Předvánoční obrázky z Malé strany

Ani snad nebudu v historii blogu hledat článek, který by vyšel v neděli a přitom nešlo o Nedělní miniglosy. Právě taková vzácná konstelace dnes nastává, protože Nedělní miniglosy mají svou vánoční přestávku, redakce se rozjela na rodinné návštěvy a nikdo nechce být u vánočního cukroví a v odrazech barevných světýlek vánočního stromečku obtěžován tak přízemními tématy, jako je politika (byť např. pan prezident si zjevně myslí něco jiného, když si druhý svátek vánoční vybral jako termín své pravidelné promluvy). Řekl jsem si ale, že místo více či méně vtipných glos by zdejší návštěvníky mohly - v neděli zcela netradičně - zaujmout obrázky. Tak to vyzkoušíme a uvidíme, jestli mi takové programové zběhnutí miniglosoví štamgasti odpustí.

Zdejší častější návštěvníci už vědí, že 22. prosinec jsem si před lety vybral jako své "volitelné narozeniny", protože ty březnové mi jaksi byly přiděleny a neměl jsem do nich co mluvit, zatímco ty prosincové jsou projevem mé svobodné vůle - pokud se tedy o vůli v souvisejících emocionálních procesech, které mé "narození" doprovázely, vůbec dá mluvit. Letos dva dny před vánoci jsem oslavil už 11. narozeniny a jako každý rok jsem na oslavu spojil s tradiční procházkou po noční Malé Straně, ze které vám tu teď ukážu několik vybraných záběrů.

 

Po loňské vynucené covidové přestávce jsem měl letos ke své velké radosti opět příležitost spolupracovat na rozsvícení lampiček na krásném balkónku domu U obrázku Panny Marie na Kampě. Letos jsem udělal jen pár ilustračních fotek "z ruky", stativ jsem vůbec nevybaloval, ale jedna z fotek dobře odpovídala tomu, co jsem chtěl zachytit - tedy lampičku v popředí a neostré malostranské a hradní věže v pozadí.

 

 

Když vyjdete z domu s balkónkem, ocitnete se přímo pod schody na Karlův most. Ony tu ty schody původně nebyly, víc než čtyři století se z Kampy nešlo na Karlův most dostat (za povodně byli prý lidé z Kampy vytahováni na Karlův most na laně), ty první byly postaveny až v roce 1785 a dnešní podoba je až z poloviny 19. století. Ale je tu pěkný výhled na obě malostranské mostecké věže, ke kterému si před Vánoci můžete dát i něco dobrého ve stánku.

 

 

Pak jsem prošel pod obloukem Karlova mostu, kde se vyloupl pěkný výhled na vyšší z malostranských mosteckých věží. 

 

 

 

Letošní noční výhled na Karlův most jsem si vytipoval a vyzkoušel už na podzim při focení mostu v mlze, ze kterého nakonec vzniklo i mé letošní péefko.

 

 

Když jsem si trochu přiblížil staroměstský břeh, je dobře vidět, odkud jsou jednotlivé památky nasvěcovány. Jako astronom bych z toho asi velkou radost neměl, ale jako fotograf na noční procházce jsem nadšený :-). 

 

 

 

 

I když Vltava vypadá před Vánoci na rozdíl od léta celkem klidně, protože mejdany na palubě nejsou v mínus pěti stupních tak vyhledávané, opticky na ní panuje značný ruch, což při focení několikaminutovou expozicí zjistíte většinou až na výsledné fotce, kde najdete čáry po světlech různých malých lodiček, kterých jste s očima vůbec nevšimli. Světelná stopa na následujícím obrázku je ale záměrná: Počkal jsem si na jednu z celkem pouhých dvou velkých lodí, které kolem mne asi za hodinu focení projely, a k tomu se přidala jedna menší lodička, která zahnula z hlavní plavební dráhy směrem k Čertovce, kam menší lodičky pravidelně zavážejí turisty. 

S dopravními značkami je v centru Prahy kříž, to je známá věc. I tahle malostranská jednosměrka kousek od Karlova mostu by na fotce vypadala lépe bez nepřehlédnutelně červeného zákazu vjezdu, ale zkuste místním úřadům vysvětlit, že značka umělecky hatí jejich vlastní vánoční výzdobu...

 

 

 

 

Poprvé jsem se narodil v domažlické porodnici, což se jistě přihodilo i mnohým dalším, a podruhé právě v téhle slepé ale malebné uličce, což se, kdoví, možná přihodilo jen mně. Nějakou chvíli jsem se rozhodoval, jestli nepopovézt mimo záběr překážející naplněnou popelnici, ale pak jsem si řekl, že to je prostě třeba brát jako "urbanistickou přírodu" a nebudu fotku napravovat jen proto, aby místo mého narození vypadalo v očích historie lépe :-).

 

 

 

V "restauračním stanu" v horní části Malostranského náměstí byli v tak pozdní hodině jen dva otužilí hosté, tak jsem zkusil dostat do záběru tento symbol zimního turismu i starodávný barokní chrám svatého Mikuláše a jako bonus ještě podloubíčko směrem k Mostecké ulici.

 

Svatý Mikuláš na Malostranském náměstí je pěkně vidět z Karmelitské ulice, ale na fotkách vypadal mnohem lépe v dřívějších dobách než teď, kdy je ulice doslova zaštupovaná sítí drátů tramvajového vedení. V noci a v černobílém podání to ale vypadá přece jen o něco lépe a všudypřítomné dráty tolik neruší.

 

No a kde jinde zakončit další ročník malostranské procházky, když ne u Pražského jezulátka? Lépe řečeno před vchodem k němu, protože dnes už je dávno po večerníčku a jezulátko šlo spát, což by snad ale nemělo vadit, protože zázraky, kvůli kterým se na ně lidé (včetně mě) občas obracejí lze jistě konat i ve spánku. Však ty, milé jezulátko, už po těch jedenácti letech dobře víš, co bych si přál a pro koho.

 

Jedenáct let, to už za rohem hrozí puberta, že? Tak pro letošek máte za každý rok jeden obrázek a já věřím, že se do uliček Malé Strany dostanu dříve než zase až za rok, kdy na to je téměř stoprocentní spolehnutí. Kdo mě tedy bude chtít spatřit naživo, podobně jako v jiných místech magické Prahy a v jiných tradičních časech lze zahlédnout bezhlavého rytíže či ohnivého muže, může dorazit kteréhokoli 22. prosince mezi šestou a desátou večerní do uliček Malé Strany a bude to skoro tutovka. 

 

Zatímco jezdit v březnu do Domažlic mě nikdy nepadlo, volitelné narozeniny jsou prostě volitelné  narozeniny :-).