Karlův most v ranní mlze

Když jsem na státní svátek 28. října viděl, jaká hustá mlha se tvořila u nás v Dobřichovicích u Berounky, řekl jsem si, že zkusím využít příhodné ranní mlhavé podmínky a o víkendu vyrazím fotit mlhu do Prahy k Vltavě. Neměl jsem připravený žádný přesný scénář, ona je mlha dost nevyzpytatelná matérie - jednou si sedne do údolí a nepoleví celý den, jindy stačí závan větru a ona se v několika vteřinách rozplyne. Samozřejmě - máte-li Berounku 2 minuty od domova a můžete podmínky pro focení omrknout z okna, je to něco jiného, než když máte jet kamsi hodinu a půl a doufat, že právě na vás ta správně hustá mlha na tom správném místě počká.

Brzké ranní vstávání ještě do hluboké tmy bylo prvním kritickým místem, opravdu jsem se musel dlouho přemlouvat, že právě dnes budou podmínky přesně takové, jaké jsem si je vysnil. Když jsem pak vyrazil na nádraží a zjistil jsem, že u Berounky žádná mlha není, přišla krize č.2 a docela vážně jsem uvažoval, jestli se nemám otočit, doma znovu zalézt do postele a radši využít čas k promítnutí nějakého dalšího ranního snu. Ale když už jsem byl v půli cesty na nádraží... Přece to teď nevzdám! Přinejhorším si někde v Praze dám snídani, projdu se po ranních velkoměstských ulicích a zase pojedu zpátky. Pravda, na takovou procházku není zrovna praktické se tahat se stativem a skoro se všemi objektivy, ale kdoví, třeba se cestou nějaký zajímavý fotonámět naskytne i bez mlhy.  

Vlakem jsem dojel na Smíchovské nádraží a tramvají až na Malostranskou přímo k řece. A - světe div se - mlha tam byla, a jaká! Taková, že nebylo vidět nic než kousek vodní hladiny a pár zimomřivých kačen u břehu. Zatím nic k fotografování. Mosty zcela zmizely v mléčném příkrovu, stejně jako protější břeh. Bylo kolem půl osmé a já měl dost času si najít nějaké dobré místo.Vybral jsem si malou terasu u Hergetovy cihelny, vedle které jsou v sezóně prostřené stoly se skvělou vyhlídkou na Karlův most.

Po čtvrt na devět začal foukat studený vítr, mlha se začala nad říční hladinou převalovat a na chvíli z ní vykoukl kus mostu. Právě tak asi na dvě a půl minuty, které jsem potřeboval na expozici následující infračervené fotky. Bral jsem to jen jako první zkoušku, protože jsem chtěl spolu s mostem zachytit v mlze i staroměstské nábřeží, z toho však zatím nebyly vidět ani obrysy, tak jsem musel vzít zavděk aspoň poodhaleným kouskem skvělé gotické památky. Dvojice filtrů už způsobovala zřetelnou vinětaci, ale rozhodl jsem se ji na obrázku ponechat a využít tak "vajíčkového efektu" tlumených nepravých barevných odstínů. Čas 8:26.

 

 

Hned nato vítr přifoukl z míst proti proudu další porci mlhy a most se opět začal postupně ztrácet. Vyzkoušel jsem si proto velmi dlouhou - více než čtyřminutovou expozici, tentokrát ale v normální viditelné oblasti. V tomto podání se zcela rozmaže vodní hladina, která získá za těchto podmínek stejný odstín jako "obloha", stín mostu se tedy napohled vznáší v jednolitém mlžném prostoru bez jasného "vztažného systému". Čas 8:38.

 

 

Celý prostor řeky i nábřeží se kompletně zahalil do mlhy, se kterou ani celkem kvalitní optika nic nenadělá. Most byl kousek proti proudu skoro neviditelný, jak je vidět na záběru s větším přiblížením, na který jsem použil teleobjektiv. Tohle už ovšem není žádná dlouhá expozice, na kterou by se dalo mléčné zakalení svést, expoziční čas byl 1/125 s. Na mostě je vidět pár postaviček. Mezi námi, většina lidí kolem zamlženého mostu byli takhle brzo ráno právě fotografové; dělal jsem si legraci, že co má v Praze ruce, nohy a stativ, je právě teď na poměrně malé ploše u řeky a fotí mlhu. Vlastně jsem až tak do devíti hodin potkával jen lidi se stativem nebo s pejskem, v jednom případě dokonce s obojím :-).  Čas 8:58.

Spoléhal jsem na to, že dříve či později se musí mlha rozpustit, nikde jsem tedy moc netrajdal a trpělivě jsem na vývoj souboje mezi mlhou a koalicí slunce a větru čekal pořád na stejném místě. Za tu dobu přišlo na mé stanoviště "U Hergetů" asi deset fotografů, ale většina z nich tu vydržela jen krátce, a když se viditelnost nelepšila, vydali se hledat jiné záběry. No a i když jsem byl oblečený o dost lépe, než jsem normálně zvyklý, musím přiznat, že vlhký chlad se začal po hodině a půl postávání projevovat zejména na citlivosti prstů; vysloveně jsem čekal, kdy mi při pokusu našroubovat ho na objektiv některý z mých filtrů spadne do řeky. Ještě jednou jsem se vrátil k infračervenému filtru a hodně dlouhé expozici, tentokrát jsem ale použil čistě černobílé podání. Můžete si na srovnání s fotkou č.2 všimnout, že infrafiltr na rozdíl od neutrálního filtru ztmavuje řeku, takže záběr pak má světlem zdůrazněný střed, čímž je podpořena skutečnost, že most v tu chvíli jakoby spojoval dvě oblasti mlhy. Čas 9:15.

