Estetická lasička (Christian Morgenstern)

Naše železniční trať mezi Prahou a Berounem, na které leží "moje" Dobřichovice, se už asi rok v Radotíně a v Chuchli za provozu předělává, takže o zpoždění a různé rozčilující mimořádnosti nebývá nouze. Když se mi před pár dny opět stalo, že jsem na cestě, která má podle jízdního řádu trvat půlhodinku, strávil o hodinu víc, tentokrát jsem nespotřeboval veškerý čas na rozmrzelé a celkem neefektivní nadávání na České dráhy, ale rozhodl jsem se pokračovat v překládání klasických básniček Christiana Morgensterna. Už jste si tady mohli přečíst mé pokusy o vlastní překlad básní Trychtýře, Tři zajíci a naposledy pak Mezi časy. Tentokrát to odnesla báseň Estetická lasička a protože - jak víte - nejsem nijak zkušený překladatel, ani celkem velké zpoždění mi na úplné dokončení překladu nestačilo, ba dokonce jsem se přistihl při kacířské myšlence, že by vlak měl jet pomaleji a ještě častěji zastavovat, aby na básničku bylo více času. Stejně jsem si rozepsaný kousek nakonec odnesl z nádraží domů, kde jsem mu v noci věnoval dalších několik hodin a šest zcela odlišných kompletních verzí. Tentokrát jsem si zkusil pracovat výhradně s originálním německým textem a různé české překlady jsem si postupně našel až s odstupem, abych měl finální srovnání se svou vlastní verzí (při internetové rešerši jsem čerpal především z informací na stránkách http://www.iliteratura.cz/Clanek/28933/morgenstern-christian-preklady-egona-bondyho).

Originální text:

DAS AESTETISCHE WIESEL

Ein Wiesel
saß auf einem Kiesel
inmitten Bachgeriesel.

Wisst Ihr
weshalb?

Das Mondkalb
verriet es mir
im Stillen:

Das raffinier-
te Tier

tat´s um des Reimes willen.

Na první pohled je vidět (a k tomu naštěstí německy rozumět nepotřebujeme), že se v původní básničce rýmuje kdeco: První tři verše se rýmují navzájem; takové trojverší nemívám moc rád, protože se mi to většinou zdá trochu laciné, tím spíš, že se v tomto případě, zdá se, nedá vyhnout tomu, abychom zakomponovali do rýmování i nadpis. A máme vůbec nějaké možnosti volby zvířete pro nadpis? Co nám zbývá: Nejpřirozenější lasice či lasička (ta ovšem vzhledem k nutnosti rýmovat vede nejkratší cestou do světa poněkud infantilních zdrobnělin, který je mi v této souvislosti dost proti srsti), zkusil jsem dokonce i kolčavu, ale nebyla to zrovna schůdná cesta. No a rodem mužského hranostaje jsem ani nezkoušel, protože cit mi napovídá, že už název Estetický hranostaj, by básničku svrhl do míst, kde by se (přinejmenším esteticky) nejspíš ocitnout neměla :-). 

I další dvě části básničky jsou docela těsně provázané rýmy: Wisst Ihr - es mir (kruci nešel by tam nějak použít vesmír? - nene, můžu vás uklidnit, jen další slepá cesta a další nevydařená varianta, byť zpočátku nadějná) a pro mě strašně tvrdě a nepřístupně znějící rým weshalb - Mondkalb. A úplně největší výzvou pro překladatele je asi "vnitřní rým" těsně před koncem básničky: Das raffinier- te Tier, proti tomu je závěrečné dovršení rýmu Stillen - willen už jen kašička. 

Do překladu jsem se pustil zdánlivě logicky, tedy od začátku, a lopotil jsem se s tím, jak do textu zabudovat kámen, na kterém lasička sedí a proud potoka, který přes ni stéká. Postupně jsem ale přišel na podstatnou věc, totiž že právě na začátku vzhledem k celkové pointě básničky (proč je naše lasička vlastně estetická, jak slibujeme v titulku?) obsahově skoro nezáleží a jde tam jen o způsob rýmování. Překlad je tedy třeba začít nikoli od začátku básně, ale od "obsahového jádra", k začátku se pak dorazí oklikou úplně na závěr. Moc pěkně absurdní "morgensternovské" cvičení, které jen dokazuje, že napřed je dobré pochopit smysl celku a pak teprve se pustit do jednotlivostí.

