Můj blog v roce 2019

Jak už se stalo v posledních letech tradicí, v lednu se vždy v podobné trojici článků ohlížím za minulým rokem. První díl už máme za sebou, jmenoval se Co mi také přinesl rok 2019 a věnoval se různým událostem a zážitkům mimo blogový svět. Dnes přichází prostřední z těchto "blogových Tří králů", který se naopak věnuje výhradně dění na blogu; podíváme se na některá statistická data (jako obyčejně je zdrojem většiny z nich Google Analytics), v některých případech se možná trochu zamyslíme nad jejich interpretací a připomeneme si i několik konkrétních článků, o kterých bude ve statistikách řeč. Věřím tedy, že to nebude jen suchá a nudná "datová otročina", ale naopak hlavně připomenutí a odhalení některých zajímavostí, u kterých budeme mít třeba příležitost se i občas pousmát.

 

Začnu jako vždycky několika základními souhrnnými čísly: Celkem jsem na svém blogu v roce 2019 zaznamenal 30469 návštěv, což je o 0.6% méně než v roce 2018. Už pátý rok po sobě mám tedy téměř stejná celková čísla, což beru - v blogovém prostředí, které ve stejném období zaznamenalo velký celkový odliv zájmu směrem k modernějším formám komunikace na sociálních sítích - jako slušný výsledek. Myslím, že je to hlavně tím, že základnu návštěvnosti tvoří docela pevné jádro vracejících se návštěvníků, které se sice zčásti postupně obměňuje tím, jak lidé opouštějí blogový prostor a jiní zase přicházejí, ale jako celek zůstává už řadu let přibližně stejně velké. Stejně tak i počet návštěvníků přicházejících z internetových vyhledávačů zůstává podobný, protože tyhle návštěvy nejsou nijak závislé na trendech v blogovém světě. Už pátý rok po sobě tedy můžu s velkým potěšením a hrdě ve zkratce říct: Můj blog za rok přivítá asi 30 tisíc návštěv od 10 tisíc různých návštěvníků. Když to srovnám se skutečností, že jsem v minulém roce přivítal u sebe doma v Dobřichovicích celkem 4 "živé" návštěvy, je to docela nepoměr. Zato z těch živých návštěv se ovšem půlka neotočila hned ve dveřích po prvním nakouknutí a neřekla: "Jéžiš, pane, prominou, to je jen ošklivá mejlka, já hledám takovou šmrncovní blondýnu, co tu někde poblíž musí bydlet, protože ji tu občas vídám procházet, ale jak na vás tak koukám, to určitě nebude tady, tak spánembohem!", což je u internetových návštěv běžná praxe a vyjadřuje ji tzv. míra okamžitého opuštění, která se u mne v minulém roce pohybovala kolem 55%. Na tohle číslo myslím pokaždé, když mám tendenci být spokojený s aktuálním trojmístným číslem na počitadle denních návštěv a uvědomím si, že do reálné "stovky" nejspíš ještě nejmíň poctivá padesátka chybí :-).

Celkem jsem v roce 2019 publikoval 150 článků, což znamená, že už 7 let po sobě držím stabilní průměrnou frekvenci vydávání článků těsně pod třemi články týdně. I po loňském roce platí, že za celých skoro 11 let života tohoto blogu tu nebyl ani jediný týden bez článku, čemuž samozřejmě účinně napomáhá železná pravidelnost Nedělních miniglos. Na tu sice občas - většinou když mě právě vůbec nic vtipného nenapadá - maličko hartusím, ale nakonec se ukazuje, že taková "nucená inspirace" je vlastně skvělá věc, protože psát, když máte spoustu nápadů a po celé tváři plno otisků rtěnky vašich múz, umí kdekdo, ale dát dohromady něco čitelného v čase naprostého "úhoru imaginace", který samozřejmě taky přicházívá, to je teprve pořádná blogová výzva. Vzhledem k rytmu určovanému Nedělními miniglosami nové články vycházely nejčastěji v neděli (50x), v pátek (34x) a v úterý (28x), naopak jen 4x vyšel nový článek v sobotu a ani jeden nový článek nevyšel v pondělí, kdy má redakce tradičně pouzávěrkovou siestu :-).

