Nedělní miniglosy č.446

Poslední dubnové číslo Nedělních miniglos předznamenává můj letošní oficiální prázdninový měsíc. Vzhledem k docela podstatným a nejspíš i dost bláznivým změnám, které na letošní léto chystám, si hlavní dovolenou beru už v květnu, takže svůj zamilovaný řecký ostrov Lefkada uvidím poprvé na vlastní oči i na jaře. Pro Nedělní miniglosy to bude znamenat, že v květnu vyjdou jen dvakrát a pak nastane dlouhá třínedělní prázdninová přestávka. No a v červnu pak po jednom normálním čísle bude následovat tradiční speciální vydání, ve kterém najdete jubilejní výběr z čísel 401 až 449.

V době od vydání minulých Nedělních miniglos jste si na mém blogu mohli přečíst povídání o malé fotografické vycházce k Berounce Za řekou rozčeřenou tak akorát a taky jsme si speciálním článkem připomněli, že zbývají už jen Poslední dny soutěže o výstavní fotografii (dnes konkrétně poslední dva) v souvislosti s mou webovou fotovýstavou Fantaskní příběhy ze světa kůry.

 

Poslední dny soutěže o výstavní fotografii

Dnešní článek má být jen malou připomínkou: V pondělí je totiž poslední dubnový den, kterým skončí možnost přihlásit se do soutěže o velkou výstavní fotografii podle vlastního výběru z mé aktuální webové "e-Xpozice" Fantaskní příběhy ze světa kůry. Pokud chcete popustit své fantazii uzdu a okouzlit mě svým vlastním názvem některých z fotek této kolekce, je to, myslím, soutěž přesně pro vás. V okamžiku publikování této připomínky je v soutěži už víc než 170 návrhů názvů, někteří z vás mě k mé velké radosti doslova zasypali a potěšilo mě, že mi přišly i návrhy, na kterých svou neobyčejnou fantazií zapracovaly i malé děti.

Podrobnější informace a přesná pravidla najdete nejen u výstavní kolekce, ale i v blogovém článku Soutěž o výstavní fotografii. Uzávěrku udělám přesně na prvního máje v 0:00 hodin a pak mi nejspíš bude pár dní trvat, než soutěž vyhodnotím a vyhlásím vítěze a taky vám dám vědět, jestli jsem se rozhodl podle některých z vašich návrhů upravit dosavadní pracovní názvy svých fotek.

 

Za řekou rozčeřenou tak akorát

Protože v sobotu bylo celý den velmi pěkně slunečno, vyrazil jsem k Berounce cíleně za jednou fotkou. Mám totiž asi 2 km po proudu řeky kousek u Mokropes vytipovaná dvě místa, kde se za dobrých podmínek dají vyfotit zajímavé odrazy na hladině řeky. Obyčejné odrazy na vyžehlené hladině, to je ale, uznejte, trochu nuda, ne? Ale v sobotu všechno nasvědčovalo tomu, že vyžehlená hladina k dispozici nebude, protože vpodvečer velmi proměnlivě pofukovalo. Vyrazil jsem tedy s následujícími představami, jak by tentokrát měla fotka vypadat:

1. Na fotce budou moje oblíbené stromy stojící na břehu řeky v odrazu na hladině, ale otočené tak, aby stromy byly korunami nahoru.

2. Fotit budu v okamžiku, kdy scenérii bude nasvěcovat světlo právě zapadajícího slunce.

3. Hladina musí být trošku rozčeřená větrem, ale ne zase moc, aby se obraz jen rozechvěl, ale neztrácel.

4. Nejlepší by bylo, kdyby kmeny stromů byly "rozklepané" víc než tenké větve v koruně, které by mohly na hladině dělat jakýsi "kouřový efekt".

