O citátech mudrců

Určitě to taky znáte. Přijde vám mail od známého nebo to na vás vykoukne na sociálních sítích: Nějaký vážený, tvůrčí a obecně uznávaný člověk se vyhraněně vyjádří o nějakém kontroverzním tématu dneška a toto vyjádření se lavinovitě šíří s dovětky typu: "Správně to řekl, je vidět, že je to moudrý člověk", "Ten jim to ale chytře nandal!" (je pozoruhodné, kolik mezi námi žije "nandalistů", kteří po nandání, nandávání a neustálém rozfoukávání konfliktů prakticky nepřetržitě baží), "Vidíte, už on to kdysi předvídal!" nebo poslední dobou tak populární "Rychle to sdílejte, než to smažou a umlčí jako každou pravdu!" Když si "citát" přečtete ještě jednou, říkáte si, že vám to s dotyčnou citovanou osobností nějak neladí; kupříkladu znáte ji dlouhá léta jako precizně formulující dámu nebo starosvětského gentlemana a v citátu jsou přitom vágní a místy i nahrublé formulace. Když už to rozčililo i takovou persónu, říkáte si, to už opravdu musí být! Ale pak vám ty drobné rozpory nedají, začnete hledat a během pár minut zjistíte, že jde o prachsprostý hoax, který je úplně vycucaný z prstu nebo je v tom lepším případě postavený na jedné skutečně pronesené nebo napsané větě a obalený těstem nějakých anonymních a před našimi hodnotícími zraky dobře skrytých "trikatelů ducha", kteří se už ovšem neobtěžovali říct, že jde o jejich vlastní dovětek, který nemá s podepsanou osobností nic společného.

Defilují tu před našimi zraky domnělé citáty Jana Wericha, Jiřího Suchého, Milana Lasici, Zdeňka Svěráka, Miroslava Horníčka, prostě osob, které jsou mnohými považovány za moudré, tak přece na tom jejich ostře trefném vyjádření něco musí být, ne? Někteří se snaží bránit, že něco takového nevyslovili, TAKHLE hloupě by to přece neřekli. Jiní se už ani bránit nemohou. Není to z jejich strany boj se lvy, ale s hejny komárů: Deset jich majznete a nových tisíc se jich přidá. A chodí to z různých, často nečekaných stran, vrací se to nezastavitelně ve vlnách znovu a znovu po dlouhá léta.

Nemůžu vyloučit, že někde koluje i rozhodně pravý Shakespearův citát o škodlivosti/nevyhnutelnosti očkování proti covidu (nehodící se laskavě škrtněte podle svých vlastních preferencí), Komenského pobouřené odsouzení zlodějské kapitalistické společnosti u nás po roce 1989 či Peroutkovo podepsané doznání, že opravdu kolaboroval s nacisty kdesi vlevo dole. Je mi jich líto jako všech lidí, kteří jsou nějak zneužíváni, a nerozumím tomu, proč tolik lidí, často v jádru přemýšlivých, inteligentních a dobrosrdečných považuje za správné (jinak by to přece nedělali, že? Přece to nejsou malé nesvéprávné děti!) podobnými nesmysly obšťastňovat široký okruh svých známých včetně mě. To si opravdu myslí, že to bez zamyšlení pošlu dál nebo tomu dokonce uvěřím, když většinou stačí pár kliků na webu nebo rozpohybovat zbytky vlastních "šedých buněk" a celkem bryskně zjistíte, jak se věci mají?

Nemůžu říct, že bych nerozuměl pohnutkám původních autorů podobných podvůdků a nenápadných (a o to podlejších) manipulací, dokonce si umím představit, že je k takové manipulaci může vést i svérázně pojatý dobrý úmysl (pravděpodobnost sice není velká, ale připusťme to). Vždycky mě to ale mrzí na ty, co podobná "díla" bezmyšlenkovitě posílají dál jen proto, že sami nejspíš sdílejí v "citátu" popsanou emoci, protože sami sebe tím snižují na úroveň podobných manipulátorů. A proč to ti anonymní ale vytrvalí a pro věc zapálení manipulátoři vlastně dělají? Myslím, že je to proto, že jsou jednak příliš zbabělí, aby se pod svá vlastní slova, která považují za tak významná, že je musí sdělit světu, podepsali vlastním jménem, a jednak jsou to obyčejní zloději, protože si pro sebe kradou v podobě váženého jména pro svá slova úctu, které nejsou schopni dosáhnout vlastním přičiněním. 

A ne, v mých očích rozhodně neobstojí oblíbená výmluva kolportérů, že "to nevadí, že to takhle přesně neřekl, vždyť je na tom přece hodně pravdy, ne?" Nikoli, v první řadě je to v této podobě zbabělá a nízká lež, a pokud jsou - třebas sebelepší - myšlenky založeny na takové lži, jsem přesvědčený, že jim z principiálních důvodů nemáme popřát sluchu, podobně jako bychom neměli popřát sluchu třeba osočujícím anonymním dopisům, i kdyby nakrásně říkaly čistou pravdu. Neříkám, že je to vždycky snadné (jedno z nejnebezpečnějších českých úsloví je známé "Na každém šprochu pravdy trochu"), ale když se chce, rozhodně to jde.

Na závěr si dovolím poděkovat těm, kteří mi svými občasnými příspěvky podobného druhu tohle všechno opakovaně připomínají, a přiměli mě teď po létech konečně (pod mým vlastním jménem, ovšem, omlouvám se :-)) můj pohled na toto téma i naformulovat. Slibuji, že jim už nebudu psát dlouhé vyčítavé dopisy jako doposud, nebo s nimi obsáhle (a většinou zbytečně, protože: "Proč se kvůli takové maličkosti hned durdíš?") diskutovat na facebooku, ale vždy pouze přilepím do mailu nebo komentáře odkaz na tento článek, což by mi mohlo ušetřit dost času probenděného zbytečným plácáním komárů pro přínosnější aktivity.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.