Počasí, ve kterém se rozhodně nedá fotit

Jak už jsem hlásil na facebooku, podnikli jsme minulý víkend s několika dobrými přáteli výlet do krásné vinařské oblasti kolem obce Vrbice. Samozřejmě, těšil jsem se na dobré víno, zdejší vinaři jsou vyhlášení a ochutnávat je věru co. Ale vzal jsem si s sebou i skoro kompletní fotovýzbroj, sice bez stativu a filtrů, ale zato se všemi možnými objektivy. Zdejší boubelatá krajina posetá vinicemi a poli umí při vhodných světelných podmínkách vypadat opravdu nádherně a já si říkal, že by tak mohlo vzniknout něco zajímavého, co jsem si ještě nikdy dříve sám nevyzkoušel a maximálně jsem takové obrázky trochu záviděl ostatním. Nu, očekávání je jedna věc a realita druhá a na tom, jak se tyhle dvě věci během našeho pobytu vzájemně protínaly a překrývaly, bylo možné názorně předvést, co znamená v geometrii pojem "mimoběžky". 

Zatímco skoro všude jinde byl většinou moc pěkný slunečný víkend, právě námi navštívená jihomoravská oblast byla pro "naše" tři dny doslova zalehnuta těžkou peřinou oblačnosti, ze které střídavě pršelo, mžilo a lilo, krajina na všech stranách se schovala za mlžnou oponu a z četných eurorozhleden v okolí bylo sice možné se rozhlížeti, ale nikoli také něco viděti.

Popravdě, byl jsem z toho trochu otrávený. Do těchto míst se dostávám jen zřídka a svá rána kolem východu slunce a večery kolem slunka západu jsem si představoval jaksi fotograficky užitečnější. Ale podobně jako vinař nepřepere mizerný rok plný podnebných rozmarů, ani fotograf neudělá exkluzivní obrázky krajiny, když je tmavě olověná obloha a vše se ztrácí v jemném oparu, který na rozdíl od často výtvarně vděčné mlhy nenabízí fotografovi skoro žádné rozumné možnosti. Ale dost skuhrání, v optimálních podmínkách umějí fotit všichni, tak z toho uděláme takovou malou "výzvu" a zkusíme nevzhledné počasí přeprat. Ostatně - jak říkají vinaři - čím méně spolupracuje příroda, tím víc se pak musí pracovat "ve sklepě" :-). 

 

Když se pořádně nedá fotit krajina jako celek, zkusíme si v ní najít specifické prvky. Když podmínky nepodporují pěkné barvy, zkusíme černobílé podání. Na procházce po okolí (dopoledne pršelo a bylo 10 stupňů, nu květnová jižní Morava) jsem si na okraji Bořetic našel tohle zajímavé větrné čerpadlo, které může být dominantou zvláštní a napohled zcela nevinařské krajiny.

Když se nedá pracovat se světly a stíny, ještě nám zbývají plochy a linie. Tyhle čerstvě vyrašené zelené linie v kombinaci s barevnými plochami v pozadí se mi zdály být použitelné a přiměřeně jarní. Líbil se mi i ten střet dvou různě šrafovaných ploch. Pravidelnost a řád vždy lépe vyniknou, když je v záběru i nějaké vhodné vykolejení nebo jejich viditelná hranice :-).

 

 

Následující tři obrázky ukazují, jak jsem byl nucen "pracovat ve sklepě". Na prvním snímku je holá zamlžená skutečnost, krajina, která není ani řádně plochá ani prostorová, ani osvětlená ani zajímavě potemnělá. Člověk musí mít zatracenou fantazii, aby vůbec v tom obrázku nějaké linie našel.

Samozřejmě, v postprodukci jde trochu podpořit kontrast, ale v tomto případě to nestačí. Pole sice začíná mít zřetelnější tmavší a světlejší místa, je trochu plastičtější, ale k náhradě slunečního světla a stínů to zdaleka nepostačuje, Naopak, zvýšením kontrastu se nevěrohodně zintenzivnily především zelené odstíny. Tohle, zdá se, není cesta ke slušné fotce.

 

 

V nouzi opět vypomůže černobílé podání a lehké "zdrsnění a odmlžení", které podpoří strukturu polních "vlásků", ale tentokrát hlavně uspořádá horní čtvrtinu obrazu, která se přece jen maličko vyloupla z oparu a ukázala, že moravsky žírně zakulacených linií je v obrazu dost: linie záhumenku, aleje kolem polních pěšin, remízky oddělující pole, linie mělkých polních údolíček při horním okraji i linie vinice vlevo nahoře. Celkem dobře vypadá i jemná paleta různých odstínů šedé. Víc s tím za daných podmínek asi udělat nešlo. Ještě pořád je to naše dnešní víno trochu nakyslé, ale už začíná aspoň zajímavěji vonět.

 

Vyčerpán snahou o rozdojení fotografického kozla jsem nakonec na focení krajiny úplně rezignoval a - jak je v místním kraji zvykem - schoval jsem se s přáteli před okolní realitou zprvu do ochutnávkové místnosti jednoho místního skvělého rodového vinařství a později i do jejich sklípku. Vzorků na ochutnávání bylo moc, stejně jako chutí a vůní, v každém sudu jiná dobrota. Špatné podmínky na focení byly rázem zapomenuty. A vzhledem ke stoupajícímu množství alkoholu zdaleka nejen ty :-).

 

Za pěknými fotkami vrbických a čejkovických malebných polí v ranním měkkém šikmo dopadajícím světle budu muset přijet někdy na extra výpravu, nejlépe sám a bez předchozí domluvy s vinaři. Víno přijde na řadu, až bude možné zapít nějaký opravdu, ale opravdu povedený záběr a nebude se zase muset "ve sklepě" tvrdě makat. 

 

Místní nádherná krajina, opečovávaná po generace pracovitými hospodáři, si oslavu pěknou fotkou určitě zaslouží.