Stránky

úterý 1. září 2020

Jak nejspíš kvůli Tchaj-wanu nevyhraju v čínské soutěži

Když začala celosvětová koronavirová krize, zrovna jsem v té době připravoval soutěžní kolekci fotek do jedné soutěže v Pekingu. Ne proto, že bych měl nějak zvlášť rád Čínu nebo její měnu (případné výhry v soutěži byly samozřejmě v jüanech), ale protože mi právě výborně vyhovovalo vyhlášené soutěžní téma. Pravda, při přihlašování do soutěže jsem se musel obrnit trpělivostí, protože internetové funkčnosti využívané pro vstup do soutěže byly převelice pozadu za aktuálním standardem a silně pokulhávaly dokonce i za standardem tehdy mé domovské blogovací platformy blog.cz, což už je co říct. Nakonec jsem se tam ale přes četné podivné dávnověké formuláře se spoustou otázek a přes tajuplná zákoutí bez anglické verze (kdoví, s čím vším jsem cestou - netuše, na co klikám - souhlasil) probojoval a svoje dvě fotky jsem do soutěže přihlásil. No, přihlásil, spíš vhodil kamsi za nepřívětivou hranici do tmy, protože nikdy mi nepřišlo žádné potvrzení, nedejbože pak poděkování, jak bývá u slušnějších soutěžních destinací zvykem. Ale ani mi při tom nikdo (asi) nevyhrožoval, ani po mně nikdo nestřílel jako po "narušiteli". Nějaké základní historické povědomí mám, takže vím, že bývalo i hůř.

Od uzávěrky koncem března jsou stránky čínské soutěže mírumilovně tiché, nic se neodehrálo, nekonalo se žádné vyhlášení výsledků, poslední informací je, že čas pro přihlášení do soutěže vypršel. Ano, svět - včetně Číny - měl najednou úplně jiné starosti a kulturní nadstavba v podobě fotografií byla nejspíš odhozena jako přebytečný pytel s pískem, ve snaze zbrzdit povážlivě rychlé klesání balónu materiálně-technické a ideologické základny. Ještěže mám ty sporé základy marxismu-leninismu z mládí, abych tuhle historickou danost správně chápal.

 Jedna ze dvou do pekingské soutěže zaslaných fotek


Pomalu se loučím s představou, že tenhle malý čínský fotografický drak by v sobě mohl ještě znovu rozdmýchat plamen života. I kdyby tak ale náhodou učinil, stejně bych měl jako Čech nejspíš utrum. Velká východní země (kterou jsem jen dvakrát v životě přelétal), v níž existuje velmi specifická symbióza ideologického socialistického dirigismu a regulovaného sice, ale v mnoha ohledech bezskrupulózního kapitalismu, se teď totiž s námi teď zrovna nemá moc ráda. A přitom by přece stačilo tak málo: Dělat jen to, co se velmoci zamlouvá. Jako by to pro nás s našimi historickými zkušenostmi bylo něco nového!

Nemá přece smysl provokovat nacistické Německo svými hloupými a nepřiměřenými výpady! říkávali kdysi mnozí řádně uvědomělí českoslovenští občani. Když budou Němci chtít, vojensky nás zlikvidujou a stejně proti nim nic nezmůžeme, tak bychom se měli snažit domluvit se s nimi po dobrém a ne do nich šít, jako to dělají ti výtržníci Voskovec s Werichem v Osvobozeném divadle. Není pak divu, že jeden německý diplomatický protest stíhá druhý: Osel a stín, Pěst na oko, Kat a blázen, Těžká Barbora... Někdo by měl těm komediantům konečně zatnout tipec, jinak to ještě nakonec odneseme všichni a Tisíciletá říše se na nás bude zlobit. Ehmmm, jak dlouho že ta "tisíciletá" říše vydržela a jak na ni dnes vzpomínáme? A jak na Wericha s Voskovcem?