 

Nedělní miniglosy č.445

Dnešní číslo Nedělních miniglos sice nemá tak magickou podobu jako číslo 444 z minulé neděle. Ani čtyřistapětačtyřicítka ale, myslím, není jako číslo špatná a určitě taky stojí za přečtení. Ale zdejší blog, to samozřejmě nejsou ani zdaleka jen Nedělní miniglosy: V mezidobí od minulého vydání jste si např. mohli přečíst vyprávění o mém plzeňském trolejbusovém setkání s pravdomluvným děťátkem Čerfovy nové šaty a po dlouhé době i jeden můj příspěvek na téma týdne, netradičně téměř zcela rýmuprostou (ale rozhodně o nic méně od srdce jdoucí a stále stejné úžasné múze určenou) báseň Očima dokořán zavřenýma. K mimořádné a pro mne velmi smutné události, kterou pro mne je nedávné úmrtí režiséra Miloše Formana, jsem připomněl i svou starší blogovou osobní Vzpomínku na Miloše Formana. No a ještě posledních pár dní do konce dubna se můžete na mé webové fotovýstavě s názvem Fantaskní příběhy ze světa kůry zúčastnit soutěže o velkou výstavní fotku podle vlastního výběru; podrobnější informace najdete např. v blogovém článku Soutěž o výstavní fotografii.

 

Očima dokořán zavřenýma

Po velmi dlouhé době přikládám jeden příspěvek na Téma týdne, protože téma "Když zavřu oči" je mi dlouhodobě blízké. Rád oči zavírám, přivírám, mhouřím i přimhuřuji, protože - ač nejsem v zásadě se světem kolem sebe fatálně nespokojen - rád si představuji: svět takový, jaký je, i takový, jaký by se mi líbil ještě víc, než jaký je. Možná proto se mi velice líbí pozoruhodný film, o kterém jsem kdysi na svém blogu podrobněji psal a který má s naším tématem týdne v názvu (a s dnešním článkem i v obsahu) mnoho společného: Eyes Wide Shut. No a rovněž po delší době přidávám tímto textem do rubriky V řeči mírně vázané příspěvek téměř nerýmovaný, protože jsem to zase jednou chtěl zkusit a taky - co už jiného než naše fantazie za víčky zavřených očí si zaslouží být prosta jakéhokoli svazování, byť by to bylo hedvábnou nití rýmů z nejnápaditějších :-).

Očima dokořán zavřenýma

Očima dokořán zavřenýma

zmatený dlouhým dnem

................vidím tmu tisíckrát namnoženou stěnami zrcadlového sálu

šťastný z večerních dlouhých stínů

................dotýkám se jejich vousy na dálku tvé usměvavé vůně

dychtivý ze svítání

................pochutnávám si na čerstvě ulovené ozvěně včerejší noci

v modlitbu pohroužený

................naslouchám mlčenlivému kázání neviditelného Měsíce

unaven polednem

................přivoním ke zvuku dovádějících zvonů.

Věže zvoní jarem,

srdce pukají

a vydávají rýmy

a v obklíčení nově narozených barev

zavřené oči vždycky vykouzlí mi

můj nejmilejší květ.

Pozn.: Pokud volný verš zrovna není vaším šálkem čaje či kávy, přikládám na udobřenou i poukázku na cestu proti proudu času, konkrétně tři roky zpět k jedné malé básničce, která se rýmů vůbec nezříká: Na vesmírnou dobrou noc.

Čerfovy nové šaty

Domníváte se podle názvu, že jsem dal pro dnešek vale aspoň trošku přemýšlivým textům a chystám se konečně popustit uzdu vášni pro komerci a napsat reklamu na cosi z oblasti pánské módy, jak je na leckterých stránkách zvykem? Nebojte se, opravdu bych nebyl tím nejlepším průvodcem po zákoutích módních salónů a přehledech toho, co je právě "in". Dnešní článek bude o úplně jiných šatech, o takových, které sice vidí (nebo - v případě šatů vážených pohádkových císařů - nevidí) úplně všichni, ale nepovažují za vhodné (nebo - v případě pohádkových císařů - za bezpečné) o tom otevřeně hovořit. Pak - jak víme všichni právě z pohádky - musí přijít upřímné dítě se srdíčkem na své malé dlani a říct otevřeně přede všemi taktickými nemluvy, jak se věci doopravdy mají, císař - necísař.

Mám rád takové malé děti, děti, které ještě úplně přirozeně nechápou, proč by se nemělo říkat, že pán naproti v kupé má pusu stejnou jako jeho pes, proč ta paní, zakládající si tolik na vytříbených vůních svých parfémů, tak "stlasně smudí", a proč se tomu plešatému pánovi vysoko nad hlavou na dlouhých tenoulinkých špagátcích jako podzimní draci vznášejí jeho tři poslední (dozajista kouzelné) vlasy. Vždyť to tak přece je, mámo, tak proč se červenáš a díváš se na dotčené pány a dámy s omluvou v očích? Kdyby v tomhle kupé jel právě hanbatý císař ve svých fungl nových a draze průsvitných šatech, i on by se o sobě jistě dozvěděl mnoho zajímavého.

