Stránky

pátek 16. července 2021

Za zástěnou

Tento týden už jsem svůj hlavní příspěvek publikoval. Překlad básničky Christiana Morgensterna Estetická lasička nezklamal a vypadá to, že se přiřadí k nejčtenějším článkům na tomto novém blogu, což je pro poezii vždycky věc netradiční, spíš by se to dalo čekat od nějakého článku s bombastickým názvem, kterých tady ale za těch 12 a půl roku blogování zase tolik nebylo (mimochodem článek právě na tohle téma už se v mé hlavě na základě prakticky permanentní zkušenosti z médií všeho druhu prodírá frontou na jednu z nejvyšších pozic, takže se dá očekávat jeho sepsání a publikování v nejbližší době :-)). 

Dnes si dovolím využít krátký čas do tradičních Nedělních miniglos k tomu, abych tu představil dvě fotky z nedávné doby: Vyfotil jsem je při červnové procházce centrem města s Pražskými domy, kdy jsme procházeli ulicemi v bezprostředním sousedství Václavského náměstí. Jako celek to tedy není zrovna klidné prostředí, ale má své pozoruhodně klidné nenápadné kouty. Tak klidné, že se tam dá fotit moje oblíbená disciplína, ve které se průhled do interiéru mísí s odrazem ve skle a zároveň s obrazem závěsů či rolet, kterými je okno vybaveno. Takto vzniká na jedno stisknutí spouště zvláštní "trojitá expozice", která umí přinést ne úplně tradiční obrazy, aniž by jakkoli manipulovala s realitou. 

První záběr vznikl ve Štěpánské pasáži spojující ulice Ve Smečkách a Štěpánskou. Ani jsem si pořádně nevšiml, co to je za podnik, nejspíš jakási restaurace, která má asi kvůli většímu soukromí svých zákazníků zastíněná okna, takže z vnitřku rozsvícených místností je vidět jen maličko. Celý záběr se mi líbil nejen prolínáním obrazů - v odrazu jsou vidět obrysy vzácných orientálních koberců ze specializovaného obchůdku naproti a dalo mi docela práci, abych z obrazu dostal sám sebe, protože jsem do záběru pořád z boku zvědavě nakukoval - ale i barevně, což asi způsobily zvláštní vnitřní "semaforové" lampy.


Přesunuli jsme se jen o kousek dál, do Štěpánské ulice, ale zároveň jsme z barevného světa na chviličku zběhli do světa ostrých černobílých kontrastů. Opět jsou v jediném záběru pohromadě světla uvnitř kanceláře jakési společnosti, šikmé linie vnitřních žaluzií i balkóny a oblouky s okny na protější budově, o které v tu chvíli zasvěceně hovořil náš věrný průvodce, kunsthistorik Jakub Synecký. Přiznávám, pár vět jsem nedával pozor, abych si dobře nastavil záběr, ale fakt jenom pár vět, hned jsem se zase chytil :-).

 

Dnes všechny své věrné čtenáře nechám po náročné morgenternovské "horské etapě" trochu odpočinout, a proto u těchto dvou fotek "za zástěnou" zůstane. Těším se na shledanou opět v neděli u Nedělních miniglos a všechny zájemce o mé fotky upozorňuji, že v pondělí 26. července se od 18:00 hodin v Divadle Kámen koná nejspíš poslední komentovaná prohlídka mé výstavy Začátek velké cesty. Pokud by někdo z vás měl chuť a čas, rád se s vámi při této příležitosti potkám osobně.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.


 

20 komentářů:

  1. Prolínání oken, výloh a výkladů vede k zajímavým prolnutím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes jsem se trošku zdržel v už potemnělém centru Prahy, tak jsem opět objektivem "lízal výklady" a hledal zajímavé prolínačky. Uvidíme, až si vše doma prohlédnu na pořádné obrazovce, jak se povedlo naplnit smělé představy a jestli se bude dát něco použít.

      Vymazat
    2. Já dnes na náplaffce (výtoňská strana) objevil zajímavý odraznězrcadlový objekt s medovým světlem. Snad něco vyjde, motala se mi tam do záběrů spousta tůůůristů, zevlounů a zvědaffců i zvědů.

      Vymazat
    3. Já jsem včera naopak v noční Vodičkově ulici zoufale čekal na nějaké kolemjdoucí, kteří by se dostali do zorného pole mého objektivu, protože bez nich by to nebylo ono :-).

      Vymazat
  2. quick

    Některé prolínačky mohou línat.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Optimální stav pro líné fotografy mého typu :-).

      Vymazat
    2. Slovo prolínačky mohou používat jen ryby kaprovité.
      V rod štikovitých pak používá pojem proštikačky.

      Vymazat
  3. Jen aby tě za ty prolínačky někdo neproklínal! ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Fotografie jsou zajímavé. Připomnělo mi to, jak jsem na dovolené nutila dceru ke správnému sklonu hlavy, abych v jejích slunečních brýlích vyfotila protilehlý zámek :-) Jsou věci, které fotograf zachytit musí .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že naše okolí to pochopí. Kdyby byli co k čemu, správný sklon by uměli nastavit sami :-)-.

      Vymazat
  5. Zajímavé záběry! Ještěže jste nevyrazili ke kavárně Slavia, tam by to teď na prolínačku opravdu nebylo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam už jsem dlouho nedošel, tak ani nevím, jak to tam vypadá. Nějak vždycky skončím v půli cesty :-).

      Vymazat
  6. Ve Smečkách jsou vůbec zajímavé výlohy s průhledy. Už jsem tudy dlouho nešla, naposled jsem tudy spěchala jednou brzy ráno, když slečnám končila šichta a byla to krásná momentka. Konec nočních iluzí:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že ve Smečkách se musí dávat dobrý pozor, do jakého interiéru se právě nakukuje :-).

      Vymazat
  7. Tohle by se hodilo i do TlusŤjochovy rubriky s majorem Plotem.

    OdpovědětVymazat
  8. Cikánky - vykladačky osudů - by za podobnými zástěnami mohly založit živnost. Tu a tam by padla Velká Arkána!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.