O podezřelém blahopřání z Paříže

Nevím jak vám, ale mně chodí do mailu spousta gratulací. Blahopřává mi kdejaký investiční bankéř z rovníkové Afriky a většinou jde o blahopřání k příležitosti získání nějaké ohromující finanční částky, nejčastěji z chystaného dědictví po finančním magnátovi/generálovi/olejářské vdově, kteří jsou na hranici onoho světa, shodou okolností se taky jmenují Vápeník jako já a ze svých posledních pozemských sil se snaží, aby jejich jmenovec v daleké Čechii z jejich celoživotních úspor zbohatl. Kdybych jediné z těch blahopřání vyslyšel, byl bych už dávno za vodou, ale já v souvislosti s podobnými transakcemi lovím bobříka netečnosti, aby mi ty milióny dolarů náhodou ještě na stará kolena nezkazily charakter. A tak mlčím, neodpovídám, i když se prastrýček magnát/prateta olejářová mým mlčením jistě trápí a nejspíš to bude poslední hřebíček do jejich urničky.

Když mi tedy předevčírem přišlo další podobně vyhlížející blahopřání, byl jsem celkem v klidu a očekávaný úvod "Dear Petr Vapenik, it is my great pleasure to inform you that..." mě vybudil jen k povzdechu: To si vážně tihle týpci myslí, že jim na to skočím? Kdopak je pod tím asi podepsaný? Hmmm, nějaký Hossein - opravdu velmi, velmi důvěryhodné!

To je totiž podobné jako ve Švejkovi: Hosseiny znám totiž rovnou dva, paní Müllerová: Toho prvního - Roberta Hosseina - z Angeliky, a kdyby ten mi psal ze svého současného domova osobní e-mail, bylo by to vskutku na pováženou. Tím druhým je Hossein Farmani, jeden z velkých globálních fotoguruů, který řídí síť fotogalerií a fotocenter po celém světě a pravděpodobnost, že by mi taková persóna psala osobní dopis, ve kterém se mi obřadně svěřuje se svou radostí, že mi může cosi sdělit, je přibližně stejná, jako že mi napíše zjizvený hrabě de Peyrac a pozve mě k sobě na víkend na exkurzi do nebeské alchymistické dílny spojenou s grilovačku. Takže to nejspíš bude úplně jiný Hossein, jistě jich po světě běhá dost, třeba nějaký mezinárodní šmejd z Nigérie, který ze mne chce vymámit mé poslední peníze, netuše, že přišel pozdě, neb jsem je na sobě již stihl vymámit já sám.

Zvědavost ale nakonec přece zvítězila a já se ve vlaku z práce k e-mailu, který původně zamířil poslušně rovnou do spamu, vrátil a dočetl ho. I ukázalo se, že e-mail je opravdu od Hosseina Farmaniho a že to asi není žádný fake, protože jeho skupina Farmani Group provozuje kromě sítě galerií, fotocenter a školicích agentur i několik celosvětově proslulých fotografických soutěží včetně dost prestižní pařížské soutěže Prix de la Photographie, Paris, do které jsem na jaře poslal na mezinárodní zkušenou čtyři svoje loňské fotky. No a milý Hossein (vidíte, najednou je milý!) jako vrchní představitel tohoto podniku posílá všem oceněným s jednodenním předstihem před oficiálním vyhlášením osobní gratulaci, aby to pak s laureáty při ostrém vyhlašování výsledků v záři virtuálních reflektorů nepraštilo.

A tak jsem se dozvěděl potěšující zprávu, že moje fotka Modrooká řeka, kterou jsem zde na blogu představil bezprostředně po jejím pořízení (máte tady prostě všechny důležité zprávy z první ruky :-)), protože bylo tehdy poněkud krkolomné a časově náročné a rozhodně se o této mé originální metodě nedočtete v žádné z fotografických příruček (viz článek Modrooká řeka z loňského října), obdržela na pařížské soutěži čestné uznání, dostala se do přidružené pařížské on-line galerie a hlavně do velmi milé a kvalitní fotografické společnosti z celého světa, z níž řadu autorů průběžně sleduji a tvorbu některých z nich doslova žeru. Kdyby mi třeba před nedávnem někdo řekl, že se moje fotka "od pár šutrů v Berounce" v této soutěži sejde ve stejné kategorii ocenění s novým vymazleným fotocyklem mezinárodně proslulého Martina Stranky (mimochodem, myslím, že bude i součástí Martinovy listopadové velké výstavy v Mánesu a bude to opět velká fotografická událost), zasmál bych se tomu asi tak, jako kdyby mě někdo přesvědčoval, že s tím mátožným Tysonem dám v ringu v pohodě minimálně tři kola.

Moje dobřichovická Modrooká řeka tedy bude teď nějakou dobu blankytně pomrkávat na kolemjdoucí návštěvníky promenující se ve virtuálním prostředí pařížské online výstavy. Je to pár let, kdy jsem - poněkud velkohubě, připouštím - slíbil těm nejkrásnějším očím, co znám, že jednou budu vystavovat svoje fotky v Paříži. Ještě to sice není úplně přesně ono, ale už se obsahově i geograficky zastřeluji :-). Ostatně právě tahle fotosoutěž má ve své "preambuli" jako jeden ze svých cílů představovat pařížskému uměleckému světu zajímavé fotografy z různých koutů světa a absolutní vítězové jednotlivých kategorií můžou dokonce v Paříži (a postupně pak i na dalších zajímavých místech) prezentovat svoje fotky na velké přehlídce vítězů. 

Pravda, do těchto sfér je to ještě pár dalších stupínků, ale jednak už jich není tolik a jednak - přece se nebudeme svých "Tysonů" bát, že? Když budeme dál foukat do svého vnitřního ohně a zároveň se nenecháme větrem sfouknout z cesty, třeba jednou i ty tři kola vydržíme, než nás z ringu vynesou, kdoví? :-)    

P.S.: LAST CALL!!! V pondělí 20. září v 18:00 budu mít komentovanou prohlídku své fotografické výstavy Začátek velké cesty, která je pořád ještě instalovaná v kavárně Divadla Kámen na pražském sídlišti Invalidovna. Tak pokud jste to zatím ještě nestihli a chtěli byste se přijít podívat, poslechnout si mé povídání k vystaveným fotkám a osobně se mnou pak probrat vše, co vám bude milé, posílám srdečné pozvání a budu se těšit na viděnou.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.