Krásný výkend nebo krásné zotavisko?

Chtěl jsem původně zdejším milým čtenářům jen docela jednoduše popřát krásný víkend, ale zarazil jsem se: Když máme vedle kompjůtru v češtině i počítač, vedle rádia i rozhlas, vedle fotbalu i kopanou a vedle furtu i pořád, není divu, že jsem byl docela vedle z toho, že vedle víkendu už nic dalšího není. Víkend je prostě víkend a basta, žádný pořádný a rozšířený český ekvivalent k víkendu nemáme, stejně ovšem jako třeba nemáme žádný pořádný ekvivalent k ekvivalentu. Tak už to chodí, že se moc nenamáháme hledat plnohodnotnou náhradu, když lidé cizímu termínu uvyknou. Ostatně víkend je braný většinou velmi pozitivně, a když je člověk naladěný pozitivně, přilne snadno i k jazykové naplavenině, zatímco takové pondělí může být české až na půdu a přesto nejspíš v oblibě Čechů víkend nepředběhne.

No řekněte sami, nezasloužil by si víkend nějakou českou alternaci, aby mohl občas v klidu odjet na dovolenou (třeba na nostalgickou návštěvu své domoviny) bez obav, co si tu lidé bez něj v té době počnou, někoho, kdo se naučí jeho roli a když pak na něj režisér ukáže prstem, talentovaný náhradník na jevišti našeho bohatého jazyka zazáří tak, že i kritici ve víkendových přílohách budou nadšením omdlévat?

Napřed jsem si řekl, že pro inspiraci by nemuselo být špatné nakouknut do jiných jazyků: Sám bohužel nejsem žádným polyglotem a jazyků, kolem kterých jsem se kdy otřel, není zrovna nepřeberně. Angličtinu z pochopitelných důvodů vynechám a francouzština - jak jinak touží v jazykové oblasti po emancipaci, v případě víkendu dopadla podobně jako čeština. Němci používají Wochenende, tedy v principu stejný týdnokonec jako je v původním vyjádření, ale tam hrozí - při mé náklonnosti k novinářským kachnám - že bych víkend překřtil na Wochenente, což - jak tak nechávám myšlenky volně plynout - by možná vůbec nebyl špatný název pro německou analogii Nedělních miniglos :-). Podobně jako v němčině je tomu i v esperantu, kde mají pro změnu obecně pochopitelné semajnfino. V této neslané - nemastné konkurenci se snad nejlíp vypořádali s jazykovým úkolem Řekové se svým zvukomalebným slovem savatokiriaki, což ovšem není nic jiného než po doslovném překladu nepříliš duchaplná sobotoneděle. Obsahově celkem správné, ovšem řekl bych, že určité limity použití by pak mohly mít prodloužené sobotoneděle, zvlášť pokud by šlo o sobotoneděli velikonoční, prodlouženou o pátek i o pondělí. Proti tomu zmatku je, musím uznat, víkend ještě docela pohodový.  

Jak se ukázalo, nejsem zdaleka první, komu "češtější" ekvivalent víkendu chybí. Na pokusy o jeho nalezení je totiž možné narazit od té doby, co se tento anglismus v češtině v meziválečném období 20. století (ještě v původní nepočeštěné podobě) objevil. Už populární List paní a dívek vyhlásil ve 30. letech soutěž o nejlepší české slovo stejného významu. Mezi stovkami do redakce doručených variant prý byla slova jako oddech, zotav, končínek, osvěžník, sobotěnka, venden, oddyšek nebo dokonce zotavisko či týdnuvale. Mimochodem, venden prý tehdy v hlasování čtenářek nakonec vyhrál, aby taky ne, když mně to slovo zní trochu jako jméno staročeského knížete (kdoví, jestli Neklan a Venden nebyli příbuzní), ale bylo to něco jako vítěz Superstar, kterému se ale nepodaří uhnízdit se v showbusinessu (tohle slovo bychom si ostatně taky mohli někdy v budoucnu vzít trochu na paškál). Venden si totiž, pokud vím, v běžném jazyce ani neškrtl.

Už v protektorátní době ale někteří osvícení jazykozpytci předvídali, že české slovo v tomto případě vznikne jen počeštěním původního tvaru, přičemž správně odhadli i to, že v něm při počeštění nebude použito ypsilon, protože výsledek v podobě výkendu by vypadal příliš nepřívětivě. I když mít ve vyjmenovaných slovech hned po vydře a výrovi výkend by určitě bylo zajímavé a strávit příjemný výkend s vydrami, výry a nejlíp si rovnou zavýskat i s nějakými těmi přežvýkavci by šlo třeba někde vysoko v šumavských hvozdech, kam by se odjíždělo autobusem z Vyšehradu (nevím, proč se ten zlozvyk pořád ještě uplatňuje, když jsou v záloze níže položené Vysočany). 

Říkám si ale, že když předválečné paní a dívky vyprodukovaly tak originální nápady (původně jich prý bylo několik set, v závěrečném vyhodnocení bylo uvedeno jen deset vybraných), jistě bychom s odstupem mohli nějaké další objevné přidat, co myslíte?  

Zkusíme to? Jak byste tedy takovému ryze českému víkendu říkali vy?

Pokud na nic objevného nepřijdeme, budu si musit chtě-nechtě vystačit s přáním neobyčejně krásného jarního víkendu, i když - uznejte - přát dnes místo toho krásné zotavisko by taky nebylo od věci :-).  

 

Použité zdroje:

Josef V. Bečka - Weekend, časopis Naše řeč (1940)

Jan Táborský - Jazykové jednohubky (cituje ovšem víceméně předešlý odkaz)

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.