní borovice je ve skutečnost součást lesa!
    Jsem každopádně velmi ráda, že jsi svoje zářijové maratóny v pořádku přežil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ten strom je kus před lesem, asi jako čerstvý uprchlík z cyklistického pelotonu, ale peloton už si ho všiml a zrychlil :-).

      Vymazat
  7. Ta osamělá borovice je hezká. Coby modelář občas se pokoušející obrázky krajinek převést do 3D mám spoustu otázek.
    Třeba to zábradlí u cesty - to bylo kovový, nebo dřevěný?
    A ta cesta byla jen pro pěší, nebo se na ní vejde i auto?
    A jak prudký je svah pod cestou?
    A byly v něm nějaké pařezy? Vývraty?
    ...a nejels tam okolo Hohenwerfenu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřevěný. Jen pro pěší, silnice to bere oklikou. Svah pod cestou je docela prudký skoro jako všechny svahy v této oblasti. Např. dobíhat ráno na vlak se zavazadly do dlouhého prudkého kopce (nádraží je vysoko nad údolím s největšími lázeňskými pamětihodnostmi) je záležitost napínavá a dech jsem pořádně popadl skoro až v Salzburgu :-). Pařezy i vývraty tam byly, ale Hohenwerfen si nepamatuju, jen Bischofshofen - kvůli Turné čtyř můstků :-).

      Vymazat
    2. Díky. :-)
      Hohenwerfen je starobylý hrad na kopci nad Salzachem tyčící se nad dálnicí mezi Salzburgem a, tuším, Klagenfurtem. Je tuze fotogenický, což by mohlo býti důvodem, proč si jej koncem šedesátých let vybrali jako kulisu pro filmovou adaptaci jedné z početných novelek Alistaira Macleana. :-)

      Vymazat
  8. Ovšem vzpomínám na bloudění v mlze kdysi na Ralsku, kde jsme nakonec procházeli zevnitř vrátnici Uranových dolů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou jsme v mlze přešli v Krkonoších omylem do Polska - v době, kdy se to ještě nesmělo.

      Vymazat
  9. Barevná fotka se určitě hodila, u těch ostatních ji asi ocení umělečtěji zaměření hosté.
    Podobnou situaci jsme zažili nad Luzernem na hoře Titlis a pod Matterhornem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.