Stránky

pátek 4. září 2020

Jak nakonec nebudu viset (aspoň ne v Kalifornii)

Už jsem si skoro začal připadat jako fantasta, který si vybájil svou pohádku, sám v ni uvěřil a bez věrohodných důkazů ji začal šířit dál. Ano, hezky se to pábení poslouchá: že prý jsem spolu jen s pár dalšími fotografy z různých zemí získal v jedné celosvětové fotografické soutěži docela prestižní ocenění, kterým se ve svých životopisech chlubí i velcí profíci z oboru. Jenže, holenku, to by mohl říct každej!  Na Nově o tom nemluvili, v Blesku nepsali, u Šípa ve Všechnopárty jsi nebyl a nějaký podivný cár papíru, o kterém tvrdíš, že je to potvrzující e-mail od "organizačního výboru", už dnes umí vyrobit i předškolní dítě. Jestli tam nemáš nic lepšího, nezdržuj, máme tu ve frontě ještě dva břichomluvce a reinkarnovaného Napoleona.  

Ano, podobně jsem si připadal, když jsme dávali s paní, která má u nás v Dobřichovicích na starosti kulturu, dohromady malou upoutávku do místního informačního listu. Kdy jindy o něčem takovém napsat, když ne v souvislosti s právě zahajovanou výstavou, tím spíš že profilovou fotkou výstavy je právě "světově oceněný" snímek? Než budou v ruce (nebo aspoň na webu) hodnověrné důkazy, že nekecám, už bude možná dávno po výstavě a marketingová hodnota takové informace klesne k nule. Budiž té báječné ženě připsáno k dobru, že to se mnou riskla a mé pohádce uvěřila i bez úředního razítka.

Skoro dva měsíce trvalo, než se dosud jen neoficiální informace typu "jedna paní povídala" a "jeden šéf organizačního výboru v e-mailu napsal", objevila v trochu důvěryhodnější podobě. I když tomu kvůli virové pandemii dlouho nic nenasvědčovalo, nakonec se totiž aspoň v omezené podobě uskuteční tradiční zářijová výstava všech v daném ročníku oceněných fotografií v ACCI Gallery v kalifornském Berkeley. Pravda, nakonec se to vyřešilo dost neromanticky - "hygienickou" formou promítání fotografií na velkoplošné obrazovce v prostoru galerie a doplňkovou on-line výstavou, ale aspoň něco. Doufal jsem, že budu mít velkolepý zážitek a budu "viset v Kalifornii", ale na podobnou poctu si budu muset ještě počkat a prozatím mi musí stačit, že budu v Kalifornii "rotovat na obrazovce". A z následujícího oficiálního plakátu výstavy vyplývá, že rotuju už od úterka a vydrží mi to až do konce měsíce.   

  (zdroj obrázku: webové stránky ACCI Gallery, Berkeley)

Na plakátu se píše o stovce v soutěži oceněných fotografií. Soutěž totiž funguje tak, že šestičlenná odborná porota (viz přiložený plakát) vybere z přihlášených fotek 50 snímků, kterým udělí "zlatou medaili", a 50 snímků oceněných "stříbrnou medailí". Pak se na kompletní stovku "medailistů" vrhnou kurátoři berkeleyské galerie a pro definitivní podobu výstavní kolekce z nich vyberou 30 fotografií podle vlastního uvážení. No a do té vybrané třicítky se mi letos podařilo dostat. Sice je pro mě trochu protiúkol se tím opakovaně veřejně chlubit, ale snažím se k tomu trochu nutit, protože za pár týdnů už po tom neštěkne mediální pes.

Abyste si mohli výslednou kolekci aspoň v on-line podobě prohlédnout, přikládám sem odkaz na finální výběr provedený kurátory ACCI Gallery (30 fotografií autorů z 15 zemí). Protože soutěž nebyla omezena žádným konkrétním tématem, žánrem ani stylem a nesla se tradičně v duchu "pošlete to nejlepší, co máte", výběr je velice pestrý; obsahuje obrazy, nad kterými se mi hned od prvního pohledu tají dech, i kousky, nad kterými jsem zpočátku spíš rozpačitě krčil rameny, ale právě tak je to podle mého přesvědčení správné, protože jen neustálým útokem na mantinely našeho aktuálního vkusu se jeho prostor může postupně rozšiřovat a s ním i naše vlastní obzory a "radost z rozhledu". 

Každopádně jsem si v minulých dnech podrobně prošel dostupné webové prezentace všech dalších 29 vážených kolegů a našel jsem díky tomu spoustu různorodé krásy, tvůrčího nadšení a inspirace ze všech možných koutů světa. Své oblíbence jsem si vytipoval a s některými z nich se i na dálku spojil. Kdybych měl vybrat svoje tři favority, nejspíš bych jmenoval sice tématem smutnou, ale nesmírně silnou a obrazově nádherně udělanou fotografii Hospice (The Eastern Light) od Geoffrey Agronse z Philadelphie, přidal bych láskyplně poetickou a přitom moderně střiženou fotku Mom od Daniela Castonguaye z kanadského Montréalu, a i když mě většinou moc neberou dnes velmi módní fotky z dronů, završil bych to nejspíš výtvarně pozoruhodnou linií krajinářského "puzzle" na fotce Dead or Alive od Oviho Popa z Rumunska.

Pokud byste se čirou náhodou chystali aktuální výstavu v Berkeley navštívit, pěkně tam ode mne všechny pozdravujte :-). Rozhodně však můžu doporučit netrmácet se takovou dálku, ale přijít se podívat přímo na výstavu Jedním obrazem, jednou větou na dobřichovický zámek. Fotka, kterou budou v Kalifornii promítat na aseptické obrazovce za vstupné v dolarech, je v Dobřichovicích vidět naživo a zdarma! Co si budeme povídat: Když už mám jednou viset, ať je to radši "na domácí půdě" :-).

