Hvězdolet u rezavé zlaté kotvy

Někdy se to tak uděje, že původně chcete vyfotit celkem normální dům. Taky to uděláte a ne jednou, ale zjistíte, že ať dům vyfotíte z kterékoli strany, vypadá to obyčejně, popisně a nezajímavě. K takovému ilustračnímu obrázku je pak samozřejmě možné dohledat kompletní historii domu, sepsat informačně hutný text, publikovat to v podobě blogového článku a vypadat skoro jako odborník. Jenže... Jenže jsem pyšný a dělat takové fotky mi nestačí. To je pak těžké.

Tenhle konkrétní dům, který se mi vcelku vyfotit rozumným způsobem nepovedlo, stojí pod Vyšehradem. Zaujal mě tím, že se skládá ze dvou zcela odlišných částí: Z dolní dobře udržované a opravené části, ve které je  restaurace se zahrádkou, a z horní části, která už zdaleka tak pěkně udržovaná není, naopak - je oprýskaná a místy dokonce opadaná, občas jakoby nouzově sflikovaná, prostě dohromady nic moc. Na restauraci se ovšem skví optimistický velký nápis U zlaté kotvy. 

Když výrazně omezíte svá očekávání, po chvíli hledání onu "zlatou kotvu" dokonce najdete. Do zlaté barvy má daleko, agresivní velkoměstské prostředí na ní již stihlo zanechat rezavé stopy a když pod ní procházíte po chodníku, tiše doufáte, že tentokrát vám to ještě projde, aniž by se dům pokusil doopravdy zakotvit a vaše hlava mu při tom stála v cestě. Mimochodem, kdybych chtěl udělat o něco milosrdnější obrázek, nejspíš bych přešel do černobílého zobrazení, ale o to mi tentokrát nešlo.

  

 

Pak jsem si ale všiml, že dům se docela zajímavě zrcadlí ve střechách okolo zaparkovaných aut. V tu chvíli jsem se přestal snažit vyfotit dům jako celek a hledal jsem jen nejzajímavější odrazy, napřed jeden, kde je neuspokojivý stav fasády celkem dobře patrný. Nutno ovšem dodat, že někteří majitelé aut, když z oken viděli, jak nějaký pobuda bez dovolení fotí z různých stran jejich kovové miláčky (nejspíš mě považovali za tipaře z nějakého gangu autolupičů a já se jim popravdě ani nedivím), postupně povycházeli pod různými záminkami ze svých přilehlých domovů, aby mi vybírání záběrů ztížili: Někteří měli náhle potřebu znovu vyluxovat již tak dost čisté koberečky, jiní se tvářili, že uvnitř cosi kontrolují nebo ve voze zapomněli cigarety, ale ve skutečnosti pošilhávali po mně, někteří jen pozotvírali dveře vozu a majetnicky u nich postávali. Mezi námi - kdyby je raději napadlo střechu si pořádně vyleštit a zbavit nánosů špíny, aby mé fotky byly krásnější, ale jim snad jako kdyby na tom vůbec nezáleželo! :-)

 

Asi jste poznali, že jsem opět uplatnil svůj oblíbený postup, kdy výsledný obraz je otočený vzhůru nohama. Mimo jiné se mi totiž líbilo, že to takhle vypadá, jako kdyby do obrazu obyčejné podvyšehradské pouliční skutečnosti najednou přiletěl malý modročerný hvězdolet, nejlépe samozřejmě s nějakou miniaturní ale o to inteligentnější mimozemskou posádkou. Však kdo říká, že tyhle přístroje musí být bůhvíjak veliké? Když na to přijde, můžou být malinké třeba jako krabička od sirek, aspoň člověk může popustit uzdu fantazii. Uvidíme, co se stane a kdo z něj vystoupí, až maličký hvězdolet přistane a vyhodí svou vlastní "zlatou kotvu".

 

 

No vida, a původně to měl být článek o historii jednoho zajímavého, nejdříve empírového a později secesně přestavěného vyšehradského domu s tradiční hospodou. Ale ruku na srdce, nebyla by trochu nuda, kdyby nám všechny naše původní záměry beze zbytku vycházely? :-)

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.