Čím dál víc jsem přesvědčený, že posílat péefko před Novým rokem nebo dokonce před Vánoci je čiré zbůhdarmí. Obzvlášť pak v tom případě, kdy spolu s péefkem chcete poslat ještě nějaké další informace, což je podobné, jako kdybyste tenkostěnnou skleněnou láhev s pracně sesmoleným vzkazem vhodili do rozbouřeného moře přímo doprostřed pobřežních skalisek. Vím to, a přesto to dělám, ba dokonce mám na tom založený svůj způsob oslovování svých známých: I těm, se kterými jinak prakticky nejsme v kontaktu, se snažím aspoň jednou ročně takto poslat "udržovací zprávu", na kterou v drtivé většině případů nepřijde žádná odpověď, ale aspoň občas zjistím, že třeba adresa už neexistuje. Jen extrémně vzácně se díky tomu podaří znovunavázat komunikaci, ale i těch pár případů, myslím, stojí za to: Někdo překvapeně zjistí, že mi několik let opakovaně psal na špatnou adresu (a já, mizera, neodpovídal), jiný si zase vzpomene, že jsem vlastně ten Čerf, ke kterému před deseti lety chodil na blog a v mezidobí jsme se jeden druhému v povýtce nevlídném a nepřehledném rozpínajícím se internetovém vesmíru ztratili.
Jsem přesvědčený, že kdyby taková zpráva přišla v únoru, její efektivita by byla mnohem větší. V únoru totiž péefkové moře není rozbouřené ani trochu, to už se jeho vlnky jen líně převalují jedna přes druhou, na všechno je klid a navíc ještě podobnou zásilkou vzbudím vzrušující dojem podivína. Poslat ale péefko v době, kdy ho posílá skoro každý, není zdaleka tolik přínosné: Neposílají si ho totiž mezi sebou jen přátelé, ale pošle vám ho ze sebezáchovných důvodů i kominík, který vám v létě čistil komín, fotograf, na jehož výstavu jste už před notnou dobou omylem zabloudili (o tom ostatně něco vím :-)), všechny cestovky, s nimiž jste byli na dovolené 25 let nazpátek, lázně, kde jste před lety přespali v hotelu, když jste v noční rozespalosti nesmyslně vystoupili z rychlíku o stanici dřív, všechny politické partaje, co jim ze státního příspěvku ještě zbylo na poštovné, a taky polovina místních prodejců kryptoměn.