Dobřichovická fotosoutěž

Nevím, jak jste na tom po ránu vy, ale já mám vždy ještě nějakou dobu - jak říkával a podle očitých svědků především prakticky předváděl Jan Werich - pomalý metabolismus. Organismus tou dobou vykonává napohled křepce sadu navyklých úkonů, ovšem většinou bez výraznějšího zapojení vědomí či dokonce intelektu, aby až nějaké nepředvídatelné okolnosti na cestě do práce definitivně vyply ranního "autopilota". Pokud dostatečně rozptylující okolnosti nenastanou, může se snadno stát, že dojdete popaměti do toho ze svých bývalých zaměstnání, kam jste kdysi chodívali nejdéle, a procitnete až v okamžiku, kdy vám nebude fungovat kreditka jako vstupní kartička.

Stejně to probíhalo i včera ráno: V poloautomatickém režimu jsem vyrazil na ranní vlak a protože jsem vyšel z domova o celé tři minuty dřív než obyčejně, nemusel jsem kráčet rozhodným a rychlým krokem jako jinak skoro každé ráno, ale mohl jsem jít volněji, rozhlížet se kolem sebe v docela příjemném slunečném jitru a taky se podívat, jestli rozvolnění už náhodou nepokročilo natolik, aby se objevil nějaký nový plakát na naší "kulturní informační tabuli", kde přečkala nejhorší covidové bezčasí jen výzva k účasti ve fotosoutěži na téma "Dobřichovice vaším objektivem", a ta o víkendu definitivně uzavřela přihlášky. Kupodivu, na tabuli jsem objevil úplně nový plakát, který už dokonce zve na výstavu vybraných soutěžních fotek a na vyhlášení vítězů. Paráda, přece jen se něco začíná dít!

Jak už jsem se tu nedávno přiznal v článku Úsměv, prosím, docela dlouho jsem zvažoval, jestli se této soutěže mám taky zúčastnit, když Dobřichovice fotím jen výjimečně, ale nakonec jsem to vzal trošku jako sousedskou výzvu a dobrou záminku pro boj s vlastní leností, jednu dosud nevystavenou fotku jsem pro tento účel našel mezi dřívějšími pracemi a další dvě jsem nově nafotil, takže vznikla tříčlenná veskrze černobílá soutěžní "fotovýprava". Výborně, řekl jsem si, rád se půjdu na zahájení výstavy podívat, jestli nám již tedy v červnu "budou elementálové nakloněni" a podobnou akci se opravdu podaří uskutečnit. Ještě jsem stihl uznale pokývat hlavou, jak se pozvánka organizátorům výtvarně vydařila, a vyrazil jsem směrem k sousedící lávce přes Berounku, abych neprobendil celý časový náskok, a nemusel jsem tak ve druhé půlce cesty k nádraží příliš zrychlovat. 

Až na lávce mi došlo, že tentokrát byl můj ranní metabolismus obzvláště pomalý, z čehož mě po chvíli usvědčil návrat k tabuli s plakátem. Ano, je to tak: Na plakátu je totiž použita jedna z mých tří soutěžních fotek, klasický pohled na místní zámek (takové dobřichovické Hradčany) pořízený z druhého břehu v největším únorovém mrazu velmi dlouhou expozicí v infračervené části spektra (zde na blogu jsem ji představil v článku A kde je ta zima? Voli ji vypili!  Jiný výřez (plakát je na výšku, fotka na šířku, muselo to dát trochu práci), různorodá textová pole v ploše i QR kód s odkazem na web sice fotku vizuálně trochu pozměnily, ale je to ona.

 

Můžu říct, že mi to udělalo radost; fotku na plakátu považuji za velmi důležitou, protože do značné míry může rozhodnout o tom, jestli se náhodný kolemjdoucí nakonec na výstavu zajde podívat nebo ne. A to teď odhlížím od skutečnosti, že na výstavě jen málokdy chybí fotografie, která je na plakátu (nalákaní kolemjdoucí by něco takového jistě mohli považovat za podraz :-)), což by znamenalo, že si nejspíš splním cíl, se kterým jsem do soutěže šel - společné výstavy se zúčastnit nejen jako okounějící gratulující, ale i jako fotograf. 

Chvilku jsem na plakát zálibně hleděl, čímž došlo k téměř dvouminutovému potenciálně fatálnímu zpoždění, které jsem pak musel dorovnat sprintem v cílové nádražní rovince, aby se mi nakonec ještě vlak nevyškubl.  A z toho, že jsem byl rázem dokonale probuzený a náležitě akční, usuzuji, že můj pomalý ranní metabolismus finiš nezvládl a odjíždějícímu vlaku jen dýchavičně zamával nebo zahrozil pěstí, což už na tu dálku nešlo rozeznat :-). 

Tak zase až zítra...

 

Kdo by si chtěl prohlédnout všechny tři moje do soutěže zaslané fotografie, najde je na mně speciálně určené soutěžní stránce. 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.