Všeobecný gratulant český

Už jsem se tady několikrát zmiňoval o knížkách, které jsem pro sebe objevil díky dobřichovické knihobudce na místním nádraží. Byť notnou část zde odložených knih tvoří tendenční nečitelnosti z doby socialistické, sem tam se objeví i opravdová zajímavost. Nebo v tomto specifickém případě - dobově výstižněji řečeno - zajímavosť. Před nedávnem jsem na jedné z polic objevil generacemi ohmatanou knihu vydanou v roce 1892 s mnohoslibným názvem Všeobecný gratulant český. Nejedná se o žádnou tenkou brožurku: Na poctivých 600 stránkách jsou shrnuty nejrůznější vzory gratulací snad každému možnému adresátovi ke každé možné příležitosti (tedy aspoň takové, které si autor dokázal v roce 1892 představit). Chcete popřát strýčkovi Váňovi k životnímu jubileu? Sestřenici Bětě ke svatbě? Svému zaměstnavateli ke jmeninám? Chcete napsat srdečný dopis své milované a popřát jí vše nejlepší (např. sám sebe, myslíte-li to opravdu vážně) do nového roku? Všechno tu najdete - v próze i ve verších, stačí jen správně nalistovat a vytáhnout buď úplně hotovou nebo aspoň "předsmaženou" gratulaci, u které stačí (pozor na to!) změnit vzorová jména na ta správná, kterým chcete udělat radost. Takovou knihu mít muselo být tehdy doslova terno, protože jste s jejím využitím byli ve svých přáních vždy na úrovni doby.

 

No právě, na úrovni doby... Vypadá to totiž, že od doby, kdy "učitel v Ústí nad Orlicí" František Josef Andrlík (mimochodem, nebyl to žádný vesnický "nazdárek", ale vážený literát, pedagog, cestovatel a buditel) vydal v Karlíně svého "Gratulanta", jazyk našich nejupřímnějších přání ostatním lidem doznal podstatných změn a kdyby pan učitel tušil, že úsporné SMS přání k narozeninám bude mít v roce 2020 např. podobu ":) bday!" nejspíš by se mu na věčnosti nespalo moc dobře. A jen si představuji, jak by naopak lidé 21. století přijali vážně míněné blahopřání z doby, která se zdá být z dnešního pohledu o dost vzdálenější než na prosté časové ose je.

Kdo asi z dnešních bratrů by třeba poslal sestře ke jmeninám přání doporučené Gratulantem českým? Já bych si to asi troufl, neb sestra je češtinářkou, navíc s okouzlujícím smyslem pro humor. Ale není marné si odmyslet kudrlinkovou formu a ponechat jen obsah, který mi připadne i po létech pěkný a důležitý. No a pro jazykové kudrlinky mám pochopitelně slabost, takže bych své sestře gratulaci poslal bez váhání a pak - hned, jak by mne nadšení přešlo a už by se s tím nedalo nic dělat - bych doufal, že se v ruchu vánoční České pošty zásilka ztratí :-).

 

Drahá sestro! 

 

S radostí ujímám péro, bych Ti přál ku Tvým jmeninám. Jak jsi šťastna, že je posud můžeš slaviti v kruhu rodinném! Kéž jen v blahu plynou dnové Tvého žití a každý Tvůj krok jest věnčen květy. Při tom dopřej Ti Bůh pevného zdraví a splň každou tužbu, již kryje Tvoje srdce. Zachovej vždy lásku Svou upřímnému bratru 

 

Petrovi

 

Chceme-li popřát něco pěkného svému mistru, ať už nás učil podrážet boty, dirigovat, slévat bezpečně roztoky různobarevných chemikálií nebo třeba zen buddhismus, můžeme se s pomocí Gratulanta českého vyjádřit směle i ve verších, ostatně veršovaných (někdy vlídně, jindy děsivě) je dobrá polovina doporučených gratulací:

 

Svou vděčnosť nejlíp projeviti

Vám mohu v dnešní slavný den,

i povědět´ že srdce cítí

k Vám, pane mistře, úctu jen.