Poměrně brzy (ještě před železniční zastávkou v Chuchli) se ukázalo, že klíčem k těmhle dveřím bude překlad už zmíněného "vnitřního rýmu", který má popisovat, jak je titulní zvířátko vychytralé a rafinované, když to, co dělá, dělá jen proto, aby se vše dohromady pěkně rýmovalo. Vyzkoušel jsem asi 10 variant s různými synonymy vychytralosti a nic nebylo ono, takže jsem se po velké zajížďce nakonec vrátil úplně na začátek a k rozdělení slova "rafinova - ná". Pravda, sova je víc symbolem moudrosti než vychytralosti, ale aspoň částečně to spolu přece jen souvisí a lepší variantu se mi najít nepodařilo. Tedy, vypadá to, že už na semaforu před stanicí Radotín máme počinek v podobě dvojverší

"rafinova-

ná jak sova"

 

Tenhle základ už je pak možné rozvinout podle smyslu veršů a ani rýmování není v tomto případě neřešitelným problémem. Další překážkou už není žádný nepřekonatelný Taxis, takže s podivným slovem Mondkalb (doslova měsíční tele nebo přeneseně prostoduchý člověk) už si nějak poeticky poradíme. Jeden rým jsem si ale z původního originálu dovolil zcela vyřadit, protože jsem nenašel cestu, jak by ho bylo možné dát do souladu s rytmem, který jsem chtěl co nejvíce uchovat; českou analogii rýmu Wisst Ihr - es mir v mém finálním překladu nenajdete (prvoplánový vesmír tedy uplatnění nenašel). Trochu mě uklidnilo, když jsem si pak přečetl jiné překlady, protože ve všech verzích ten pokus překladatelé učinili a ani v jednom, troufnu se domnívat, nedopadl ve prospěch výsledku, řešení jsou polovičatá, šroubovaná a "aby se neřeklo" a v takovém případě nemám kvůli vypuštění takového rýmu žádné výčitky.

No - a na závěr jsme se paradoxně ocitli zpět na úplném začátku básničky a s úlevou zjišťujeme, že si můžeme vyhodit z myšlenkového kopýtka: Vůbec totiž nesejde na tom, co bude naše lasice dělat, důležité je jen to, aby se to rýmovalo, protože právě proto to (v podstatě cokoli) esteticky zaměřené zvíře provádí. Pravda, lasice není pro rýmování zrovna terno, ale překládáme, takže si nemůžeme moc vybírat. Jen pro zajímavost - zkoušel jsem z Estetické lasice udělat jiné estetické zvíře, třeba Estetickou kunu nebo vydru a šlo to docela dobře, ale název básničky je už - minimálně od vydání stejnojmenné básnické sbírky Morgensternových veršů - do té míry "zažrán" v povědomí čtenářů, že by to byl příliš revoluční počin. Napadla mě ostatně ještě revolučnější varianta - napsat básničku Estetický fízl, což by na začátku skvěle vyhovovalo předloze, dobře by se to rýmovalo (třeba ...do prstu se řízl, kapku krve slízl :-)), ale uznávám, že od roztomilého zvířátka se smyslem pro řeč vázanou k poněkud protimluvně nevlídnému slovnímu spojení (zvlášť pokud by se přišlo na to, že hrdinou je masochista, který si krájí prsty jen kvůli tomu, aby o tom mohl podat na facebooku rýmovanou zprávu) bychom se tím původnímu záměru autora, myslím, dost vzdálili :-). 

Nakonec jsem si do nadpisu vybral mně milejší lasičku, zatímco do textu jsem dal už lasici. Vypadá to pestřeji a vyhnul jsem se tím použití nemilovaných zdrobnělin.

 

vlastní překlad:

 

ESTETICKÁ LASIČKA

 

Lasici

v kamenné lavici

šmakuje párek s hořčicí.

 

A proč -

- to víš?

 

Měsíční tíž

mi špitla 

beze šprýmů:

 

Rafinova-

ně jak sova

to dělá kvůli rýmu. 

 

(ilustrační obrázek, zdroj pinterest, Veronika Hovorková)

Jako obyčejně uvedu pro srovnání několik dalších českých verzí, které jsem našel, a v některých případech si dovolím k nim přičinit malou glosu.

překlad Egona Bondyho:

ESTETICKÁ LASICE

Lasici
v podivné posici
zřím u potoka sedící

Víte-li
proč?

