Dnešní Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který vychází už patnáctým rokem, budou trochu specifické. Vznikají totiž netradičně na břehu Iónského moře, kde se snažím co nejvíc času věnovat dovolenkovým aktivitám a naopak vůbec se nechci nořit do žabomyších politických a společenských sporů kdesi v odtud tolik vzdáleném středu Evropy. Píšu tedy tohle vydání víceméně kvůli tradičnímu shrnutí vydaných článků, protože těch se od posledních NMg objevilo docela dost. Hlavní část vydání, vlastní miniglosy, naopak odfláknu, abych měl rychle hotovo a mohl zase ke krásnému jarnímu moři :-). Toto vydání tedy bude minimalizované a bude sestávat z drobných nápadů, které se mi podařilo nashromáždit cestou na jih a během pobytu zde a ještě jsem si je navíc stihl poznamenat, protože co si hned zatepla nezapíšu, to propadne peklu :-).
Ještě z Čech jsem zveřejnil článek Nakouknutí mezi profíky o zajímavé zkušenosti z fotosoutěže Color Photography Contest v rámci ambiciózního programu ReFocus Awards. Pak už jsem vyrazil na dvoudenní cestu, jejíž lodní částí, tedy cestou trajektem z Benátek do řecké Igoumenitsy, se zaobíral článek
Olejovkou na trajektu.
Pak jsem se vám svěřil, Jak jsem měl strach z pláže Agiofili, takto jedné z nejkrásnějších pláží, kterými tu na ostrově Lefkada disponují. Protože je Lefkada v květnu krásně rozkvetlým koutem země, což by letní prázdninový návštěvník rozhodně netipoval, pár kytiček jsem vám ukázal v článku Lefkadský květinový den. Tentokrát jsme si tu na blogu nečekaně střihli i jeden horor, který si můžete připomenout v článku Kostel svatého Antonína aneb Kde prší housenky. Tradičním jiholefkadským rybářům byl věnovaný článek Rybáři z ranního přístavu. No a na (prozatímní) závěr si přišly na své i poetičtější duše, kterým byla určena básnička Ledová káva a jeden černý čaj, která by rovněž nemohla vzniknout v Praze, protože tam nemá božský Zeus, bohužel, ani jen přechodné bydliště :-). Nu, myslím, že těch článků je dnes tolik, že si exkurze do dřívějšího období i tradiční nakouknutí do blogového archívu necháme na příště, aby toho nebylo najednou příliš. Sedm článků, myslím, pro dnešek bohatě stačí.
Věřím, že první červnové miniglosy budou již normální, i když z malebného řeckého ostrova se pošetilost takových soukromých blogových aktivit jeví jako obzvlášť veliká. Ale od toho jsme lidmi, že si občas můžeme dovolit dělat pošetilé věci, čistě pro své potěšení, pro dobrý pocit anebo prostě jen tak. Každopádně přeji všem zdejším návštěvníkům dobrý
a úspěšný poslední květnový týden a ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.
Dnešní Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který vychází už patnáctým rokem, budou trochu specifické. Vznikají totiž netradičně na břehu Iónského moře, kde se snažím co nejvíc času věnovat dovolenkovým aktivitám a naopak vůbec se nechci nořit do žabomyších politických a společenských sporů kdesi v odtud tolik vzdáleném středu Evropy. Píšu tedy tohle vydání víceméně kvůli tradičnímu shrnutí vydaných článků, protože těch se od posledních NMg objevilo docela dost. Hlavní část vydání, vlastní miniglosy, naopak odfláknu, abych měl rychle hotovo a mohl zase ke krásnému jarnímu moři :-). Toto vydání tedy bude minimalizované a bude sestávat z drobných nápadů, které se mi podařilo nashromáždit cestou na jih a během pobytu zde a ještě jsem si je navíc stihl poznamenat, protože co si hned zatepla nezapíšu, to propadne peklu :-).