 

 

Zatímco od rána jsem potkával jen sem tam nějakého fotografa nebo pejskaře, po půl desáté to naopak začalo vypadat, jako kdyby na nároží nejbližší ulice zastavil dvoupatrový autobus našlapaný turisty. Najednou jich kolem mne začalo být plno a nastal tak trochu boj o pozice, protože všichni ti Italové, Španělé či Francouzi chtěli mít taky svou fotku s kouskem z mlhy vyčuhujícího mostu. Docela jsem koukal, jak se někteří vůbec nerozpakovali vyšplhat na vyhlídku nad řekou a snad dokonce doufali, že jim po takové době mrznutí se stativem uhnu, aby jejich fotka na facebook byla co nejpovedenější. Jo, holenkové, jestli chcete fotku právě z tohoto úhlu, budete mě muset do obrazu přibrat. Nemrznul jsem tu dvě a půl hodiny, aby vám právě teď, když to začne být zajímavé, vyklidil pole! :-). Až kolem desáté hodiny začalo být kdesi vysoko nad mlžným příkrovem cítit slunce, takže bylo zřejmé, že sluníčko prorazí mlhu co nevidět a pak půjde vše ráz na ráz. Už žádné dlouhé expozice, protože scenérie se teď bude měnit dynamicky každou vteřinou. Čas 10:08.

Obrysy budov na staroměstském břehu (přece možnost mít na jedné fotce most i s panoramatem staroměstského břehu byla přece hlavním důvodem, proč jsem celou dobu mrznul právě na téhle vyhlídce!) se objevily až kolem čtvrt na jedenáct. Zrovna v tu nejcitlivější chvíli, kdy se začal obraz rychle měnit, se vedle mne ozvalo nemilosrdně natěšené: "Jé, vy fotíte? A nemohl byste nás vyfotit, ať máme památku?" Kruci, právě teď... Původně jsem chtěl jen něco odseknout, ale ona to byla moc milá rodinka z druhého konce státu, které právě v sobotu končily několikadenní prázdniny v Praze a která měla na svém mobilu všechno tak dobře nastavené, že fotka v protisvětle klapla na první pokus. Ostatně - k čemu by nám byly pěkné fotky, kdybychom byli při jejich pořizování nepříjemní na milé lidi kolem sebe? Nakonec se ukázalo, že jsem nic podstatného nezmeškal, ještě jsem měl dobrý pocit ze setkání s fajn lidmi a kdoví, snad oni taky. Čas 10:17.

Rychle jsem zmrzlýma rukama "přezbrojil" a nahradil širokoúhlý objektiv normálním zoomem, abych zachytil rychle sílící světlo, stále ještě jemně rozptylované řídnoucí mlhou. Rozdíl je zřetelný: Předešlá fotka byla dělaná na ohnisko 17 mm, takže se do záběru vešlo vše široko daleko, následující fotka už využívá ohnisko 41 mm, takže je tam jen bezprostřední okolí staroměstského "mostního nároží".  Čas 10:23.

Ještě trochu prodloužíme použité ohnisko (aktuálně jsme už na 70 mm) a vyzkoušíme vyfotit část pěkně osvětleného mostu přímo proti čerstvě proklubanému slunci, abychom získali jen velmi lehce prokreslenou siluetu. Čas 10:29.

Jasně, neměl bych zapomenout na to, že jsem si tohle místo pro focení původně vybral i proto, že je odtud šance vyfotit zamlženou siluetu pražského Starého Města, jak je vidět od řeky: Staroměstská mostecká věž úplně vpravo, ve středu fotky pak věž chrámu sv. Františka z Assisi (u Křižovníků). Čas 10:32.

Tříhodinové focení vltavské mlhy pro mne pro dnešek končí. Vítr postupně rozfoukává mlžné zbytky a Praha je zčistajasna v těchto místech úplně normální - s proudy turistů na mostě, s běžnou dopravou, s kamsi neustále spěchajícími Pražany. No a já si jdu někam dát kotel horkého čaje a budu se těšit, až si těch asi 130 pořízených obrázků prohlédnu a - když to bude jen trochu možné - pár z nich vyberu pro blogový článek, pro sociální sítě a kdoví - třeba jednou i pro vytištění k nějakému speciálnímu účelu, to se teprve uvidí. Každopádně jsem rád, že jsem se nenechal ráno odradit a nepodlehl několikerému pokušení lenosti. Že to nejspíš odnesu poctivou rýmou, je dost pravděpodobné, ale v dnešní bláznivé covidové době už začíná být obyčejná rýma skoro vzácností, tak bych si jí měl vážit :-). Čas 10:44.

A co vy? Taky rádi fotíte v mlze? A jaké fotky z těch dnešních deseti vás nejvíc oslovily a které byste naopak z tohoto výběru nejradši škrtli?

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.