Moje dobřichovická výstava se prodlužuje

Jak už jsem oznámil na facebooku i v několika stovkách mailových zpráv rozeslaných v uplynulých dvou dnech (pokusil jsem se oslovit i ty ze zdejších čtenářů, na které mám uchované nějaké e-mailové spojení), moje fotografická výstava Jedním obrazem, jednou větou (2018 - 2020) byla po dohodě s městem Dobřichovice prodloužena až do soboty 7. listopadu. Nepovedlo se tentokrát "zarámovat" výstavu tak symbolickými daty, jako tomu bylo v případě výstavy v roce 2018, kdy výstava startovala vernisáží 21. srpna, tedy přesně na 50. výročí okupace z roku 1968, a končila 28. října, tedy v den 100. výročí založení Československa. Znalci historie a pamětníci dřívějších neutěšených socialistických pořádků by ale mohli  vytáhnout aspoň to, že bude výstava končit na 103. výročí říjnové socialistické revoluce v Rusku, což sice není zdaleka tak zajímavé a připomenutíhodné výročí, ale aspoň něco :-).

 

Celkový pohled do výstavního sálu.

 

Fotografie bylo třeba co nejlépe sladit s četnými okny sálu, která vedou přímo k Berounce.

 

Přiznávám, že jsem za to prodloužení rád: Zatímco se řada kulturních akcí kvůli koronaviru ruší nebo alespoň výrazně omezuje, moje výstava jde zatím proti proudu a bude - tak trochu trucovitě - přístupná naopak déle. Je to samozřejmě dáno především podmínkami ve výstavních prostorách dobřichovického zámku, vstřícností města i tím, že na výstavu nechodí žádné mohutné davy diváků, ale jen sem tam někdo, takže pravděpodobnost, že by se v sále potkalo najednou víc než 10 lidí, je v tomto období minimální. To ale neznamená, že bych přestal potenciální návštěvníky na výstavu lákat. Tím spíš, že ohlasy těch, co výstavu viděli, jsou zatím výborné a věřím, že i říjen nám navzdory vyhlášenému nouzovému stavu nabídne krásné slunečné dny vhodné pro zajímavé výlety.

 

V tomhle koutě výstavního sálu je doslova "hnízdo" fotek z dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada.

 

 

 

Moje zatím "nejslavnější" fotka Návrat z výletu do černobílého světa (vlevo) si napřed trochu pocestovala po galeriích za mořem a zde v Dobřichovicích má konečně svou českou premiéru.

 

 

Pro těch pět dodatečných týdnů jsem připravil i 2. kolo soutěže o výstavní fotografii podle vlastního výběru, do které se bude moct zapojit každý návštěvník, který si přijde v období 1.10. - 7.11. výstavu osobně prohlédnout. A když to bude jenom trochu možné, rád bych ještě o víkendech nabídl možnost komentované prohlídky, tu nejbližší hned tuto neděli 4. října od 14:00. Uvidíme, jestli si někdo troufne přijít; dezinfekce je připravena a prohlídku v rouškách jsem si už vyzkoušel; i když to tedy rozhodně není nic moc, dá se to tu přibližně hodinu a čtvrt vydržet. Praktické informace průběžně udržuji na speciální stránce svého fotowebu : www.petrvapenik.cz/vystavy-2020

 

Fotky nejsou umístěny jen v sále ale i na zámecké chodbě.

 

Samozřejmě chápu, že cestování za "živými" fotkami může být nyní problematické i pro ty, kteří by se za normálních okolností přijeli nejspíš podívat osobně, natožpak pro ty z vás, kteří mají dobřichovickou výstavu "z ruky". I když webová podoba fotografií pochopitelně nemůže plnohodnotně nahradit zážitek z prohlížení skutečných obrazů ve velkém formátu (na zámku je vystaveno 51 fotek o rozměrech od 70x40cm až po 100x70cm), někdy je to jediná možnost, jak se s vystavenými fotkami seznámit. Proto jsem na svém fotowebu připravil k prohlédnutí kompletní e-katalog probíhající výstavy se všemi informacemi, které jsou u fotek uvedeny na výstavě: E-katalog výstavy Jedním obrazem, jednou větou (2018 – 2020). I když tedy nebudete moct přijet, fotky z výstavy si už dnes můžete prohlédnout bez dezinfekce, bez roušky a třeba v pohodlí vašeho oblíbeného křesla.

 

Opravdu to zde nebývá zvykem, ale tentokrát si vás dovolím pozvat na prodloužený čas své výstavy výjimečně osobně. Fotku pořídila v poslední den původně plánovaného termínu Helena Macháčková z divadla Kámen, která se přijela na výstavu podívat; fotografii jsem pak podle ukradl na jejím facebooku a jen tiše doufám, že jí to nebude vadit. Ale já ji varoval, že se fotím jen děsně nerad a vůbec se nedá odhadnout, jak zkratovitě na existenci toho snímku zareaguju! :-) Nu, aspoň vidíte, jak hluboko jsem schopen kvůli sebereklamě klesnout a jaká povahová protivenství jsem ochoten (se slyšitelným skřípěním zubů ovšem) překonat!

 

 

 

Ať už se v říjnu podíváte na mé vystavené fotky naživo, v počítači nebo vůbec ne, přeji vám krásný podzimní měsíc bez zdravotních komplikací a zbytečných stresů všeho druhu.

 

 

A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.