Červencová vedra pokračují a už se jim dokonce dávají jména z antické mytologie, aby byla mediálně zajímavější, protože pojmenované vedro táhne jistě lépe, než když je to vedro "jen tak". Ale ani tři rozpálené Kerberovy hlavy nestačí na to, aby vedro narušilo vydávání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Vítám všechny pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u dnešního už 692. čísla tohoto svérázného
nedělníku.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
Stránky
▼
neděle 16. července 2023
Nedělní miniglosy č.692
Od
vydání posledních Nedělních miniglos jsem zde na blogu publikoval
dva články. Prvním bylo Pár fotek z prázdninové staňkovské zahrady, kde tentokrát neuvidíte jen klasický fotocyklus Kouzelná zahrada, ale taky výsledky mého experimentování se speciální variantou techniky "malování zapadajícím sluncem". Druhým byla malá vzpomínka na dobu, kdy se před 21 lety (později slavný, tehdy ještě ne) Roger Federer rozhodl utnout mou čáku na nemalou peněžní výhru a (na dlouhou dobu naposledy) prohrát na slavném turnaji ve Wimbledonu (článek má název O Rogeru Federerovi a ukvapené pravdě). Ze začátku prázdnin ještě jednou připomenu fotoreportáž z barokního klášterního komplexu v Chotěšově na Plzeňsku, kde příští rok touto dobou bude probíhat další výstava mých fotek, už osmý pokus o vlastní překlad básničky Christiana Morgensterna (tentokrát šlo o osmiverší Měsíc (Der Mond)) a hodně osobně laděný text připomínající Tucet mých nezapomenutelných dnů. Z hlubšího archivu dnes připomenu článek z roku 2011 O záludných heslech a romantických špiónech a - opět velmi osobní - vzpomínku na mou první návštěvu ostrova Lefkady před 20 lety, článek O kouzelné babičce a ovčí písni.
Tentokrát jsem chtěl pro příští týden připravit nový článek do rubriky Pražské drobnůstky, pro který mi ještě chyběla jedna fotografie, bez které by článek nebyl takový, jaký si ho představuji. Včera jsem vyrazil tuto fotku udělat a zjistil jsem, že přesně to jediné místo, odkud se dá fotka pořídit, obsadil na jediný (právě ten můj) den početný zahraniční filmový štáb, který točí právě na tom "mém vyhlédnutém nároží" nějaký film, takže klidné vyfocení toho, co jsem si naplánoval, nepřichází v úvahu, když kolem jezdí kaskadéři na motorkách a pořád vás někdo peskuje, kde všude nesmíte stát. Ale nevadí, najdeme si protentokrát jiné téma a na zajímavé nároží později taky dojde. Každopádně ale přeji všem zdejším návštěvníkům, ať vás žhavý Kerberos moc "nedopálí" a ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.