O přezabíjení

Možná taky znáte tu situaci, kdy v nějakém dokumentu rozebírají jakousi zajímavou záhadu, ze všech stran snášejí co nejvíce argumentů, že záhada je opravdu nadmíru záhadná, a pak to na závěr "zasklí" nějakým úplně bludným argumentem, který místo aby všechno, co už bylo řečeno, dorazil a potvrdil, paradoxně zpochybní vše zdánlivě rozumné, co dosud bylo řečeno, a vy si řeknete: "Kruci, to už je přece trochu moc!" V angličtině je pěkné slovíčko "overkill", které v české podobě nezní nijak pěkně, ale já ho přesto občas používám, protože je docela výstižné: Prostě nestačí "pouze" zabít, ale musí to být ještě víc, občas o dost víc. Někdy se prostě lidé neudrží a v záchvatu drtivé argumentace snesou těch argumentů jaksi až příliš, čímž případným pravdivým skutečnostem udělají - aspoň tedy v mých očích - medvědí službu. 

Pokusím se to ukázat na příkladu z praxe: Nikola Tesla, člověk úžasných schopností, intelektu a také osobního charismatu. Mohu o něm sebrat spoustu tajuplných historek, ze kterých je patrné, jak mimořádným člověkem ve své době byl. Mohu říct, že experimentoval s bezdrátovým přenosem elektrické energie, pracoval na teorii celosvětové informační sítě pro přenos, hlasu a obrazu, mohu říct, že byl specialistou na elektrické výboje, mohu zdůraznit, že jeho poznámky po jeho smrti zabavily americké zpravodajské služby. To vše je zajímavé a mimořádné. Když to ale (třeba v zájmu bulvární sledovanosti) korunuji informací, že existují svědectví, že Tesla na svých výzkumech spolupracoval s ufony z oblasti Bermudského trojúhelníku, že vyráběl na požádání holou rukou kulové blesky a uměl docílit toho, aby se na místě, na které ukázal prstem, rozestoupila země, zpětně to znevěrohodní i všechno pravdivé, co bylo řečeno. Prostě jsem svou argumentační snahu přehnal a proflákl jsem se jako mluvka, takže příště možná budu mít problém vysvětlit, že tentokrát mluvím čistou pravdu.

Nebo legendární český Blaník: Když někdo řekne, že jde o magické místo, kde lidé pociťují nevysvětlitelné přívaly energie, dobrá. Když přidá legendu o líných rytířích, kteří s první akcí čekají na to, až bude jednou konečně národu nejhůř, budiž, s tím se taky vyrovnám, pohádky mám celkem rád. Ale když k tomu někdo přidá, že v blanických skalách kromě rytířů přežívají i druhohorní dinosauři, v dobře zamaskované vedlejší jeskyni je podle některých indicií uložen Attilův poklad a vydělením výměry místního lesa v metrech čtverečních počtem stromů vyjde číslo pí s přesností na dvaadvacet desetinných míst, což nemůže být náhoda, zbystřím a autora myšlenky začnu podezřívat z přezabíjení.

Vynikající živnou půdou pro přezabíjení je samozřejmě politika. Když se o některém kandidujícím politikovi z úst jeho oponentů dozvím, že je to arogantní pitomec, jen pokrčím rameny, protože to se občas přihází každému z nás a není důvod, aby zrovna politikům se něco takového vyhnulo (naopak, je to spíš žádoucí predispozice pro zářnou politickou kariéru). Když se z těchže nevymáchaných úst dozvím, že dotyčný v minulosti spolupracoval s STB, KGB, CIA a PVC, zpozorním a začnu si ty pomluvy ověřovat. No a když se objeví informace, že dotyčný ve volných chvílích navrch przní malé děti a zdobí si svou pracovnu či dokonce ložnici hákovými kříži nebo stylizovanými písmeny "Z", je zřejmé, že jsem v tu chvíli nejspíš svědkem přezabíjení.

S překvapením ovšem zjišťuji, že mnohým jiným lidem nevadí zjevné přezabíjení zdaleka tolik jako mně. Nejenže v jejich očích přezabíječe neznevěrohodňuje od samotného počátku, ale - podle oblíbeného sice ale v podstatě šíleného hesla "Na každém šprochu pravdy trochu" - si vyřčený nesmysl zapamatují, opakují a šíří, čímž pak motivují další přezabíječe, aby poslední vynesenou kartu přebili ještě větším nesmyslem. 

Řekněte mi, jsem takový exot, když odmítám dělat Popelku a (místo přezabíječe) pracně oddělovat pravdivé zrno od fantasmagorických plev (někdy pouze hloupých, ale jindy i výnosných nebo nenávistných) a odmítnu příslušnou směs jako celek? Ale vždyť ten člověk má v něčem pravdu, namítnou někteří, a když ho nebudeš kvůli jednomu přezabití poslouchat, o tu důležitou pravdu se připravíš. Nu, řekl bych, že každý má občas v něčem pravdu, což ovšem ještě neznamená, že bych měl každému důvěřovat a s každým souznít.

Samozřejmě netvrdím, že nikdy nikomu nenaletím; to už se stalo mockrát a doufám, že se to ještě mockrát stane :-). Pokud ale někdo potřebuje používat lži a pomluvy, aby mě přesvědčil o své pravdě, i kdyby to byla pravda pravdoucí a svatá, obejdu se bez ní. Za ten risk, že občas o něco hodnotného přijdu, mi skutečnost, že se při tom nenechám napájet žluklým mokem lži, manipulace a často i zloby či zášti, určitě stojí. 

Mimochodem, to víte, že lidé, kteří se umějí "přezabíječům" efektivně bránit, mají na srovnatelných postech až o třetinu vyšší plat a lépe slyší na levé ucho?