Z mých soukromých zápisníků - 2.díl

Začátkem dubna jsem tu publikoval pár záznamů, které si průběžně zapisuji do svých již známých malých zápisníků formátu A6 s pevnými deskami, v článku s názvem Z mých soukromých zápisníků. Dnes přidávám druhý díl, tedy další zápisky z různých dob (část je z let 2006-2007, část naopak zasahuje až do roku 2014): někdy myšlenky, které mě zaujaly při čtení nebo poslouchání natolik, že jsem si je vypsal, jindy pár slov, která mě napadla, nebo třeba citát, který se mi líbil. Je to takový mix z let 2006 - 2014) do kterých si průběžně zapisuji zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne třeba jen tak napadnou. Samozřejmě se snažím vybrat úryvky, které se mi líbí i teď s odstupem, a říkám si, že by třeba některé z vás mohly zaujmout nebo potěšit. Vždy se snažím uvést autora případně přesnější zdroj, u zápisků, které autora uvedeného nemají, si ho snadno domyslíte :-).

Dnes jsem viděl rudozlatý západ slunce a pomyslel jsem si: "Ó jak jsem bezvýznamný!" To jsem si ovšem myslel i včera, a to pršelo. (Woody Allen)

 

Leč každým jarem sad se přioděje v květ a duch ze zmatku se zase dopracuje k řádu. (Bohumil Hrabal cituje Jaroslava Vrchlického)

Revolta proti tyranii nezačíná v době, kdy tyranie vrcholí, ale když se pokouší o reformu. (Alexis de Tocqueville)

Nejvýnosnější obchod je kupovat lidi, zač stojí, a prodávat je, zač si sami sebe cení. (Stephen Leacock)

Dráždí nás prázdná místa. Dráždí nás prázdné stránky sešitu, plátno před dotykem štětce a vůbec bílá místa jakýchkoli map, dráždí nás všechno, co ještě není a co by mohlo, mělo být, dráždí nás nebytí; chceme je překonávat, činit je bytím, dávat mu tvar či význam, vyhánět ze tmy země květy, osvobozovat sochy z pouhých kamenů anebo aspoň dávat jména věcem až dosud bezejmenným. Tak někdo svůj kruh kuje z oceli a jiný mešká na břehu, házeje kamínky na klidnou plochu vody. (Miroslav Horníček - Vyznání Mariánským Lázním)

O mnohých se myslelo, že jsou stateční, protože se báli utéct. (T. Fuller)

Jak mezi těmi miliardami lidí poznat toho, který je pravý právě pro nás? Až nedávno jsem přišel na to, že si s tím vůbec není třeba lámat hlavu, protože buď ho nikdy nepotkáme, a pak nemá cenu se s tím zlobit, anebo se takový člověk prostě pozná. Možná ne na první pohled, ale najednou to přijde a vy TO VÍTE. Najednou zjistíte, že všechno ostatní ve vašem životě se ve srovnání s ním stává pouhou lapálií, věcí zcela nepodstatnou, všechny soukromé ctižádosti, libůstky, zvyky, které jste považovali za svou důležitou a nedílnou součást, vám sice zůstaly, ale staly se pro vás úplně podružnými, všechno, o co jste do té doby v potu tváře usilovali, se ukáže jako zcela pominutelné a odhoditelné, protože teď jste tu pro něj. Je to neuvěřitelné prozření, když zjistíte, že tu takhle dobrovolně a definitivně pro někoho jste a taky do svých posledních dní budete, protože bezpečně víte, že - ať už se odehraje cokoli, takového člověka už nikdy za nic nevyměníte, protože byste museli vyměnit sami sebe.

Když se kácejí stromy, naslouchá celý les. (Lezginské přísloví)

Aby tvůj hněv byl spravedlivý,

žluč anděla bys musel mít.

(Vladimír Holan)

Morálka tu není k tomu, aby společnost fungovala, nýbrž prostě proto, že člověk je člověkem. (Jan Patočka)

Informační hodnota té zprávy je asi na úrovni sdělení, co všechno se nestane, nebude-li pršet.

Jsem, Jeníku, ohromen, že ty, člověk nejenom chytrý, nýbrž imaginativní, nadto brilantní, dále pak vzdělaný a mužný - a chvílemi dokonce moudrý - můžeš být takový vůl! A prase změkčilý. Přece blbost nenávidíš nade vše, to je nám známo. Tak proč jí holduješ? (Jiří Voskovec vyčítá v dopise Janu Werichovi kouření)

Nyní, milená Múzo, svůj ret hleď zadržet prstem.

I když dobře to víš, měj rozum a neříkej pravdu.

(Kosmas bez obalu - byť ve verších - ohlašuje místo autocenzury ve své Kronice české)

Protože je rodina tak chudá, že si nemůže dovolit čerstvé rohlíky, maže si Benny marmeládu na noviny. (Woody Allen)

S mou bývalou nastávající jsme si slíbili, že hned po vojně budeme mít svatbu. Ona slib dodržela, já ne.

Přes svou duševní ochablost si podržel neschopnost mlčeti. (Tacitus)

Je mi jasno, že máš plno práce. Já taky. Každej. I líný lidi. Neb dnes dá velkou práci nic nedělat. Já jsem taky línej, že než bych si dal práci s nicneděláním, radši dělám práci. (Jan Werich v dopise Jiřímu Voskovcovi)

Ten - nedráždě nepřítele ani nejsa napadán, pojmenoval tu malátnou nečinnost krásným názvem "mír". (Tacitus)

Historie je výčet, povětšinou mylný, událostí, ponejvíce nedůležitých, jež způsobili vládci, skoro všichni lumpové, a vojáci, ve většině případů hlupáci. (Ambrose Gwinnett Bierce)

Nejskvělejší vzbouřenec je tichý muž, který ví, jak všechno skončí, a přece ho těší dýchat dál. (William Saroyan)

A přece je kdos,

kdo padání to věčné

bez konců něžně

drží v rukou svých.

(Rainer Maria Rilke)

"Takový vztah, jenž vztahuje sám sebe k sobě samému (totiž k sobě) musel být buď konstituován sám sebou, či vztahem jiným." Slzy mi vhrkly do očí při té představě. Panečku, pomyslel jsem si, být takhle chytrý! Jistě, onen text byl pro mě naprosto nesrozumitelný, ale co na tom záleželo, pokud se Kirkegaard dobře bavil? (Woody Allen)

Tři věci nikdo nemůže člověku vzít: To, co ví, to, co zažil, a to, co si umí představit.

Demokracie je jediné (blbé) zřízení, jež jednak odpovídá proporciálně lidské blbosti, za druhé pak dovoluje menšině - která má patrně pravdu - existovat a projevovat se. (Jiří Voskovec)

Jako že Dionýsos stojí při nás, nechť Merkur a hadi Posseidónovi nadále vytvářejí blahodárné mlno kolem buněk tvých. (Jiří Voskovec v dopisu Janu Werichovi)

Při kolaudaci bytu byla shledána všehovšudy jediná závada: Byt nešel odemknout.

No co, zase máme jiný slabůstky, jak říkával Jack Rozparovač. (Jiří Voskovec v dopisu Janu Werichovi)

KVĚTNOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:

Nejnovější vrstvy:

V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?

Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:

Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:

Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:

Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.

Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.