Nemá přece smysl provokovat Sovětský svaz tím, že se mu budeme protivit a chtít dělat věci po svém! říkali mnozí (často ti samí jako v předchozím odstavci) v éře ústavou posvěcené komunistické vedoucí úlohy ve státě. Když budou Sověti chtít, zadupou nás do země a udělají z nás svou další svazovou republiku. Radši se s nimi domluvíme po dobrém, vždyť jsme tak nějak všichni Slovani, že? Ostatně, vždyť nám není v tom chomoutu ani tak špatně, naše zřízení je spravedlivé a máme své zákonem dané jistoty. Co na tom ti ztroskotanci, samozvanci a imperialističtí zaprodanci mají, že se do nich musí pořád navážet. Když se jim tu nelíbí, tak ať táhnou, jinak to ještě odneseme všichni a země, kde zítra již znamená včera, se na nás bude zlobit! Ehmmm, ale kdeže je už drahná léta náš dávný vzor - Svaz sovětských socialistických republik a slovutná Komunistická internacionála? A jak na ně dnes vzpomínáme?

Nemá přece žádný smysl provokovat takovou hospodářskou a politickou velmoc, jakou je Čína! říkají mnozí právě teď. Když bude ta miliarda a půl Číňanů chtít, umlátí nás čepicemi. Radši s nimi buďme zadobře, jako se o to snaží všechny rozumné země, co na tom, že vypadáme s tím devótně ohnutým hřbetem většiny papalášů jako slouhové, však to pro nás podle starých filmových týdeníků není žádné nóvum. Nějaký pitomeček si vyjede na Tchajwan, aby se zviditelnil a vyleštil si ego, a teď se na nás budou velká zvířata z Říše středu dívat úkosem, jen tak nám to nezapomenou, a odneseme to my všichni. Třeba tím, že Čerf se svými dvěma fotkami nevyhraje pekingskou soutěž. No stojí nám to za to?

Když jsem slyšel zuřivou čínskou reakci na návštěvu českého šéfa Senátu na Tchajwanu, napadlo mě, že asi právě v tom je největší smysl té cesty. Přestože pan předseda Vystrčil mi jako politik není příliš sympatický a jsem přesvědčený, že byl k tomu, co někteří považují za děsivou zradu a jiní za úžasné hrdinství, okolnostmi víceméně donucen, jeho návštěva Tchajwanu celkem jasně odkryla, za co nás taková velmoc jako dnešní Čína ve skutečnosti považuje: Za ty, kterým je pod přísným pohledem mocných dovoleno držet hubu a krok, oddaně se klanět, otrocky poklekat, přičinlivě hýkat, když nám věnují svůj pohled, ale hlavně za ty, na které je třeba sofort vzít bič, když se od své požadované role odchýlí.

Je pěkné vědět, že i kdyby fotografický čínský drak po měsících spánku opravdu obživl a z Pekingu mi přišlo vyrozumění, že jsem podle očekávání nevyhrál ani jüan, mohu se utěšovat tím, že za můj neúspěch nemůže to, že jiné fotky byly docela obyčejně lepší, ale může za něj jistě provokativní cesta šéfa našeho Senátu. Už je to tady, řeknu si, takhle to dopadá, když děláme to, co se pánům s bičem nelíbí, a ještě se pod to - naivové - podepíšeme vlastním jménem. 

Ehmmm, ona to jednak nejspíš nebude úplně pravda a navíc - kde už dnes spousta podobných minulých pánů s biči je a jak na ně dnes vzpomínáme? :-)     

43 komentářů:

  1. Co padne za železnou oponu, jako by se ocitlo za horizontem černé díry... Naštěstí I černé díry se pomalu odparuji..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, ale zdá se, že zvyk je i pro pořádnou černou díru železná košile :-).

