Ranní přeháňka v horkém létě

Diona pokynula

svou čarovnou berlí

a za oknem rozšuměl se svět.

Vlahý déšť rozsypal ti perly

po rtech i po vlasech

a já jsem ve snu bez deštníku!

Jako gentleman

ti všechny perly slíbám

ústy plnými díků,

modlím se

malou násobilku,

ať pršet nepřestává

a sen

provoněný tvou provlhlou vůní

trvá ještě aspoň malou chvilku!

Déšť zvolna usíná,

pokojem voní ranní káva

a ze snů probouzí se

ohňová země,

ohňová krajina.

Zdálo se vám to dnes příliš krátké? Nu, vždycky to prostě nemůže být tak obsažné jako když jsem minulý týden psal o skvělé knize deníků Jana Zábrany s názvem Celý život. Ale nevadí, ještě můžete využít ČERVENCOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY (nebo naopak pro zcela nové hosty), tedy odkazy na některé vybrané starší články:

Nejnovější vrstvy:

Pohledy na veřejnosti běžně nepřístupná místa pražského Emauzského kláštera nabízí květnový článek Několik fotek z vycházky do Emauz.

Usínání je vlastně vyvažujícím druhým pólem ranního letního probouzením kterým se zabývalo haiku z prvního červencového článku. Proto sem dnes dávám i svou nahrávku Ukolébavky z Griegova rozsáhlého klavírního cyklu Lyrické kusy.

Novověk:

Před rokem, když bylo v rozpuku nejteplejší léto, které jsem ve svém životě zažil, jsem napsal malou básničku "Bez...". Jen poznámka pro zavilé botaniky, aby nebyli zklamáni: Latinský název pro můj (nebo spíš moji) "Bez" není "Syringa", ale spíš "Mínus" :-)

Protože časté (a nesmyslné) "holdy" na internetu jsou stále četnější, připomenu článek O holdování a holtování z rozverně jazykozpytné rubriky Jazykové hrádky.

Středověk:

Zmínka o Woody Allenovi v nedávném Haiku probouzejícího slunce mne zase pro změnu přivedla k pět let starému fejetonu O rozesmívání Boha, ve které jsme spolu byli - považte - s Woodym dokonce na rybách!

Pravěk:

Vždycky mě těší, když si přečtu svůj nějaký starý článek a říkám si, že dnes bych ho snad napsal stejně nebo aspoň velmi podobně a ani po více než sedmi letech se za svůj názor ani v nejmenším nestydím. Jedním z článků z úplného začátku blogu je čtenáři tehdy ještě téměř zcela opominutá úvaha O marných zápasech s lejny. Uvidíme, třeba se teď s odstupem nějací noví čtenáři najdou :-).

Někteří lidé o mne říkají, že prý jsem optimista a i já se za něj občas považuji :-). Ale nedávno jsem si při čtení svého dávného článku o jedné slovenské dočasné spolucestující z vlaku uvědomil, že můj optimismus má tedy ve srovnání s ní ještě pořádné rezervy. Článek O věcech, které se přiházejí potvrzuje, že ani lidé, kteří přitahují veškerou smůlu ze širokého okolí, nemusí být pochodující chmurou a depresí.