Černobílá brána

Kdo mě už nějakou dobu zná, dobře ví, že často zkouším, co to udělá, když se fotka pootočí o 90° doleva či doprava, anebo se rovnou převrátí - pokud tomu okolnosti a kontext aspoň trochu nahrávají - vzhůru nohama. Většinou to zkouším už s obrázkem v počítači, ale už se mi několikrát stalo, že otočení bylo výsledkem okamžitého nápadu, až když jsem měl hotový zvětšený tisk pro výstavu a měl jsem ho pověsit na zeď. Samozřejmě, vrozená lenost našeptává, aby to člověk nedělal, protože to často znamená už připravenou fotku "přerámovat", ale párkrát už to vyšlo. Mimochodem, jedna z "na hlavu postavených" fotek dokonce udělala maličkou kariéru a dostala se na oficiální plakát (srovnatelně maličké) výstavy, která právě probíhá v Divadle Kámen na pražské Invalidovně.

Tak jsem si dnes řekl, že vám ukážu jednu z fotek, které jsem se pro veřejnou prezentaci rozhodl pootočit, a při té příležitosti si uděláme velmi jednoduché srovnání, jak se obraz při otáčení proměňuje. Motiv jsem si přinesl z nedělní vycházky kolem Berounky a je jím obyčejný, leč docela zajímavě pokroucený strom na břehu rybníčka, který je od hlavního toku Berounky oddělený jen úzkým říčním zpevněným břehem.

Takhle to v docela divoce zarostlém místě poblíž mokropeského jezu vypadá ve skutečnosti, když žádné vývraty a stojky dělat nebudeme. Vše se zdá být jasné, srozumitelné a odpovídající naší běžné zkušenosti.

Nyní se převracíme o 90° proti směru hodinových ručiček a obraz se tím, myslím, docela významně proměňuje. Původně zcela zřetelná skutečnost se pootočením změnila natolik, že pozorovateli první pohled nestačí a je třeba se v obrázku napřed trochu zorientovat.

   

Přidáme dalších 90° a vyjde zase něco jiného. Mezi skutečným stromem a jeho zrcadlovým obrazem na vodní hladině sice rozdíl je, ale není tak zásadní, aby vše bylo zřejmé na první pohled. Když chceme přijít na to, co je na fotce podivného, musíme přinejmenším zaostřit. Kruci, kde je vlastně nahoře a kde dole?

Na závěr jsem si nechal variantu, která u mne nakonec vyhrála (jak už jsem ostatně v názvu dnešního fotočlánku naznačil). Opět dá trochu práci v záběru se zorientovat, některé oko má tendenci upřednostnit celek před polocelkem a dřív než pokrouceného stromu si všimne výrazného oblouku "brány", ti militantněji založení možná na první pohled uvidí zřetelný tvar kuše :-). Mně tahle verze a všemožné domýšlené příběhy, které vnímavému pozorovateli intuitivně proběhnou hlavou, připadly nejzajímavější a částečné odtržení výsledku od skutečnosti beru jako plus. 

Samozřejmě, každý člověk to posuzuje jinak - podle svého vkusu, vlastní zkušenosti, a taky podle své obrazotvornosti. Dnes jsem jen chtěl na konkrétním příkladu ukázat, že možná stojí za to si s obrázky a s jejich možnými významy občas trochu hrát, záměrně je hledat a pak, možná, se jednou na místo vrátit a udělat druhou verzi fotky, která už cíleně podpoří vybranou a rozmyšlenou variantu, protože už bude zřejmé, co na výsledné fotce chceme mít. No a taky nás možná překvapí, jak rozličné bude vnímání různých lidí a co všechno hraje roli v tom, co se komu líbí.

A na závěr - abyste v době, kdy příroda konečně postupně rozkvétá, nebyli "rotační studií" černobílého obrázku ošizeni o jarní barvy, přidávám ještě aspoň dva záběry pořízené o pár stovek metrů dál proti proudu řeky. Mimochodem, byly pořízené teleobjektivem, který jsem před pár lety kousek odtud utopil v Berounce a myslel jsem, že už je pro praktické fotografování dočista ztracen. Pravda, zaschlého bince z tehdejší kalné Berounky se v optické soustavě (při extrémně vysoké cloně) dá najít dost, ale kupodivu pořád se objektivem dají dělat celkem normální fotky.   

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.