Ono to na první pohled vypadá, že Vánoce a Nový rok jsou ještě kdesi daleko za obzorem, ale Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", už vidí dopředu: Tohle 618. vydání, u kterého vás srdečně vítám, je letos předposlední. Ještě si příští týden dáme poslední adventní číslo a o Vánocích náš týdeník nevyjde, protože drobné i větší absurdity světa kolem nás, které jsou hlavním zdrojem potravy Nedělních miniglos, si jistě taky dají zaslouženou vánoční přestávku, aby doplnily síly, sešikovaly své řady a do nového roku vyrazily odpočinuté, s čerstvou energií, silnější než kdy dřív :-).
Během
uplynulého týdne jsem přidal zde na blogu dva nové příspěvky: Připomněl jsem Wilhelma Steinitze, prvního šachového mistra světa a rodáka z Prahy, a abych v kolotu jen velmi mírně povzbudivých epidemických zpráv aspoň trochu předstíral tu správnou předvánoční náladu, ukázal jsem na pár fotkách, jaká panuje atmosféra večer u hlavního pražského vánočního stromu na Staroměstském náměstí. Z předchozích týdnů ještě připomenu fotočlánek Focení roztřesenýma rukama a malou předadventní básničku Tělo Cyrilovo. Z archivu to doplním již minulou neděli povytaženou - skoro 10 let starou - povídkou O ztracené víle, abyste věděli, co dělat, když najdete ve městě vílu, která zabloudila, což se děje každou chvíli, protože - jak jistě víte - opravdové víly mají jen velmi slabě vyvinutý orientační smysl.
Už jen týden a něco se bude zkracovat den a prodlužovat noc, než přijde optimistický zimní slunovrat. Pokud v období nejdelších nocí hledáte nějakou
knížku, u které si nebudete muset pořád pamatovat, kde jste skončili,
zkuste si třeba zdarma stáhnout pdf verzi mé knížky blogových fejetónků, glos a reflexí neobyčejného života kolem
nás s názvem Hledá se pudvice v modrém obalu!
Přeji
všem zdejším milým čtenářům hlavně dobré zdraví. Pokud si na vás už zlotřilý virus troufnul, držím palce, ať co nejrychleji pozná, že v souboji s vaším odhodláním se mu ubránit by musel vynaložit příliš mnoho energie, takže by si měl ve svém vlastním zájmu co nejdříve sbalit svůj DNA raneček a zmizet po anglicku. No a společně budeme doufat, že některá oblastní hygiena nevytrasuje Ježíška, protože to by pak byla věru smutná karanténa. Držím palce, ať máte co nejvíc důvodů k úsměvu a už teď se těším,
že se na těchto stránkách
zase brzy potkáme a vy si tu třeba opět najdete něco, co vás potěší :-)