Nejvíce návštěv (205) tentokrát přišlo v pondělí 18.listopadu, kdy se sešlo několik vlivů včetně toho, že se můj článek Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí objevil na titulce blog.cz. Paradoxně jde o článek, který jsem napsal už před pěti lety ke čtvrtstoletí převratu, ale jsem docela rád (lépe řečeno - jako bloger rád, jako občan nerad), že jeho obsah není úplně poplatný době, a dá se tak jako králík z Pokustónova klobouku vytáhnout skoro kdykoli. Velmi zajímavý ale snadno vysvětlitelný byl i "božíhodový atak" 25. prosince, kdy moji známí z domu "s balkónkem" u Karlova mostu vyvěsili na facebooku jednu mou čerstvou fotku a odkaz na můj článek s fotkami balkónku a navzdory vánočnímu období klidu dorazilo 169 návštěv. Naopak nejméně návštěv jsem zaznamenal hned začátkem prázdnin 4. července, tedy před svátečně prodlouženým víkendem, kdy se zvonek u dveří mého blogu ozval jen 37x. Nejvíc návštěv přicházelo v neděli (průměrně 103.8), nejméně naopak v o sobotách (průměrně 68.1). Hezky je vidět pokles návštěvnosti s dobou od publikace posledního článku: Zatímco v den zveřejnění článku je průměrná návštěvnost 99.9, druhý den od publikace článku klesá na 76.2, třetí den už na 63.8 a v další dny (největší loňská mezera mezi články byla čtyřdenní) na 59.6 návštěvy.

Zajímavé "třetinové dělení" jsem objevil v oblasti vracejících se návštěvníků: Mé návštěvy se dají totiž rozdělit na skoro stejně velké třetiny: Třetinu návštěv tvoří štamgasti, kteří si přijdou počíst nejméně 2x týdně (ti si v průměru prohlédnou při každé své návštěvě 2.6 stránky). Druhou třetinu tvoří docela široké pole občasných až pravidelných návštěvníků (od 2 návštěv ročně po 2 návštěvy týdně), jejichž návštěvy (byť různě četné) vykazují některé podobné rysy, např. čas návštěvy nebo průměr počtu prohlédnutých stránek kolem 2.2). Třetí třetinu pak tvoří náhodní kolemjdoucí, které systém zaznamenal během roku jen jednou, ale i někteří z nich - když už na můj blog narazili - se na něm trochu porozhlédli, protože průměrně si celá skupina náhodných kolemjdoucích otevřela během své návštěvy 1.7 stránky, takže to nejsou jenom ti, kteří hned po prvním nakouknutí prchají v panice pryč. Je ale pravda, že v této napohled přijemně logicky strukturované realitě musí dělat dost čurbes některé přístupy z mobilního internetu, které - jak jsem přesvědčen - počty uživatelů (nikoli počty návštěv, proto považuji počty návštěv za lépe dlouhodobě porovnatelný údaj) ve statistikách za určitých okolností uměle přifukují.

Souboj o titul nejčtenějšího článku roku byl tentokrát velmi vyrovnaný. Nakonec vyhrál článek Jak jsem byl počtvrté přijat do Autorského klubu (445 přečtení). Když to teď píšu, napadá mě, že jsem byl vlastně loni přijatý zpět do Autorského klubu, což je informace, která by snad za jiných okolností mohla být jedním z hlavních bodů bilančního článku. Protože ale už rok je podle očekávání zase kolem Autorského klubu jen "hlasité ticho", musím s určitou trpkostí poznamenat, že samotný fakt, že jsem se v klubu opět ocitl, by svým významem na zařazení do tohoto článku asi nestačil. Na stříbrné příčce se umístila 422x přečtená Fotoreportáž z demonstrace na Letné a těsně bronzový byl vzpomínkový článek O šplhání po tyči (419 přečtení). Těsně pod stupni vítězů, sice bez medaile, ale nejméně "s čestným uznáním" skončila básnička s názvem Do ticha velké noci (384 přečtení), které je nejspíš bramborová medaile souzená, protože se dostala i na 4. místo v historickém žebříčku básniček. 350x si návštěvníci přečetli fotoreportáž Opuštěná radarová základna v horách Lefkady a vzhledem k žánru měl výbornou návštěvnost i článek o filmu (přece jen se pořád zdráhám použít zprofanovaný termín "recenze") Nabarvené ptáče (346 přečtení). Nejčtenějším vydáním Nedělních miniglos se s 249 přečteními logicky stalo jubilejní 500. číslo, které vyšlo v červenci. Vůbec - nadstandardně dobré čtenářské přijetí měly skoro všechny vzpomínkové příspěvky nové rubriky Po paměti.