To sdělí
mi Potratek
v stínu:

Ta vykutá-
lená filuta

dělá to vše kvůli rýmu.

Čerfí poznámka: Samozřejmě, "zřím u potoka sedící..." je na mě příliš archaicky šroubované, o Potratku raději ani nemluvím. Stejně tak se jen těžko smiřuji s použitím slova filuta v ženském rodě, i když nápad je to celkem originální a v morgensternovském duchu. Naproti tomu podivně znějící rým "v stínu - rýmu" beru jako překladatelský nedodělek.

 

překlad Martina Ryšavého:

Lasice
seděla si, a sice
na kameni v rybníce.

Co je ukryto
v tomhle za háček?

Lunáček
prozradil mi to
jednou tiše na ni:

Ta rafinovaná la-
sice to vše dělala

kvůli rýmování.

Čerfí poznámka: Tady se mi moc líbí překlad nepříjemného slova Das Mondkalb jako Luňáček. Jednak jednoho Luňáčka osobně znám a jednak se mi to zdá jako báječně jazykově hravé a přitom střízlivé. Horší je to s rytmem: Čtvrtý a pátý verš např. z původních celkových čtyř slabik hypertrofovaly na deset, dvojverší s vnitřním rýmem pak ze šesti slabik na čtrnáct, a to už je na mě prostě moc. Neříkám, že rytmus je posvátná kravka (nebo v těchto souvislostech už zmíněné posvátné měsíční tele), ale nějaké limity by to mít mělo.

překlad Josefa Hiršala:

Lasička
seděla maličká
na kraji lesíčka.

Máte vy
k tomu klíček?

Mně měsíček
tajemství
sdělil v šprýmu:

Ten přehumor-
ný tvor

tak činil kvůli rýmu.

Čerfí poznámka: "Ten přehumor- ný tvor" pana Hiršala je podle mě úžasné přebásnění velmi náročného místa - s plným zachováním původního rýmu i rytmu, kam se všichni ostatní hrabem. No jo, ale ta maličká lasička na kraji lesíčka, navrch s klíčkem a měsíčkem, snad se pan Hiršal neurazí, ale k tomu už mi chybí jen řízná dechovka :-).

U další verze, kterou jsem našel dávno "po uzávěrce", nebylo uvedeno, čí překlad to je, ale dělá to na mě dojem novějšího překladu pana Hiršala:

 

Lasička

seděla maličká

v kamení rybníčka.

 

Víte-li, 

pročpak?

 

Měsíc hlupák

účel hry

prozradil mi nyní:

 

Ta malá šprý-

mařka prý

to kvůli rýmu činí.

Čerfí poznámka:  Opět výborně zvládnutý vnitřní rým: "Ta malá šprý- mařka prý".  Navíc to vypadá, že lasička by se mohla příhodně jmenovat Mařka :-).

Různých úryvků jsem ale našel víc, dokonce i na zmíněnou a nakonec zavrženou kolčavu došlo (Radek Malý totiž překládá první sloku: „Kolčava na kameni postává, kde teče říčka bublavá.“).

No vida, jinak k vzteku zdlouhavá a nudná cesta vlakem mi ve společnosti pana Morgensterna a jeho milé lasičky pěkně utekla, byť jsem během ní stihl dát dohromady jen hrubou kostru, jejíž obsah jsem musel ještě mnohokrát předělat, ale hlava už se původní myšlenky nepustila a nedala pokoj, dokud nebylo jakžtakž hotovo: Základ je celkem pevný a první sloku je možné beztrestně upravovat a obměňovat, až mě v budoucnu napadne lepší verze, bez nebezpečí, že se zcela odrodím autorově původní myšlence. Za tenhle nový překlad tedy vděčím Českým drahám, bez jejichž obskurního příspěvku bych se do něj asi vůbec nepustil. Kdoví, když bude oprava trati v aktuálním duchu dále pokračovat, možná přijdou na řadu i další kousky :-).

P.S.: Právě na své cestě do práce opět stojím s vlakem v Radotíně. Kruh se uzavřel, tak je, myslím, optimální symbolický čas vypustit nový překlad do světa :-). 

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.