Vůbec ne tak špatný den

Původně jsem měl pro dnešek úplně jiné a nijak vznešené plány: Chtěl jsem napsat pokračování blogového seriálu o tom, jak si zorganizovat fotografickou výstavu (přikládám odkaz na první dva díly), chtěl jsem přidat nějakou drobnost na svůj instagram a jednomu ze svých oblíbených českých fotografů, jejichž aktivity přes instagram sleduji, upřímně napsat, že mě jedna z jeho nových fotek uhranula tolik, jako už asi 5 let nic jiného. No a pak bych se pustil do zcela nudného postupného dohrávání zmizelých blogových fotek, protože dnes jsem chtěl mít zkompletované všechny články z roku 2016. Leč člověk míní a PES mění. Ne ovšem obyčejný pes s malými písmeny, ale ten s písmeny velkými, protiepidemicky varovnými. Ten PES, který dodneška hlídal před menšími obchody, restauracemi, galeriemi a mnoha dalšími místy, aby nikoho nenapadlo protivit se vládním nouzovým koronavirovým nařízením a vstoupit.

 

Permanentně bdělý hlídací PES dosud hlídal poctivě i vstup do dobřichovického zámku, tzn. i výstavní sál s přilehlou zámeckou chodbou, kde všude pořád ještě visí moje fotky z výstavy Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020). Zámek byl zamčený pro případné návštěvníky i pro mě jako autora dlouhých sedm týdnů a musím přiznat, že jsem to nesnášel úplně dobře. Nainstalované fotky mi trochu připomínaly sportovce ve vrcholné formě, kteří dostali zákaz sportovat, závodit, předvést vše, co mají natrénováno, i před někým jiným než před svými tréninkovými partnery. Kdyby tudy za normálních okolností proudily desítky a stovky lidí, asi by zbytek spořádaného nerebelujícího občana ve mně vystoupil na obranu hlídacích psů všech ras: Samozřejmě, ani já nechci, aby si z mé výstavy návštěvníci přinesli domů kromě výtvarného zážitku nějakou neviditelnou nepřátelskou veš v kožichu. Ale výstavní sál byl i za normálního provozu po většinu času téměř prázdný a byla velká pravděpodobnost, že případný návštěvník si bude moct prohlédnout výstavu na velké ploše v osamělém klidu. Ale kam bychom přišli, kdybychom svými PSY neměřili všem stejně, i když to věcně nedává valný smysl?!

 

Přiznávám, minulou neděli jsem to už nevydržel, nechal jsem se přemoci abstinenčními příznaky a přesně po sedmi týdnech jsem měl na výstavě individuální (a podle striktního výkladu i nelegální) komentovanou prohlídku pro pár svých přátel. S rouškami a dezinfekcí, za zavřenými dveřmi, ale poctivou, neodfláknutou, půldruhahodinovou. Hned mi to výrazně vylepšilo náladu. A po návratu ze zámku jsem se navíc dozvěděl o chystaných rozvolňovacích krocích od 3. prosince. Popravdě, upřímně si myslím, že nám tohle rozvolnění ještě v novém roce pořádně zatopí. Ne proto, co se všechno povolí, ale proto, že to lidé budou brát jako očekávaný povel k útoku. Jako by se neřeklo: "Můžeš..." ale "Musíš..." Vždyť budou Vánoce a na Vánoce si přece sáhnout nedáme a nedopustíme, abychom je neprožívali tak, jak jsme zvyklí, i s předvánočním nakupovacím raušem a boxovačkou o slevy. Ne, netěším se na televizní záběry z předvánočních obchodních center, možná proto, že podobné výjevy nepovažuju ani v klidných dobách za úplně normální.

 

Na druhou stranu jsem uvítal možnost, že bych mohl aspoň na pár prosincových dní ještě zámecký sál s fotkami otevřít pro všechny kolemjdoucí, protože v něco podobného jsem už ani nedoufal. A dnes jsem začal konat: Oslovil jsem městský úřad jako pořadatele, abychom si vyjasnili možnosti, se správcem zámku jsme se domluvili během chvilky, výsledek jsme nahlásili "paní kulturní" z města a díky ní už se během dne po městě objevily upravené plakáty a na internetu aktualizované informace, já jsem dal informaci na sociální sítě a teď dávám i na blog, upravil jsem svou webovou informační stránku, všechno docela klapalo. A výsledek je potěšující: Od čtvrtka 3. prosince až do konce roku by měla být výstava otevřená denně od 11 do 16 hodin bez ohledu na to, jestli bude nebo nebude fungovat zámecká restaurace. Možná bude z tohoto pravidla nějaká výjimka přímo o vánočních svátcích, na tom se ještě domluvíme a případně to na informační stránce opravím, ale kvůli tomu teď jednoduché a snadno zapamatovatelné sdělení nebudeme komplikovat. Jestli se nebojíte nevytopeného sálu, můžete se přijít kouknout někdy mezi jedenáctou a čtvrtou, mělo by být otevřeno. Že z mé výstavy nakonec bude výstava adventní, to jsem si při jejím srpnovém startu opravdu nepomyslel :-). 

 

Nebudu už teď vyhlašovat žádnou oficiální komentovanou prohlídku a kumulovat návštěvníky. Jestli někdo z vás bude chtít přijet a vyslechnout si k prohlídce moje průvodní slovo, napište do komentů nebo do mailu pvapenik@centrum.cz. Já letošní Vánoce nijak připravovat nebudu, chci je letos prožít jinak, ne kvůli koronaviru ale jemu navzdory. Takže minimálně o víkendu a o pátcích (a možná i jindy, když mě přesvědčíte :-)) bych měl být po předchozí domluvě připravený dorazit na zámek a svoje fotky vám představit osobně. Stačí říct.

 

Je možné, že v prosincovém termínu nakonec na výstavu vůbec nikdo nepřijde a mě by to vzhledem k okolnostem nepřekvapilo. Ale pořád je pro mě obrovský, propastný rozdíl mezi "nikdo nepřišel" a "nikdo nesměl přijít". Z toho druhého mě ošklivě mrazí v zádech, to první vyvolá nejvýš pokrčení ramen.

 

Sice nemám hotovo nic z toho, co jsem si původně plánoval, ale říkám si, že to nakonec nebyl vůbec špatný den, co myslíte? :-) 

 

 

Zlatá proláklina (2019) - fotografie z cyklu Kouzelná zahrada, je na výstavě taky k vidění.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.