 

POZOR, důležité upozornění pro zájemce o návštěvu dobřichovické výstavy: V sobotu 5. září má být v zámeckém výstavním sále jakási slavnostní hostina, nejspíš svatební, po většinu dne bude proto výstavní sál pro běžné návštěvníky uzavřen a volně k prohlédnutí bude jen menší část výstavy na zámecké chodbě. Pokud se chcete na výstavu podívat tento víkend, rozhodně doporučuji neděli 6.9., během které se ostatně bude konat i moje první veřejná komentovaná prohlídka od 14:00 hod.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.


26 komentářů:

  1. Milý Petře,
    pověsit jen tak každý nechce! ;-) Ale po obrazovce se už v obležení 29 dalších obrazolezců promenáduješ - tak snad příště hup na stěnu! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se vše paradoxně kvůli koronaviru výrazně zjednodušilo, protože nejnapínavější je vždy domlouvání, jak obraz dostat na místo přes půlku světa. To jsem s žádnou fotkou ještě neabsolvoval a nemůžu říct, že by mi to dvakrát chybělo :-).

      Vymazat
  2. Ještě jednou posílám velikou gratulaci! :) Všechny fotografie jsem si prohlédla, jen tři nejlepší bych asi vybrat nezvládla, ale tvůj výběr byl i mezi těmi mými, Mum mi připomíná, kdovíproč, tvou fotku s paní s deštníkem, Hospice mě zasáhl velice - babička měla v nemocnici z okna téměř identický výhled.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ony jsou tam skvělé věci - třeba hned ten vousatý portrét je moc krásně udělaný, nebo ta výstižná momentka z domácí karantény. Bylo docela napínavé dohledávat jednotlivé autory a jejich práce, ale baví mě to a když se mi ty věci líbí, rád to dám autorům najevo (a mimoděk si tak vyzkouším, jak mají na webu udělané zanechávání vzkazů :-)). Mimochodem, zjišťuju, že taková oslovení, natožpak gratulace k úspěchu, asi nejsou v téhle společnosti úplně zvykem, ale co na tom: Pravidla budou taková, jaká si je uděláme, že? :-)

      Vymazat
  3. Také gratuluji, rotuješ ve skvělé společnosti a na pověšení máš ještě spoustu let.
    Věřím, že i když jsi vůči sobě vždy kritický, ten hřejivý pocit se dostavil.
    Doufám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky jsem slýchával, jak se někdo musí kvůli něčemu "obracet v hrobě", tak si zase říkám, že "obracet se na obrazovce" je v tom srovnání ještě celkem přijatelné :-).

      Ale samozřejmě, že hřejivý pocit se dostavuje; já jsem velký zastánce toho, aby si člověk uměl užít, když se mu něco povede, a hezky uvnitř se tím zahřát - to vůbec nemusí být - pokud z toho člověk vysloveně nezblbne - v rozporu se střízlivým a sebekritickým pohledem.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Díky! V "Gratulantu českém", o kterém jsem se ti nedávno zmiňoval, jsem si pro podobné příležitosti našel pěkné univerzální dvojverší:

      "Vavřín, který vděk Vám splétá,
      nechť Vás blaží dlouhá léta!" :-)

      Vymazat
    2. Bobkové listí
      gratulaci jistí!

      Vymazat
  5. Tak jsem se dověděl že kalifornské město Berkeley se skutečně jmenuje po onom Slaném irském biskupové, svérázné myslitelů. který mj. zakládal v Americe misie... Není tedy divu že fotografie tu fyzicky nevíš, ale jsou představování čisté virtuálně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě zase potěšilo, že Shattuck Avenue, na které je ta galerie, prý je hlavní třídou v centru města. Nic hmatatelného mi z toho sice neplyne, ale jako virtuální pocit je to hezký :-).

      Vymazat
  6. Mě zaujal ten vytěrač s mopem "Life in Color". Je vidět, že v tom má systém...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ten je taky dobrej. V Barmě mají pěkné barvy :-).

      Vymazat
  7. Ještě jednou moc gratuluji :-) Myslím, že i když nakonec nebudeš viset, ale rotovat, je to celé přece jenom velmi romantické. A ta společnost! Dostala mě Houpačka času. Takovou preciznost člověk jen tak nevidí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Houpačka je úžasná. Patří k fotkám, u kterých by mě zajímalo, jestli si je fotograf nejdřív načrtnul v hlavě a pak se snažil tu představu zhmotnit, nebo to byl jen okamžitý nápad.

      Vymazat
  8. Petře, gratuluju k rotování na obrazovce a přeju ti další úspěšné fotografie! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Zatím rotovat, jednou určitě i viset:-))Důležité je, že fotografie mají zasloužený úspěch. Upřímná gratulace :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Nedokázala bych vybrat tři nejlepší ze třiceti natož třicet ze sta. Je to zajímavý pohled, jak jsou tak vedle sebe nejrůznější témata, je to pestré jako sám život.
    Gratulace k rotaci, viset budeš příště. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec různým porotám nezávidím. Když si představím ta kvanta fotek, co se v takové soutěži sejdou, a různý vkus jednotlivých porotců, musí to být docela kovbojka :-).

      Vymazat
  11. Zachránil jsi krk a ještě jsi postoupil do první třicítky. Blahopřeji k oběma úspěchům :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, měl bych si považovat faktu, že v jiných ročnících soutěže je přeměna fotografa na viselce povinná, zatímco mně stačí rotovat :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.