      Vymazat
  2. Světové vztahy jsou nelehké. Otrocky se klaníme i před jinou velmocí, která shodou okolností s námi sousedí, není sice tak mohutná jako SSSR ani jako Čína, ale jsme z ní připosraní docela slušně, stejně jako v předchozích případech.
    A dokud držíme huby a kroky, tak to jde. Jako to bylo vždycky.
    Foto opět krásné a ta soutěž - divná. Možná bych se do ní ani nepouštěla, kdyby měla tak divné podmínky pro přijetí soutěžních snímků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proti fungování té velmoci, kterou zmiňuješ, v její aktuální podobě nemám zdaleka tolik námitek jako proti řadě jiných. Tím spíš, že jsme sousedi, mezi kterými to skřípe i v situacích, které jsou mnohem méně zatížené ne vždy jednoduchou společnou historií.

      Ony ty podivnosti při zadávání fotek do soutěže byly spíš technického rázu, otevíraly se mi stránky, které na mne působily dojmem, že vznikly tak před 20 lety, jako kdyby člověk navštívil internetový skanzen.

      Vymazat
  3. Jak mohl napsat Wu Chuo-liu nebo někdo jeho formátu: 挑衅的眼睛毫无意义.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco takového je docela možné. Aspoň mám skoro jistotu, že něco takového jsem při vyplňování zadávacího formuláře nepodepsal. Spíš bych soudil, že jsem souhlasil s obecnými obchodními podmínkami, jejichž standardní součástí je (v čínské verzi) vyjádření explicitního souhlasu s politikou jedné Číny :-).

      Vymazat
  4. Když jsem četla o tom, jak jsme naštvali miliardu a půl Číňanů, vůbec mě to prohlášení nepřekvapilo. Nedávno jsem viděla rozhovor s panem Etzlerem o tom, jak to chodí v Číně. A i přesto, že je mi krajně nesympatický, rozhovor jsem přetrpěla a to jen díky tomu, že jeho obsah byl opravdu zajímavý, místy až šokující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O čínské mentalitě se jen doslýchám, ale umím si představit, že ve společnosti, kde hraje tak zásadní roli možná "ztráta tváře", není vůbec snadné fungovat s euroatlantickými návyky :-).

      Vymazat
  5. Doufám, že se senátor Vystrčil bude řídit malajským příslovím "Nikdy nechytej tygra za ocas. Když tak ale učiníš, pak ho nepouštěj."
    Podle čínských pověstí je drak k lidem hodný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je ovšem otázkou, co ve skutečnosti pan senátor chytil... Na vstřícnost draka tak trochu spoléhám. To jen u nás tradičně žere princezny.

      Vymazat
  6. No teda. držím palce, abys nakonec nezjistil, že jsi se zavázal k něčemu, co nemůžeš splnit, že jsi slíbil....., že jsi souhlasil......že máš povinnost.....Obdivuji, že jsi našel odvahu se do takové soutěže přihlásit. Fotky jsou krásné, tedy ta jedna ze dvou, kterou jsi nám představil. Určitě je adeptem na vítěze i ta druhá, ale prostě nedá se nic dělat, Čína má jiné starosti. Jo a nehlasoval jsi náhodou ohledně Tchajwanu v té přihlášce? To byla asi podmínka účasti v soutěži.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Očekával bych příslušné košaté ustanovení v objemném fasciklu Všeobecných obchodních podmínek, se kterými je třeba při vstupu do soutěže souhlasit pěkně vcelku. Ale to - buďme upřímní - není zdaleka jen čínská specialita :-).

      Vymazat
    2. Mimochodem, šlo o soutěž fotek pořízených mobilním telefonem, tak jsem se chtěl pořadatelům vlísat svými obrázky z čínského Huaweie. Zdá se ovšem, že mi tohle mimoděčné patolízalství nevyšlo :-).

      Vymazat
  7. Teď jsem k tomu četl hezký názor na netu: Tak to vypadá, že Slávia titul neobhájí. Pan Vystrčil bude asi sparťan.
    A taky: Číňané, vraťte krtečka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O krtečka nemám strach: Když ho nevrátí, prohrabe se :-).