Stojí za to zmínit se i o tom, že víc než 1600 návštěvníků si především v létě, možná přímo z Řecka, otevřelo rubriku Črty z Lefkady, což byla letos druhá nejotvíranější stránka blogu hned po té úvodní. A jako obyčejně přidávám i odkaz na článek s nejmenším počtem přečtení: Jen 102 návštěv zajímalo, jaké jsem poznal v listopadu Osobnosti české fotografie z FotoškodaFestu 2019. Mimochodem, docela mě překvapila resuscitace donedávna skoro nečteného článku z roku 2009 O lidské teplokrevnosti (loni 186 přečtení), na který dal nejspíš někdo odkazy na facebooku; bohužel, většinou se mi takový zdroj nepodaří dohledat, což je škoda, protože právě v tomhle případě by mě dost zajímal důvod náhlého zájmu.

Víc návštěv než v předchozím roce jsem měl tentokrát ze zahraničí, odkud opakovaně chodí i několik velmi věrných čtenářů. I přesto bylo cca 82% návštěv z ČR, stříbrnou pozici uhájila se skoro 6% Kanada a bronzovou příčku se 3% Slovensko. Zvýšil se počet přístupů z Řecka a už tvoří pěknou porci cca 2% všech návštěv. Mezi pravděpodobnými zbloudilci se objevili i tři návštěvníci z Nového Zélandu, dva z Gibraltaru a po jednom např. z Nové Kaledonie, Čadu a z (jak filatelisté dobře vědí, velmi vzácného) Mauritiu. Celkově dorazili návštěvníci z 64 zemí celého světa. Ani tentokrát si nepřišel počíst nikdo z Antarktidy, což věru pro tento kontinent není dobré vyznamenání!

Pohled na rozdělení návštěv v rámci naší země hovoří stále jasně pro Prahu, ale oproti loňským extrémním 46% pražských návštěv jsem zaregistroval relativní pokles na cca 32% (což ale může být třeba i přesnější lokalizací příměstských oblastí nebo změnami v započítávání uživatelů mobilního internetu, kdoví). Praze dělaly na stupních vítězů při pro mě moc milém medailovém ceremoniálu společnost Brno a Pardubicko, zatímco své mateřské Plzeňsko budu muset propříště trochu povzbudit, protože se před ně dostal i nejsilnější zahraniční hráč, kanadský Burlington. Uvidíme, třeba letošní letní plzeňská fotovýstava trochu pomůže, protože do Burlingtonu se nejspíš v rámci "kontaktní kampaně" osobně nedostanu :-).

Podíl ženy - muži mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami je dlouhodobě ustálený, tentokrát to bylo přesně 62.2% žen a 37.8% mužů. I nadále mám čtenářskou skupinu rozloženou napříč všemi věkovými kategoriemi: 26% čtenářů je mezi 25 a 34 lety, 20% mezi 35 a 44 lety, 15% mezi 18 a 24 lety, 14% je mezi 45 a 54 lety, 13% mezi 55 a 64 lety a 12% pak nad 65 let. Nemá cenu pitvat tahle čísla hlouběji, protože věk může poskytovatel dat přiřadit necelé polovině identifikovaných uživatelů, ale i na těchto číslech je vidět skutečnost, o kterou mi docela jde - že se nezaměřuji na nějakou konkrétní věkovou skupinu a té obsah svého blogu přizpůsobuji, což by nejspíš bylo podle všech marketingových příruček správně a asi bych to i uměl, jen nemám o takové blogové šamanství zájem. Prostě píšu to, co mi dělá radost číst, a tiše věřím, že se třeba někdo přidá :-).

Další prudký meziroční nárůst zaznamenaly návštěvy z mobilních telefonů (38% procent návštěv oproti loňským 28%), 59% návštěv je z počítače (loni 67.5%) a do technologických věčných lovišť se, zdá se, odebírají tablety (pouhá 3% a třetí výrazný pokles v řadě). Z vyhledávačů přišlo během roku 47% návštěv (loni 44%), přímý přístup využilo stejných 29%, přes odkaz přišlo 17% návštěvníků (loni 23%) a ze sociálních médií, především z facebooku 7.2% podobně jako loni. Tomuto číslu mimochodem rozhodně neprospěla pro mne nepochopitelná vzájemná averze facebooku a platformy blog.cz; Facebook dlouho vyhodnocoval každý odkaz na blog jako nedovolenou nepřátelskou akci a trvalo mi velmi dlouho, než se mi podařilo asertivní neodbytností dosáhnout aspoň pro můj fb účet nápravy. Některým blogovým kolegům se to, pokud vím, v sisyfovském boji s idiotsky neprůhlednou strukturou globalizované kafkovské megafirmy nepovedlo dodnes.