 

Kéž Bůh Vám za vše dobrodiní,

jež od Vás je mi údělem,

vždy samou radosť jenom činí

a chrání Vás svým andělem.

 

 

Byl-li někdo z našeho okolí vybrán prezidentem pro říjnové státní vyznamenání anebo třeba jen vyhrál v blogové soutěži o nejnečitelnější design, bude nám možná k užitku následující vzor, byť uznávám, že je z dnešního pohledu nepřípustně maskulinní, a musím připustit, že jeho úprava na variantu ženského rodu nejspíš nebude úplně triviální: 

 

Slovutný pane!

 

Jestliže i pouhá vzpomínka má na Vaši Slovutnosť, jakožto neocenitelného dobrodince mého, vyluzuje z oka slzu vděčnosti, tím spíše a velmi mocně dojímá mne zpráva o Vašnostině skvělém vyznamenání. Nižádná, byť sebe radostnější zpráva nebyla by s to, aby duši mé takovou zjednala rozkoš, jako vědomí, že tolikeré Vašnostiny zásluhy došly dávno zaslouženého uznání. Ó přijmětež, slovutný pane, toto prostinké přání mé k vyznamenání Svému jako skrovný výraz lásky a vděčnosti mé, jimiž jsem Vašnostem povinen za tolikerá, mně prokázaná dobrodiní. Přičiním se všemožně, abych Vašnostiny laskavosti hodným se stal, i trvám v neobmezené úctě oddaný

 

P. V.

 

Ani city nejniternější samozřejmě Gratulant neopomíjí. Vzorů skloňujících lásku doslova ve všech pádech je na stránkách knihy dostatek, takže žádná milovaná Amálka, Maruška, Markétka, Janinka, Petruška, Julinka, Vendulka či Růženka nepřijde zkrátka. Nebojte, ani Andulka:

 

Vroucně milovaná Andulko! 

 

Než otevřeš dopis ode mne, zajisté si pomyslíš, že jest to přání ku Tvým jmeninám. Uhodla jsi! Skutečně má tento list stlumočiti city mého srdce a pověděti, co vše Ti přeji. A toho jest skutečně velmi mnoho. Ó kdyby již nyní v moci mé bylo, zbudoval bych pro Tebe ráj, v němž bys byla panovnicí, obklopil bych Tě zlatem a drahokamy, aby přirozená krása Tvá zaskvěla se mezi nimi jako démant mezi křemeny. Ty vládkyní bys byla a pokynem ruky Tvé by se řídili zástupové služebníků a služebnic. Ó jak se těším již na ty chvíle, kdy budeme vypravovati si o své lásce, kdy světlý paprsek luny zahrávati bude si s vlasem Tvým a mně bude dovoleno celovati Tvé líčko a vyslovovati při tom stále: "Drahá Andulko!" Do té doby zachovej ve Své lásce upřímného

 

Jana

 

Zrovna před pár dny jsem Všeobecného gratulanta využil v praxi k poblahopřání k "významnému životnímu jubileu". A protože oslavenec má hluboký vztah k českému jazyku, snad mu nevadilo, že jsem zkompiloval několik popsaných vzorů v jeden jazykově úderný celek: 

 

Velectěný pane Františku!

 

Den Vašich vzácných narozenin jest nepochybně i pro mne dnem radosti a blaha, an nalézám vítanou příležitosť, abych Vám mohl projeviti city upřímné úcty. Dnové Vaši plyňtež od chvíle této jen v samé rozkoši! Nevadnoucí vínek spokojenosti nechť ovíjí každodenně skráně Vaše a blankyt stavu požehnaného ni jedinou nezkaliž se chmurou. Všemohoucí prodloužiž léta života Vašeho, ostřihejž a chraniž drahý život Váš před každou nehodou a dejž, aby čestná dráha Vaše byla ověnčena palmami a vavříny úspěchu a aby trní nezdaru nikdy v cestu Vaši se nezabodlo.

