V uličkách hlavního města Lefkady

Dobíhají mi poslední dny dlouhé dovolené na ostrově a samozřejmě se ještě snažím poslední čas využít k tomu, co jsem zatím během svého programu nestačil. Proto se dnes nebudu pouštět do moc náročného a propracovaného textu a radši vám ukážu pár obrázků ze sobotního výletu do hlavního města Lefkady. Mám rád jeho uličky, rád se jimi toulám, zahýbám za nejnemožnější rohy, procházím průchody a cesta městem kupodivu stále pokračuje. Po třech odbočeních už dávno nevím, kterým jdu směrem, však ono si mě město srovná, protože dříve či později zase vyjdu někde na mořském pobřeží, u místní laguny. Letos jsem si troufl i trochu fotit místní obyvatele, dokonce jsem se s některými z nich pustil do rozhovoru v lámané a chudičké řečtině. Tak pojďme dnes do uliček starodávného benátského města nakouknout společně:

Hned ráno, když mě něco po osmé autobus vysypal u maríny, jsem se pokusil najít místní zeleninový trh. Nedalo to moc práce, je v prostoru mezi centrem města a autobusovým nádražím a je na něm tedy opravdu pekelně rušno. Prodejci občas halasí, překřikují se, když auto přiveze novou zásobu zboží, nakupující se na ně bez okolků vrhnou. Z první fotky je vidět, že právě vrcholí sezóna citrusů: Místní pomeranče a citróny jsou k mání za 50 centů kilo a nakupuje se po přepravkách či pěti a desetikilových pytlech. 

 

 

 

Je rovněž vidět, že začíná dlouhá sezóna rajčat. Ty řecké se k "našim" španělským opravdu připodobnit nedají. Nemají možná zrovna výstavní tvary a jednotný rozměr, ale chutnají prostě pohádkově. Jsem "rajčatovej" i v Čechách, takže jako takový mám vždycky v Řecku hody.

 

 

 

Ano, tady vzali nakupující stánek pod oranžovým slunečníkem doslova útokem. jako nezúčastněnému pozorovateli mi vůbec nebylo jasné, jak vlastně prodávající pořád může mít přehled, kdo si co vzal a kdo už platil a kolik dělá výsledná cena. Prostě cvrkot, ale všechno běží podle jakýchsi odvěkých pravidel.

 

 

 

Ale i obyčejný lefkadský zeleninový trh má svou odvrácenou tvář, kterou jsem neuměl zachytit jinak než černobíle. Takhle prodejkyně nemá barevný stánek a za celou dobu, co jsem na trhu fotil, si nikdo nekoupil ani jedinou hlavičku česneku, kterým opásala dopravní zábrany. Symbolicky je i na druhé straně silnice než stánky, kde se lidé doslova mlátí po hlavách, aby si nabrali lepší kousky právě do své tašky nebo pytle. Mám celkem tři fotky téhle "odvrácené strany trhu", ale přiznávám, že mě jako fotografa zajímala nejvíc.

 

 

 

 

I když jsem asi třičtvrtěhodinku strávil na trhu, když jsem se dostal do města kolem deváté, ještě v něm byl nefalšovaný ranní sobotní klid, tak kontrastující s návalem lidí i emocí na trhu. Ospalá hlavní obchodní tepna města se probouzela do začátku víkendu opravdu jen pomalu. Některé kavárny již svého prvního snídajícího ulovily...   

 

 

 

...jiné na něj zatím teprve trpělivě čekaly.

 

 

 

Ale třeba v místních prodejnách čerstvých ryb už bylo rovněž rušno. Podobně jako na trhu: Kdo dřív přijde, ten má prostě lepší kousky. Kdo zaspí, na toho už zbydou jen čudly.

 

 

 

Občas se mi připletl do cesty kostel třeba tenhle: Jmenuje se Eklisía Panagía tin Xenon. Se "svatým Xenonem" to nemá nic společného, i když by to třeba mohl být patron žárovek. Ale slůvko xenon souvisí s cizinci, proto se těm, kdo z přesvědčení nemají rádi cizáky všeho druhu, říká po celém světě xenofobové. Právě takovým "cizákům" z řad obyvatel města byl tento kostel ze začátku 18. století kdysi určen. 

 

 

 

A takhle krásné to měli obyvatelé Lefkady, kteří byli "jiného původu", uvnitř.  Hlavně ikonostas se mi moc líbil a byl docela pěkně osvětlený ranním světlem.

 

 

 

Občas chodím v Plzni kolem kdysi přepychového a postupně zcela zdevastovaného kina Hvězda, kterému jsem našel v Lefkadě bratříčka. Tohle "městské kino" se za svého života jmenovalo APOLLON, ale zbylo už jen APO. Nejspíš jako stručné zhodnocení všeobecné kinematografické apokalypsy.

 

 

 

Správný Řek má práci, kafe, cigarety a dobrou náladu. Jako tenhle, se kterým jsme si trochu "pokecali", protože má doma taky foťák Canon a k němu ještě různě dlouhé objektivy :-). Před Havana Clubem mu to docela slušelo.

 

 

 

Občas jsem se dostával do zákoutí, u kterých se opravdu nepočítalo s tím, že by sem moc chodili turisti. 

 

 

 

Tenhle květináč na sukulenty - či co to je uvnitř - se mi moc líbil. Nevím ovšem, co si o takové zářivé životní budoucnosti myslely třeba moje boty.

 

 

 

U města Lefkady se navštěvuje hlavně klášter Faneromeni, i já jsem tam během své dovolené zavítal. Aby se to pěkně vyvážilo, chtěl jsem navštívit po dlouhých jedenácti letech i druhý starý klášter v okolí hlavního města, klášter Odigitría, který leží při silnici Lefkada - Karya. Bohužel, ke klášteru se teď nejde dostat, mohutně se opravuje a je zašpérovaný tak, že se mi nepovedlo udělat fotku ani paparazzi teleobjektivem. Tak místo fotky kláštera máte aspoň hlavní město Lefkadu z mírného předměstského nadhledu.

 

 

 

Celé centrum hlavního města je prý konstruováno tak, aby se v něm mohl dobře prohánět vítr a v drsném žhnoucím létě se v něm dalo vydržet. S tím jsem v květnu naštěstí problémy neměl. Připouštím, že se mi uličky hlavního města líbí, byť v něm zatím většinou nedokážu dost dobře směřovat z jednoho místa na druhé a občas bloudím. Ale to se mi v Praze na Starém Městě kdysi dávno stávalo taky :-). 

 

 

 

No a na závěr si dáme místního flašinetáře. Se svým přístrojem obcházel centrum města, točil klikou, vyhrával veselé řecké pjosonky a měl na vybírání peněz kolozubou mladou ženu ve starorůžových šatech. Dostali ode mne 50 centů a asi jsem byl jeden z mála, kdo jim něco dal, protože jsme se potkali ještě asi po hodině u laguny a dobře si pamatovali, že já už jsem platil, takže si můžu udělat fotku. Myslím, že až budou "bojlery z Dražic" chtít expandovat do zahraničí, tenhle týpek by se pro jejich typ reklamy docela hodil. 

Přeji vám všem pěkné dny zatím stále ještě od mořského břehu a myslím, že to tak bude ještě jednou v pátek. Pak se bohdá opět shledáme v naší "malé české kotlince", ale myslím, že ještě pár exkurzí na jeden krásný ostrov v Iónském moři podnikneme :-).