Protože jsem tvor zvědavý, prohlédl jsem si opět i některé příklady, kdy nebohé "inetnetisty" vyhledávač inteligentním přesměřováním na můj blog nejlépe vypekl: Ještě pochopím, když se návštěvník, jemuž se zachtělo bulvárních plážových pikantérií, ocitne na mém blogu po zadání hesla "Celebrity na Lefkadě" (cožpak sám nejsem dostatečnou celebritou, ne?), ale už tápu, když něco podobného postihne vilného brouzdala, který do googlovské kolonky s důvěrou zadal "cérky z Valašska". Rozpačitý byl nejspíš po otevření mého blogu student, který zkusil ve vyhledávači najít odpověď na otázku "Jak se dá udělat reparát z němčiny?" Taky netuším, jestli si např. mou rubriku Jazykové hrádky dostatečně užil návštěvník, který si zadal heslo "Františkovi Lázně" (to bude nejspíš z Erbenovy Kytice: "Hospodáři štědrovku, Františkovi lázně..."). A tomu, kdo si ve stejné jazykové rubrice vzal inspiraci pro hledané "skloňování slova ZOO v množném čísle" bych měl možná místo pozdravu poslat rovnou omluvu a pevně věřím, že poté, co použil moje moudra ve své školní praxi, nedostane se na můj blog znovu v létě, až bude na Googlu hledat "jak se dá udělat reparát z češtiny?" :-).

I v minulém roce jsem úspěšně přestál několik hromadných útoků pornospamů. Většina z nich byla zvládnutelná a uklizená během pár minut. Jedné obzvlášť masivní jsem si naštěstí (a náhodou) všiml v úplném zárodku, ale i tak stihla vyprodukovat několik set nechutných komentářů napříč celou historií blogu a pod kontrolu se mi ji povedlo dostat až po dvou hodinách usilovného mazání a blokování. Ale i když by z tohoto pohledu nejspíš jinde bylo klidněji (jak ostatně vidím na svém nudně bezpečném fotoblogu, kde jsem se ještě s žádnou nabídkou pornostránek nesetkal, a musím tak lechtivé příspěvky vkládat sám :-)), zatím jsem na původní adrese vydržel a rád bych v tom i v novém roce pokračoval.

"Čísla, čísla, čísla," řekl by možná v tuto chvíli Hamlet, kdyby se nevzdělával jen ve vědách humanitních a nenechával bohorovně celý přírodovědný pokrok v Dánsku na Nielsu Bohrovi. Nebo lépe řečeno, ono to takhle napsané vypadá jako hrátky s čísly, ale ve skutečnosti jsou za nimi opravdoví lidé se svými více či méně usměvavými tvářemi, se svými emocemi i racionálními postřehy, se svými spokojeně ležícími nebo naopak hrůzou vstávajícími vlasy, s různorodou fantazií, individuálními tužbami, vždy měkkým či naopak občas lehce okoralým srdcem. Vlastně je trošku nefér sjednotit tu veškerou okouzlující rozličnost do podoby uniformních čísel jen proto, že ta se dají bez problémů a bez výčitek sčítat i dělit, krátit i průměrovat, převádět na společné jmenovatele i přiřazovat do mezí věrohodnosti, to vše zcela bez ohledu na jedinečnost těch, které v takovém bilančním článku čísla zastupují. A proto se snažím tváře, které znám a jsou mi milé, v zákrytu za těmi strohými čísly vidět, a ty, které neznám, si aspoň představovat. Není to pak možná taková statistika, jaká se učí ve školách, ale je, myslím, pestřejší a zábavnější. A - mezi námi - i kdyby se mi něco takového moc nedařilo, tak jednou za rok se prostě pár čísel snad dá přinejhorším vydržet i bez tváří!

Děkuji vám všem, kteří tato krásná čísla tvoříte a jako obyčejně se budu i v tomto roce těšit nejen na shledanou, ale nejradši rovnou na shledávanou! :-)

P.S.: V posledním z trojlístku bilančních textů se jako již tradičně podíváme podrobněji na zoubek zdejším blogovým komentářům a komentátorům. Myslím, že bude o čem psát, protože komentářů se na blogu během roku sešlo cca tři tisíce (plus mých asi 1800 odpovědí) a postaralo se o ně víc než 120 z vás.