 

Nedělní miniglosy č.444

Dnešní číslo Nedělních miniglos má téměř magickou podobu tří čtyřek. Když se podívám do minulosti na srovnatelně magická vydání, můžu říct, že v NMg č.333 z října 2015 jsme např. komentovali sázku mezi Miroslavem Kalouskem a Andrejem Babišem o deset miliónů korun, v NMg č.222 z května 2013 jsme psali o kauze týkající se prezidentského (ne)jmenování Martina C. Putny profesorem a v NMg č.111 , které vyšly skoro přesně před sedmi lety, se píše třeba o aktivistickém postoji tehdejšího prezidenta Klause ke kácení stromů na Šumavě. Prostě Nedělní miniglosy jsou tu s námi již desátý rok a já děkuji všem čtenářům za neobyčejnou vytrvalost, se kterou se na stránky tohoto svérázného týdeníku, který "říká vždy o něco víc než pravdu", vracejí.

 

Různé podoby architektury na fotkách

V posledních několika víkendech jsem při svých procházkách Prahou udělal pár záběrů, které by se snad daly zařadit do oblasti architektury. Minulý týden jsem už jednu z těch fotografií doplněnou devíti "indiciemi", které se daly považovat za nápovědu, využil jako Fotohádanku č.27, takže pravidelní návštěvníci už dnes vědí, že na fotce byl železobetonový oblouk Štefánikova mostu přes Vltavu. Následující obrázek ukazuje trochu jiný záběr, než fotka hádanková, výtvarně se mi líbí o něco víc. Ale most je to pořád stejný a místo, ze kterého jsem fotil, se změnilo snad jen o metr. Popravdě, těch fotek mostního oblouku jsem ve třech různých dnech, za různého světla, z různých úhlů a s různými objektivy udělal kolem šedesáti, až jsem si nakonec vybral následující záběr. Většinu ostatních teď můžu s klidným srdcem vyhodit.

 

O netečné slečně z noční tramvaje

Stává se - zřídka, ale přece - že v Praze z nějakého obzvlášť potěšitelného důvodu zůstanu příliš dlouho na to, abych stihl poslední vlak domů do Dobřichovic, ale ne zas tak dlouho, abych se mi vyplatilo čekat na první ranní vlakový spoj jedoucí někdy kolem půl páté. Zjistil jsem ovšem, že v tomto "hluchém období" příměstské dopravy jedou dva lehce obskurní spoje - napřed se musím noční tramvají dostat přes celé město na Barrandov, odkud jede kolem půl druhé a půl čtvrté noční autobus přes pražské čtvrti, které znám jen z doslechu a nemohu na základě vlastní zkušenosti potvrdit, že existují (například Slivenec). Popravdě, jízda takovými spoji je zážitek, zvlášť pokud se dostanete do nějaké rozjuchané skupinky jedoucí zjevně z nějakého dobře zásobeného baru či vinárny.

Když jsem se dostal do noční tramaje naposledy, spolu se mnou nastupovala parta rozjařených mladíků s gelovými účesy a celkem nenápadná dívka, která cosi poslouchala ve sluchátkách. Když jsme nastoupili, mladíci obsadili první sedadlo v řadě, o které se během cesty střídali, slečna si s očima zabořenýma hluboko do obrazovky mobilního telefonu a s ušima izolovanýma hudbou od rušné tramvajové společnosti sedla hned za ně a za slečnou jsem seděl já. Hned bylo jasné, že slečna jednoho z mladíků zaujala, tak jsem si řekl, že jako muž, který je vůči ženám nesmělý asi jako František Koudelka z klasické filmové komedie, aspoň tiše odpozoruji něco z moderních trendů, kterak současný muž projevuje ženě na veřejnosti náklonnost. Jako majitel openkarty mám jednu noční lekci zdarma! Pohodlně jsem se tedy uvelebil v plastové sesli a byl jsem připraven nejen pozorovat a naslouchat, ale činit si i poznámky, bude-li lektor s gelovou čupřinou opravdu kvalitní.

