Rýma (Christian Morgenstern)

Čtenáři, kteří sem chodí pravidelně, už vědí, že čas od času nabyde skutečnost takových odstínů či brizance, že i jako naprostý neněmčinář, jehož vrcholem v jazyce velkého Goetha je správně vyslovené slovo Volkswagen, zatoužím v tu chvíli přeložit si pár nonsensových veršíků Christiana Morgensterna. Dnes už je to šestý pokus a začíná se tu tak už utvářet opravdová tradice. Vždyť už jen pouhých 631 dalších básniček a dotáhneme se na Nedělní miniglosy :-). Zatím jsme tu měli Estetickou lasičku (k mému velkému překvapení se z ní stal - jak můžete vidět i dole pod článkem - vůbec nejčtenější článek od přechodu mého blogu do prostředí blogspotu) a mohli jste si přečíst i moje verze básniček Trychtýře, Tři zajíci, Mezi časy a nakonec zatím poslední Slavnost flamendrovu.

Protože hluboce soucítím se všemi, kterým jaro přineslo kromě sluníčka, prvních opravdu teplých dnů a krásných čerstvých barev bohužel i novou sezónu pylových alergií, tedy starost s kýcháním, smrkáním a nepomíjejícím škrábáním v krku, řekl jsem si, že jim jako malý dárek zkusím připravit nový překlad Morgensternovy kratičké básničky Der Schnupfen, tedy Rýma.

Jako obyčejně začneme originálním německým textem:

 DER SCHNUPFEN

Ein Schnupfen hockt auf der Terrasse,
auf dass er sich ein Opfer fasse

– und stürzt alsbald mit großem Grimm
auf einen Menschen namens Schrimm.

Paul Schrimm erwidert prompt: Pitschü!
und hat ihn drauf bis Montag früh.

 

Vždycky je důležité se v překladu odpíchnout od nějakého pevného bodu a tím pro mne tentokrát bylo odhodlání v prvním dvojverší co nejpřesněji zachovat rytmus a rým. Pokud jde o rytmus, nějakou dobu jsem uvažoval dokonce i o jednoslabičné nepřízvučné vycpávce na samotný úvod básně, ale vypadalo to hloupě a neforemně, tak jsem tenhle nápad zavrhl. Pokud jde o rým, slovo "der Terrasse" je v tomto případě tak dominantní, že se prakticky nedá ničím rozumným nahradit, takže rým v češtině pak foneticky odpovídá rýmu originálnímu.  

Klíčem k druhému dvojverší je podle mne napohled nenápadný rým "Grimm - Schrimm", kde Schrimm je jméno jakéhosi muže. Ono se to zdá být jako výhoda, že si můžete jméno přeložit vlastně, jak chcete, bez ohledu na počet slabik, zvukomalebnost i smysl (ostatně v dnešních ukázkách se objevuje pan Böhm, pan Protiva i (podle mě velmi nápaditý) pan Pešek. Je to prostě jméno a člověk se může jmenovat různě. Mě zajímalo, jestli má v němčině slovo "Schrimm" nějaký další význam. Dočetl jsem se kdesi, že se to dá v určitých velmi specifických souvislostech použít (bez velkého počátečního "S" ovšem) jako velmi zřídka používané synonymum slov "skrytý", "slepý" nebo "špatný". Vymyslel jsem si tedy alter ego originálního pana Schrimma - právě nakaženého chudáka pana Špátu. S ním jsem ovšem narazil v závěrečném dvojverší na neschopnost přizpůsobit se aspoň zčásti původnímu rytmu. Vyšlo mi, že bych potřeboval jméno, které bude mít v 1.pádě jednu slabiku a ve 4. pádě slabiky dvě. Z původního nevinného pana Špáty (známý filmový dokumentarista Jan Špáta snad promine) tak vznikl finální "pan Špát" :-). Přesunem v prostřední části jsem byl nucen prodloužit oba řádky o jednu slabiku (v originále je v obou případech už zmíněné jednoslabičné zakončení), ale jako poctivý občan jsem ty vypůjčené dvě slabiky z prostřední části v závěrečném dvojverší čestně vrátil :-).

Když jsem ovšem spatřil děsivé německé citoslovce kýchnutí v pátém verši, bylo mi jasné, že se nic podobného v češtině nedá použít ani náznakem, aniž bychom sklouzli na šikmou plochu vedoucí k zaslouženému překladatelskému zatracení. Zaplať pánbůh za krásné české "Hepčí!!" No a protože pár dní trvání nemoci (v originále do pondělního rána) jsme si odbyli už v druhém verši, mohli jsme v úplném závěru zdůraznit ranní podmínky (kdoví, jestli je pan Špát "jarním alergikem" nebo někde lapnul poctivého vira). Připouštím, že do posledního verše jsem si trochu svévolně přidal lehký nádech ironie, který možná s napohled věcným konstatováním v originále úplně neladí, ale já tam lehounký osten cítím. Není snad pan Schrimm/Špát také jen docela normálním mužem, jehož rýma bývá často přinejmenším RÝMOU, ne-li dokonce RÝÝÝMOUUUUU, tak ten přídech ironie snad snese :-).

 

 RÝMA

(vlastní překlad)

Rýma si hoví na terase,

po oběti na pár dní pase

 

a brzy s velkou chutí skolí

si pana Špáta v hlavní roli.

 

Pan Špát odsekne: "Hepčí!"

Ten jitřní vzduch mu svědčí.

 

No a jako obyčejně si ukážeme i pár konkurenčních překladů, které jsem si dohledal raději až poté, co jsem si tohle rýmované rýmové šestiverší zkusil sám přeložit, protože jakmile člověk dostane do ucha hotovou variantu, která je mu něčím sympatická, špatně se od ní odpoutává a připadne mu většinou, že jinak to ani přeložit nejde, natožpak snad lépe :-). Egon Bondy a především Josef Hiršal už jsou v této rubrice stálými hosty, protože jsou to morgensternovští klasikové; dnes je doplníme o variantu Ludvíka Kundery. Předpokládám, že se na internetu dá najít i řada dalších verzí, pokud má někdo z vás nějakou oblíbenou, může přičinit příslušnou poznámku do komentářů.

 

RÝMA

(překlad Egon Bondy)

Rýma skáče po terase,
oběť už si hledá, zdá se.

Už skáče, na rtech úsměšek,
na osobu jménem Pešek.

Pan Pešek řekne hned: hepčí!
a do týdne se nezlepší.

 

RÝMA

(překlad Ludvík Kundera)

 

Rýma se krčí u terasy

a oběť moudře vybírá si

 

– a vrhá se pak s halasem
na muže jménem Josef Böhm.

Hepčí! pak Böhm hned promptně dí.
A má ji nejméně 5 dní.

 

RÝMA

(překlad Josef Hiršal)

Rýma si dřepí na terase,
své oběti by chopila se

- a pak se vrhá, zuřivá,
na muže jménem Protiva.

Ten: "Epčí !" hbitě pozdraví.
A týden se jí nezbaví.

 

 

Pozn.: Jako už několikrát, i tentokrát v mých očích vyhrál tenhle překladatelský minisouboj Josef Hiršal. Je to v jeho podání nadmíru přesné rytmicky i z pohledu rýmů, není to banální ani šroubované a má to prostě šmrnc :-).