      Vymazat
  8. Mně se patolízalství nelíbí žádným směrem, zvlášť když je podloženo ideologicky - viz třeba "humanitární bombardování". A Vystrčil? Trapná figurka, hrající si na "hrdinu".

    Je ale divné, že ta soutěž měla tak mizerně zpracované prostředí, když ve vědeckotechnických parametrech jsou dnes velmocí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po aféře s Jaroslavem Kuberou jeho nástupce Vystrčil - pokud si chtěl po správném čínském způsobu "zachovat tvář" - asi nemohl jednat jinak, proto si myslím, že je spíš hrdinou z donucení (mimochodem, zajímalo by mě, jestli bys Kuberu hodnotil na Vystrčilově místě stejně příkře :-)). Ale myslím, že okolnosti jsou v tomto případě vedlejší; osobně jsem rád, že se cesta uskutečnila a že z čínské strany zaznělo to, co zaznělo. Je to prakticky stejná nafoukaně zastrašující terminologie, kterou používaly kdysi socialistické země proti svým ideologickým nepřátelům, byť je aktuální velmocenská pozice Číny postavená na úplně jiných základech. Ta srovnatelná rétorika mě svým způsobem uklidňuje, i když je nejspíš určena k nahánění strachu.

      Ona je ta situace na webu asi hodně různorodá. I v Japonsku mě často překvapilo, jak mizerně v některých "technologických enklávách" funguje internet. A v Číně bude ta různorodost nejspíš ještě větší.

      Vymazat
    2. Kubera byl jiná kategorie. Vystrčilovy řeči, jak mu jde o ideje a ne počítání grošů, se nedaly poslouchat, protože případné poškození Škodovky, a tím přeneseně i HDP ČR se určitě nedotkne jeho platu. Dělá hrdinu na účet jiných a ještě si neodpustí pravdoláskařské kecy. A vrcholem je, když novinářský politruk Fendrych v něm hned vidí příštího prezidenta.

      Vymazat
    3. Dělat hrdinu na účet jiných je odvěká role politiků, to jaksi patří k profesi. Ostatně tradičně hysterická reakce Číny a snaha veřejně zastrašit každého, kdo by snad měl do budoucna podobné úmysly, měla na to, že se cesta nakonec uskutečnila, nikoli nepodstatný vliv a sama dala této - obsahem celkem marginální - akci punc historické události.

      Mě spíš než "pravdoláskařské kecy" baví kecy čínské strany, která se jako každá ideologická totalita v argumentační nouzi ohání tím, "co si žádá lid". I vzpomněl jsem si na Milouše Jakeše a jeho pěkné vyjádření z legendární akce na Červeném Hrádku: "A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá! A my s tím souhlasíme, s tím lidem!" Zdá se, že i zde platí osvědčené: po ovoci poznáte je :-).

      Vymazat
    4. ad. Miloš 2. září 2020 9:14
      "...Vystrčilovy řeči, jak mu jde o ideje a ne počítání grošů..."
      Jestli neumí počítat, tak za něj bude muset groše počítat někdo jiný. Ona ta cesta tam se sama nezaplatí, idejemi a řečmi už vůbec ne. A jestli přiveze nějaké smlouvy, které k něčemu užitečnému budou? No, uvidíme, jak je delegace schopna v tomto směru.

      Vymazat
    5. Ještě k tomu dodám, že proti návštěvám Taiwanu a spolupráci s ním nic nemám. Mladší syn tam už byl 2krát, celkem 2 měsíce, a s jedním tamějším profesorem máme společnou publikaci v časopise (s IF a v Q1). Ale jde o odborné věci a ne prázdná gesta.

