Očima dokořán zavřenýma

Po velmi dlouhé době přikládám jeden příspěvek na Téma týdne, protože téma "Když zavřu oči" je mi dlouhodobě blízké. Rád oči zavírám, přivírám, mhouřím i přimhuřuji, protože - ač nejsem v zásadě se světem kolem sebe fatálně nespokojen - rád si představuji: svět takový, jaký je, i takový, jaký by se mi líbil ještě víc, než jaký je. Možná proto se mi velice líbí pozoruhodný film, o kterém jsem kdysi na svém blogu podrobněji psal a který má s naším tématem týdne v názvu (a s dnešním článkem i v obsahu) mnoho společného: Eyes Wide Shut. No a rovněž po delší době přidávám tímto textem do rubriky V řeči mírně vázané příspěvek téměř nerýmovaný, protože jsem to zase jednou chtěl zkusit a taky - co už jiného než naše fantazie za víčky zavřených očí si zaslouží být prosta jakéhokoli svazování, byť by to bylo hedvábnou nití rýmů z nejnápaditějších :-).

Očima dokořán zavřenýma

Očima dokořán zavřenýma

zmatený dlouhým dnem

................vidím tmu tisíckrát namnoženou stěnami zrcadlového sálu

šťastný z večerních dlouhých stínů

................dotýkám se jejich vousy na dálku tvé usměvavé vůně

dychtivý ze svítání

................pochutnávám si na čerstvě ulovené ozvěně včerejší noci

v modlitbu pohroužený

................naslouchám mlčenlivému kázání neviditelného Měsíce

unaven polednem

................přivoním ke zvuku dovádějících zvonů.

Věže zvoní jarem,

srdce pukají

a vydávají rýmy

a v obklíčení nově narozených barev

zavřené oči vždycky vykouzlí mi

můj nejmilejší květ.

Pozn.: Pokud volný verš zrovna není vaším šálkem čaje či kávy, přikládám na udobřenou i poukázku na cestu proti proudu času, konkrétně tři roky zpět k jedné malé básničce, která se rýmů vůbec nezříká: Na vesmírnou dobrou noc.