Na bílém koni letos nepřijel svatý Martin ale až o týden později svatá Romana :-). Bílý poprašek zasypal Prahu a přiměl tamější fotografy vyrazit do ulic jistěji než vpředvečer upršený Den boje za svobodu a demokracii. Však kdo ví, jestli globálně se oteplující Praha poskytne v letošní zimě ještě dost dalších příležitostí pro podobné čerstvě zasněžené obrázky; v posledních několika sezónách takových šancí opravdu moc nebylo. Náhlý vpád mrazivého vzduchu sice utnul celkem pěkné podzimní mlhy kolem řek, ale rozhodně neutnul tradiční Nedělní miniglosy,
náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a je zdejším návštěvníkům nedělním společníkem už víc než 13 a půl roku. Vítám vás tedy srdečně u jejich už 663. čísla.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
Stránky
▼
neděle 20. listopadu 2022
Nedělní miniglosy č.663
V
uplynulém týdnu jsem zde na blogu zveřejnil opět dva nové články: Jak jsem slíbil v minulém úvodníku k NMg, v tom prvním - s názvem Přetesaná republika v Růžové ulici - jsem vám představil příběh nové Pražské drobnůstky, zajímavé kamenné hlavy nad branou Státní tiskárny cenin. V pátek jsem pak přidal Šest fotek ze státního svátku, ostatně v tom svátečním lijáku jich o moc víc ani nevzniklo, zato můj foťák v tom dešti nastydl a trochu kýchá. Z minulého týdne ještě jednou připomenu reportáž Černobílé obrázky z podzimní barevné Prahy a z
hlubokého blogového archivu - když jsme u toho boje za svobodu a demokracii - ještě jednou povytáhnu 13 let starý článek O nesmrtelné mrtvole,
který získal svůj námět při mé tehdejší návštěvě žižkovského památníku a
v neveselé vzpomínce na tzv. "prvního dělnického prezidenta".
Příští týden bude zde na blogu nejspíš ozvěnou událostí z tohoto víkendu, kdy jsem řetězcem až neuvěřitelných náhod nejdřív neplánovaně dorazil na výstavu Alfonze Muchy ve Valdštejnské jízdárně (původně jsem měl být tou dobou daleko mimo Prahu, ale z původních plánů na poslední chvíli sešlo) a pak jsem zažil asi svou nejradostnější a přitom zcela pacifistickou "koulovačku" v Nosticově zahradě na Kampě, kam jsem dobloumal také jen naprostou náhodou, když jsem prostě nohy nechal jít nazdařbůh malostranskými ulicemi a parky. Kdybych byl konspirátorem, možná bych zapochyboval, jestli náhoda sama má dost představivosti psát podobné scénáře a nejsou tu od toho spíš jiné, obecně váženější instituce, ale i kdyby za mou nečekanou "koulovačku" jen pár metrů od tajemného kamene v Nosticově zahradě mohli zelení mužíčci od Aldebaranu, budu rád jejich dlužníkem. Zatím přeji všem
zdejším pravidelným, občasným i náhodným návštěvníkům další pěkný a úspěšný listopadový týden. Ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli :-).