      Vymazat
    6. Jde o to, co vnímáme jako prázdné gesto. Pokud bych použil definici, že prázdné gesto je takové, které nemělo žádnou funkci a fakticky nevyvolalo žádnou skutečnou odezvu, tak ta by nejspíš úplně naplněna nebyla :-).

      Vymazat
    7. Prázdné gesto je to proto, že na statutu Taiwanu se nic nezmění. Titulky našich novinářů "Vystrčil ukázal demokratickým zemím cestu" jsou směšné. Merkelová, Macron a pod. tam určitě nepojedou a pokud se tam objevil americký ministr zdravotnictví, nejspíš se snažil vyzvědět, jak se Čině podařilo zastavit pandemii, když v USA se s ní dosud neumějí poradit a Číňanů se přímo zeptat nemohou, když s nimi vedou "válku".
      Vůbec si myslím, že drtivá většina našich novinářů jsou pitomci, předtím měli agenta s ricinem, teď tohle, ještě předtím se rozplývali nad Pavlem Novotným, jak to "nandal" redaktorům ruské televize, ten přitom splnil jen roli užitečného idiota, protože ruský divák si odnesl dojem, že nápad zřídit památník Vlasovcům může mít jen cvičený šimpanz. A i teď Novotný něco "úderného" vzkázal Číňanům, ale těm ani nestálo za to dát najevo, že si toho všimli. Kašpar zůstane kašparem a nestojí za to se jím zabývat. I novinářům, ti teď mají Vystrčila, předtím Drahoše, pak generála Pavla a tak pořád dál "močálem kolem bílých skal". Jen ta IQ a kritické myšlení absentuje.

      Vymazat
    8. Tuhle definici "prázdného gesta" bych od tak racionálního a terminologicky strukturovaného člověka, jako jsi ty, nečekal. Myslím, že ani nejextrémnější odpůrci ani nejfanatičtější podporovatelé této cesty nemůžou myslet vážně, že by zamýšleným cílem návštěvy mohlo být "změnit status Tchajwanu" nebo razit cestu "extraligovým politickým hráčům" typu Merkelové a Macrona. Jak si to přeloží novináři, je jejich věc, ty - až na vzácné výjimky - neberu vážně, ať už píšou o Číně nebo o Covidu. Samozřejmě, mediální ohlas téhle aktivity je důležitý, jen, myslím, spočívá v něčem úplně jiném, než uvozují různé nesmyslné senzacechtivé titulky.

      Vymazat
    9. Tuto definici jsem použil pro tebe, když nechápeš, že je to prázdné gesto v absolutně všech významových aspektech. Ale mnozí novináři jsou opravdu tak "inteligentní", že si myslí, jak "Vystrčil ukázal cestu", další státy ho obratem budou uznávat jako samostatnou státní entitu etc.

      Vymazat
    10. Samozřejmě s tebou jako obyčejně v politických věcech nesouhlasím, ale to není žádné novum, že ano? :-) Já jsem rád, že se tato cesta odehrála a že se o ní v médiích mnoha zemí referuje, byť často blbě. Chtěl jsem tě přimět k definici "prázdného gesta" hlavně proto, že si potrpíš na čistotu a správnou obsahovou náplň jednotlivých pojmů; popravdě, obsahem té definice jsi mě nepřekvapil, něco podobného jsem čekal. Já to za prázdné gesto ani v mém pojetí (natožpak v tom tvém) nepovažuji a myslím, že jsem vysvětlil proč. Řekl bych, že nejsme odpovědni za nesprávné výklady toho, co říkáme a děláme. Ano, byl bych radši, kdyby plody svého původního záměru dnes sklízel Jaroslav Kubera, ale s tím bohužel nic nenadělám.