 

Nedělní miniglosy č.443

Po velikonoční přestávce se dnes opět vracejí Nedělní miniglosy 443.vydáním ve své již desáté miniglosové sezóně. I do dnešního čísla jsem zařadil jednu "hostující miniglosu" od našeho občasného NMg-korespondenta, tentokrát jsem ji doplnil o drobnou aktualizaci, ale jinak zůstala téměř v původní podobě. Pro další miniglosu jsem pak použil základní nápad od stejného externího dodavatele, snad se nebude zlobit, že z jeho původního námětu nakonec vzniklo něco úplně jiného, než mi poslal, ale to už u nás "v redakci" tak chodí, že nikdy není do poslední chvíle jasné, co se vlastně ve vydání objeví a v jaké úpravě :-).

V době od posledního vydání NMg jsme se spolu mohli podívat do poetického prostředí pražského Starého Města v dárkové básničce Staroměstská noc a v nedávném "výletu do blogového pravěku" jsme si připomněli už osm let starý, ale ani s dlouhým odstupem o nic méně aktuální text o tom, jaké problémy mi činí praktické používání sousta odpuzující plastové vidličky, nože a lžíce v podnicích rychlého občerstvení - O jedení příborem. Stále si pak můžete na mém fotowebu prohlédnout aktuální "e-Xpozici" s názvem Fantaskní příběhy ze světa kůry, jejíž představení na webu jsem uspořádal jako náhradu za zrušenou skutečnou výstavu na stejné téma. Ještě celý duben můžete vstoupit do soutěže o velkou výstavní fotku podle vlastního výběru, podrobnější informace najdete nejen u výstavní kolekce, ale i v blogovém článku Soutěž o výstavní fotografii.

 

Fotohádanka č.27

Dnes už posedmadvacáté pokládám všem zájemcům o hádání tradiční a velice jednoduchou fotohádankovou otázku:

Co je podle vás zachycené na následujícím obrázku?

Nebojte, i tentokrát doplním hned za obrázkem několik indicií. V křížovkách se něčemu podobnému říkalo "pomůcky" nebo "nápověda", i když u těch mých indicií, ehmmm... nikdy není zcela jasné, zda správnou odpověď přiblíží nebo naopak rozmlží :-).

S láskou Vincent (Loving Vincent)

Jsou občas okamžiky, kdy nechávám volný průchod náhodě. Třeba o Velikonočním pondělku jsem si řekl, že bych se zase rád po nějaké době podíval do kina, ale neměl jsem vůbec žádnou představu, jaký film bych si přál vidět. Udělal jsem to tedy jinak: Chtěl jsem si v Praze zajít na nějaký typicky český velikonoční oběd (vyhrály to krevety po thajsku s červeným kari v kokosovém mléce :-)), pak jsem měl v plánu vyfotit jednu budovu na Žižkově, která mě kdysi zaujala při pohledu z tramvaje, potom jsem se potřeboval dostat k Vltavě, kde jsem měl další z dřívějška vyhlédnutý záběr, pak jsem si chtěl zajít na oblíbený zmrzlinový pohár (když už jsou ty svátky jara, že?), no a když jsem to všechno sečetl, vyšlo mi, že optimální by bylo, kdyby ten pečlivě vybraný film začínal někde v centru města od čtyř nebo od pěti hodin, abych se stihnul dostat zase co nejdřív domů. Poradil jsem se s internetem a ten mi našel film začínající v 16:00 na stejném místě, kde jsem si pochutnával na zmrzlině. A ten název: S láskou Vincent! Co lepšího, než film s láskou již v samotném názvu, si zaslouží naši pozornost při svátku tak propojeném s láskou, jako je právě Velikonoční pondělí? Uznejte sami, to už se snad dá považovat za znamení, ne? :-)

Staroměstská noc

Jak jsem ohlásil už minulý týden, Nedělní miniglosy mají tuto neděli velikonoční (a narozeninovou) přestávku. Místo porce politických a společenských událostí si dnes dáme pár veršíků v dárkovém balení. Nedělní miniglosy č.443 vyjdou až 8. dubna.

Staroměstská noc

Stará dlažba

deštěm vyleštěná

z kamenů pevných

jako tvrdá měna,

chvíle léčivé

jak stovky doktorů.

Hlas zvonů od Týna

v té dlažbě zrcadlí se

jedna noc končí,

druhá hned začíná,

a v pokoru

čas proměňuje pýchu.

Nádvoří Ungeltu

nás zajme s gustem lovce

a křídla andělů

vzdychají po křídlovce.

Jablka hříchu

dnes zůstávají v míse.