Na konec prosím snažně, aby mi Vašnosť i budoucně byla nakloněna, začež upřímně vděčen bude ve hluboké úctě oddaný

 

P. V. 

Moje představivost nebývá jen rozpínavá, ale občas i škodolibá. Docela by mě zajímalo, jak by dnes přijal zaměstnavatel (nejlépe nějaký ten předseda představenstva nebo ještě lépe "Sí Í Ou") následující devótní zdravici ke jmeninám od svých oddaných zaměstnanců. Bojím se, že jakékoli předešlé zaměstnanecké zásluhy by byly rychle zapomenuty pro (samozřejmě zcela nedůvodné!) podezření ze sklonů k nepřípustnému sarkasmu:

Velectěný pane!

 

City vděčnosti, jimiž k Vašnostem naplněna jsou srdce naše, velí nám, abychom u vzácné příležitosti Vašich jmenin pronesli Vašnostem nejuctivější blahopřání. Víme předobře, kým Jste Svému dělnictvu, o něž se staráte jako o členy vlastní rodiny; známa jest nám i obětavosť a péče nejšlechetnější, již při každé příležitosti o nás a rodiny naše jeviti ráčíte, a dovedeme tudíž oceniti dobrodiní, kterého se nám dostává tím, že zváti se smíme dělníky vzorného závodu Vašnostina. Lidumilné obcování, neúnavná snaha Vašnostina o povznesení dělnictva, jakož i vzorná píle o zjednání lidu dělnému snesitelného postavení – působí, že ve Vašnosti zříme nejen štědrého chlebodárce, nýbrž i pečlivého otce, k němuž lneme dětinnou láskou a vděčností! Proto nám působí rozkoš, kdykoli se vyskytne příležitosť, abychom Vám, velectěný pane, vyjádřiti směli přání upřímná. Bůh uděliž Vašnostem skálopevné zdraví, jasnou a čilou mysl, aby veškero Vašnostino podnikání korunováno bylo úspěchem skvělým. Račte, velectěný pane, laskavě přijati tento nelíčený náš projev jakož i nejoddanější ujištění, že se vynasnažíme, abychom bedlivou prací a svědomitostí hodnými se stali drahé a vzácné přízně Vašnostiny.

 

Ve hluboké úctě oddané dělnictvo.

Dnes jsem mohl uvést jen pár příkladů, ale myslím, že Andrlíkův Všeobecný gratulant český určitě nezapadne někam do nevyužívaného přítmí mé domácí knihovny, naopak bude knihou průběžně využívanou, protože obsahuje přání rodičům, dědovi a babičce, ujci a kmotrovi, tetě a kmotře, bratrovi, sestře, příteli i přítelkyni, milence i milenci, ženichu a nevěstě, pěstounu, poručníku, dobrodinci, příznivci, učiteli, duchovnímu, představenému, zaměstnavateli a dokonce i (to se může hodit po příštích místních volbách) starostovi ke zvolení, přání ke svatbě, k narození dítěte, k uzdravení, k povýšení, k Novému roku i k jakémukoli životnímu jubileu. 

 

Ujci, duchovní a zaměstnavatelé všech zemí, třeste se! :-)

Pozn.: Zatím nejrozsáhlejší výstava mých fotografií s názvem Jedním obrazem, jednou větou pokračuje na zámku v Dobřichovicích až do konce září, takže máte jedinečnou příležitost vidět moje fotky naživo ve velkém formátu (některé kousky mají velikost až až 70x100 cm), což je přece jen o dost jiné pokoukání než na obrazovce počítače nebo displeji mobilního telefonu. Praktické podrobnosti a aktuální informace o výstavě průběžně udržuji na speciální informační stránce svého fotowebu. ale stojí za to zde připomenout, že příští veřejná komentovaná prohlídka výstavy se koná v neděli 20. září ve 14:00 a bude suplovat i část prohlídky výstavy právě probíhající v kalifornském Berkeley, kam se mi kvůli vrozené lenosti nechce trmácet: Třicet oceněných fotek na výstavě v ACCI Gallery.

A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, vycházejících pod názvem Nedělní miniglosy, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.