      Vymazat
  9. Skvěle jsi vystihl, co pro (nejen) Čínu jsme. Mě ta čínská reakce svým způsobem potěšila. Jakožto člověk narozen až po revoluci jsem byla vždycky fascinována totalitou, komunismem, diktátory... a nedokázala pochopit, jak může někdo podobné režimy obhajovat, či na ně dokonce s láskou vzpomínat. Čína nám teď hezky okatě připomněla, co je zač. Orgány od ujgurských dobrovolníků jsou věc vzdálená, výhružky předsedovi Senátu - pěkné, pěkné. Jen je mi vždycky strašně líto lidí, kteří v takové zemi musejí přežívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobře si pamatuju, jak nás každé podobné vytočení dávných komunistických papalášů ze strany různých odvážných zahraničních provokatérů potěšilo, když jsme se o něm ze škrékající Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky dozvěděli. Tak, myslím, je přinejmenším slušnost poslat tuhle štafetu dál :-).

      Vymazat
  10. To přihlašování si dovedu docela živě představit: jednou jsem si omylem stáhla s nějakým programem čínský antivir a odinstalovat ho byla taky pořádná klikací loterie :-D Jinak souhlasím snad se vším, co je v článku řečeno. Tedy kromě těch základů marxismu-leninismu z mládí. Ty mám o dost chatrnější :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se na takových základech stejně nedalo postavit nic moc užitečného, tak, myslím, není o co stát :-).

      Vymazat
  11. Souhlas. Čína nemůže ohrozit český stát ekonomicky, tak vyhrožuje, normálka. A co fotky v jiných soutěžních destinacich?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za optání, jinde to bývá o dost průhlednější, ale zase většinou organizátoři chtějí nějaký účastnický poplatek. U Číňanů to bylo zadarmo a podle toho to i vypadá :-). Zrovna v příštím článku (zítra nebo pozítří) představím upoutávku na již dříve avizovanou a včera doopravdy zahájenou výstavu v Kalifornii, která je konečným výsledkem jedné takové úspěšné soutěže.

      Vymazat
  12. Také s nimi spolupracujeme, hodně zdvořilý, ale když se vyskytne problém v kvalitě, najednou o nich není vidu, slechu - to jen, že "zlaté české ručičky proti spíchnutí horkou jehlou." A ty pracovní podmínky... není o co stát a komu se klanět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četl jsem si seznam doporučení, co vše je nutné v rámci kulturních rozdílů brát v úvahu, chce-li člověk úspěšně spolupracovat s čínskou stranou a jsem přesvědčený, že to není jednoduché ani pro nás ani pro ně :-).

      Vymazat
  13. Drážditi hada bosou nohou bývá vždy velice riskantní, a nemusí se to vůbec vyplatit ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hadům dávám před čínskými papaláši jednoznačně přednost, protože mi většinou nekecají do toho, koho smím a nesmím navštívit :-).

      Vymazat
  14. Odpovědi
    1. Dík, ona ta fotka tvořila jen doprovodnou roli pro hlavního kandidáta, ale jak vědí cyklisti - i "nosič vody" musí být kvalitní, když má dobře podporovat svého leadera :-).

      Vymazat
  15. Někdy na mne ty diskuse působí (přirovnání ka Katalánsko apod,) že si někteří diskutující pletou Tchai WAN s HongKongem... Tchai WAN se samozřejmě zcela samostatný stát, u kterého se hraje jakási hra, že je součástí Číny...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On tomu oficiální název země "Čínská republika" moc nepomáhá :-).

      Vymazat
  16. My jsme zvyklí poslouchat od východu až na západ a opatrně našlapovat, abychom náhodou nenarazili. Občas se objeví rádoby hrdinové typu Vystrčila, který jaksi furiantsky se vydal na cestu na Tchai-Wan, aby si něco dokázal. Copak my dnes víme, co je to národní hrdost? A jako malý stát nejsme v jiné podobě něco podobného jako Tchai-Wan?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše role, je výrazně odlišná minimálně v tom, že - pokud vím - neexistuje zatím žádný stát, který by ostatní zcela oficiálně vydíral, že s námi nesmí kamarádit :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.