Před 12 lety, přesně 6. června 2010 vyšel na tomto blogu můj první fotočlánek, který se jmenoval Kouzelná zahrada a poprvé jsem v něm představil tři záběry udělané na staňkovské zahradě záměrně rozpohybovaným foťákem (nebo lépe řečeno rozpohybovaným objektivem). Úplně první fotkou zveřejněnou na mém blogu byl obrázek "rozprsknutého" keře azalky. Dnes - o 12 let a 317 fotočlánků později - se shodou okolností mimo jiné i k zářivě žlutooranžovým květům azalky na téže zahradě vrátíme. I po dvanácti dlouhých letech totiž pokračuji při zřídkavých vhodných příležitostech ve focení stejnojmenného fotocyklu, který dnes už v mém počítači sestává z více než dvou stovek vybraných záběrů; spojuje je místo pořízení, použitá technika snímání (teprve nedávno jsem zjistil, že se jí říká ICM - Intentional Camera Movement) i stejný záměr zpodobnit netradiční krásu malého koutu země, ke kterému mám intenzivní osobní vztah. Tento cyklus se ovšem pořád vyvíjí: Některé fotky zastarávají nebo jsou vyřazovány povedenějšími záběry, jde tedy o stále živý "vnitřně soutěživý" organismus, jehož aktuálně asi nejzajímavější kousky můžete vidět v mé stálé webové fotogalerii Kouzelná zahrada, která čítá k dnešnímu dni 43 obrázků (z těch dnešních nejspíš 1-2 kousky na web v příštích dnech přidám).
Okolnosti focení z minulého týdne opět jednou vyžadovaly rychlé rozhodování a rychlý prst na spoušti. Do Staňkova jsem totiž mohl přijet z Prahy až večerním vlakem po osmé hodině. Už cestou bylo jasné, že sluníčko bude těsně před západem v optimální formě, jen nebylo jisté, jestli stihnu na zahradě aspoň jeho zbytky. Sice jsem měl být ve Staňkově i následující večer, ale ten už měl být výrazně oblačnější, tak bylo otázkou, zda na focení vůbec dojde. Zpoždění jsme tentokrát naštěstí neměli a z nádraží jsem pádil na zahradu nejrychleji, jak jsem uměl, abych si aspoň pár minut na focení vybojoval, a povedlo se to: První pořízená fotka je z času 20:19, poslední z času 20:23 :-).