Výstava SVĚTLO

Jsem sice pořád ještě na břehu Iónského moře, byť dnes mi to tu už po krásných třech týdnech končí, ale dnes nebude Lefkada hlavním tématem článku. Až po návratu totiž stihnu postupně zpracovat většinu fotek a uvidím, jestli aspoň některé stojí za to ukázat i někomu dalšímu než sám sobě. Ale čas je neúprosný a mně už vlastně zbývá jen pár dní, abych vás informoval o tom, že ve středu 7. června v 16:30 začne vernisáží společná výstava SVĚTLO, kterou pořádá plzeňské Gymnázium Františka Křižíka, jejíž součástí budou i moje fotografie.

 

 

Jak se píše na stránkách pořadatele, "... své fotografie a výtvarná díla zde představí jak učitelé, tak v rámci stejnojmenné soutěže i žáci plzeňských škol." (podrobnosti a všechna jména vystavujících najdete přímo na speciální "výstavní" stránce gymnázia). No, sami vidíte, že to není věcně zcela přesné, protože pedagogem nejsem už dobré čtvrtstoletí a žákem pohříchu ještě o dost déle. Pravdou ale je, že když jsem ještě kdysi dávno pedagogem byl, bylo to právě na tomto plzeňském gymnáziu. Když se dával dohromady program letošní výstavy, jedna z jejích organizátorek (shodou okolností moje bývalá studentka a dnes úspěšná výtvarnice a rovněž jedna z vystavujících) si vzpomněla, že mám ke gymnáziu dlouholetý dobrý vztah, a navíc jsem v posledních letech podle toho, co ukazuji na facebooku, trošku fotil a vystavoval, nějaké to světlo nejspíš na fotkách mít musím, takže mi nabídla, že bych se mohl docela rozsáhlé letošní výstavy také zúčastnit. Nakonec to dopadlo tak, že by na výstavě mělo být k vidění i 31 mých fotografií, přičemž víc než půlka z nich bude mít svou výstavní premiéru. 

Pokud byste tedy čirou náhodou měli ve středu 7. června odpoledne čas a nacházeli se někde poblíž (člověk nikdy neví, jaká náhoda může zafungovat), moc rád se s vámi na vernisáži v příjemném venkovním prostředí školního atria uvidím. Jsem moc zvědav jak na ostatní vystavená díla, tak vlastně i na svoje fotky, které uvidím v podobě pro tuto výstavu až právě při vernisáži, protože vše zajišťuje pořadatel a já jako autor - poté, co jsme se dohodli na konkrétních fotkách - nemusím hnout prstem. Fotky sice nebudou zdaleka tak velkých formátů, na které jsem zvyklý ze svých sólových výstav, ale to při této příležitosti nebylo možné a nebylo by to vzhledem k povaze a rozsahu společné výstavy ani vhodné. 

Zatím sice nevím, jak si po návratu poradím s tím, že v Praze, Dobřichovicích ani v Plzni nešplouchá moře, nevoní tam zahrady kolem rozkvetlých olivových hájů a člověk nedýchá přímořský prosolený vzduch, ale jak si tak pamatuji z předchozích pokusů, nakonec se vždycky člověk zase chtě nechtě zařadí do normálního českého provozu. To, že to tentokrát bude doprovozeno podobnou akcí, jakou je vernisáž plzeňské výstavy SVĚTLO, bude - jak jsem přesvědčen - ještě výrazná pomoc, aby aklimatizace na české podmínky proběhla úspěšně :-).