Kouzelná zahrada tentokrát se zahradní slavností

Je to už 11 let, kdy jsem na blogu uveřejnil svůj vůbec první článek s fotkami (do té doby jsem psal 16 měsíců jen texty, protože si moje tehdejší internetové připojení nerozumělo s platformou blog.cz a fotky nešly do blogu vůbec přenést). Ten článek se jmenoval Kouzelná zahrada a představil moje první tři experimentální fotky dělané technikou zoomování během expozice. To jsem samozřejmě netušil, že Kouzelná zahrada se stane mým dlouhodobým fotoprojektem, že vybrané fotky z tohoto cyklu budou součástí sedmi fotografických výstav a že se dva zástupci této série podívají i na stránky prestižního amerického fotomagazínu. 

Od té doby celkem pravidelně - někdy jednou za rok, jindy třikrát, někdy je zase tři roky pauza, podle toho, jaké jsou během mých nepříliš častých staňkovských návštěv na zahradě podmínky pro focení, přidávám pár obrázků v podobě nového blogového článku s tradičním tématem. I letos ta chvíle - po dlouhé době, kdy byly návštěvy kvůli epidemii problematické - nakonec přišla a já jsem zase vybral pár snímků, z nichž tak dva až tři obohatí letitou kolekci.

Tentokrát jsem do Staňkova přijel především na oslavu osmnáctin svého synovce Matěje. Musím říct, že těch 18 let uteklo jako povodňová voda. Ještě před pár chvilkami, zdálo by se, se Matýsek batolil pod vánočním stromkem mezi balíčky a najednou se k nám sklání ze své skoro dvoumetrové výšky a jeho hlas je o dost hlubší než ten můj. Ale i když byla oslava v plném proudu, přesto jsem se asi hodinku před setměním vytratil od slavnostní tabule a společnosti dalších hostů do "své" části zahrady, kde tradičně fotím, protože je v té době osvětlena měkkým světlem zapadajícího slunce.

První fotku jsem udělal tak, aby bylo zřetelně vidět, že jsem fotil pod stromem. Tenhle strom je na bezkonkurenčně největším počtu obrázků z "kouzelné" kolekce, protože jeho koruna nejlíp chytá dopadající světlo. Tahle třešeň byla celkem mohutná a vysoká už v době, kdy jsem pro změnu já "loztomile zvatlal" a batolil se mezi vánoční dárečky. Teď jsme oba o cca půlstoletí starší a na ní to narozdíl ode mne není zdaleka tolik vidět.

 

 

Jedna klasická "zoomovka", tentokrát s bělostným keřem u zahradního jezírka. I tento keř už mi v této kolekci několikrát pózoval, barevnost jeho listů k tomu vysloveně vybízí. Jednou z nejúspěšnějších fotek celé série je např. několikrát vystavovaný Malström.

 

 

Naopak jehličnan v odlehlém koutě zahrady se zatím na žádné fotce neobjevil a dnes je to jeho premiéra. Líbila se mi jeho zvláštní zelená barva posetá světlejšími a stinnějšími místy a i když keřík ve skutečnosti pěkně píchá, chtěl jsem fotku udělat "hebkou na dotek" :-).

 

 

Opět zoomování během expozice, pro které jsou bílé nebo ostře žluté motivy asi nejvýraznější a dá se s nimi pohrát. Já považuji bílý motiv na obrázku - zčásti proto, že neznám název vyfocených bílých květů - podle tvaru za holubičku :-).

 

 

Četli jste kdysi nesmírně populární knihu Johna Wyndhama Den trifidů? Právě na ni jsem si vzpomněl, když jsem - opět u své nejoblíbenější třešně - vyfotil následující snímek. Ano, tak nějak jsem si legendární trifidy představoval: Šup - vytáhnout kořínky a na procházku"! :-)

 

 

Pro mě jednoznačně nejdůležitější snímek z dnešní sestavy. Celou dobu, co Kouzelnou zahradu fotím, jsem se snažil přijít na nějakou originální metodu, která by rovněž vedla k efektu "velkého třesku", ale aby expanze nebyla ve všech směrech rovnoměrná jako je tomu v případě zoomování během expozice. Následující fotka je první vlaštovkou, která napovídá, že jsem při pátrání snad na dobré cestě, protože linie pozadí jsou uspořádány v jiném směru než linie květů v centru obrazu. A podotýkám, že je věcí cti, aby efektu nebylo dosaženo v počítačové postprodukci; takhle to vypadá i v RAWu :-).

 

 

Ještě rychle jeden průhled hustými keři u plotu zahrady na zapadající sluníčko a mohl jsem se zase vrátit ke grilovaným dobrotám a narozeninovému dortu a do vlídně naladěné příjemné společnosti. 

 

Tohle je výhoda fotografie, že dokáže zakonzervovat emoci - někdy jen pro autora fotky, jindy pro zúčastněné osoby a v tom nejlepším (a velmi vzácném) případě i pro lidi zcela nezúčastněné. Já budu mít tyhle fotky spojené se zahradní oslavou "dospělosti", i když v nich není ani náznak něčeho takového. Tak budu aspoň věřit, že tam běžní návštěvníci i tak najdou něco, co jim udělá radost :-). 

Další kousky z dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada najdete na mém fotowebu: https://www.petrvapenik.cz/magic-garden. A koho začne zahrada nudit, v dalších galeriích tam najde i docela jiný žánr fotek.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.