Haiku probouzejícího slunce

Vždycky, když mám tu možnost a vstávám v létě brzo ráno společně se sluncem, říkám si, jak se takové slunce má: Ze svého dostatečnou vzdáleností podpořeného nadhledu může beztrestně vstupovat do lidských příbytků a skrze okenní tabule se dotýkat lidských tváří. Některé mu podlehnou a zažehnou tak i pro sebe nový den, jiné si na něm vyvzdorují ještě nějaký ten čas k dobru. Ale ve stejnou dobu může slunce nakouknout vlastně do všech míst zároveň a propojit tak neviditelným můstkem i velmi vzdálená místa. Jo, být tak tím slunečním prstíkem, kterému je po ránu bez zbytečného podezřívání dovoleno vstoupit do cizích ložnic a polechtat na krku kohokoli, kdo nedává přednost žaluziové tmě. Ale i v tom případě se slunce nakonec dočká, jen se ten okamžik polechtání maličko odloží.

Haiku probouzejícího slunce

Závidím slunci:

Zlehka pohladit smí tě

ranním paprskem.

Mít tak možnost si to se sluncem aspoň na pár dní vyměnit! Já bych místo něj laskal, lechtal, hladil a probouzel a ono by za mě jelo do mé práce, tam svým majestátem vneslo během pár okamžiků světlo do spousty komplikovaných věcí a nakonec by vše posvětilo několika výhrůžnými protuberancemi. Jen nevím, kolik se za takový job platí, abych si vydělal aspoň na složenky. Aby to nebylo jako v tom starém dialogu od Woodyho Allena (necituji přesně, jen popaměti):

- Co vlastně teď děláš?

- Mám výborné zaměstnání: Oblékám na módních přehlídkách modelky!

- Panejo, to je dobré! A jak je to s penězi?

- Není to špatné: Padesát dolarů za hodinu.

- Tak to je skvělé!

- To víš, víc si nemůžu dovolit!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

NOVÝ ČERVENCOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY (nebo naopak pro zcela nové hosty):

Nejnovější vrstvy:

Pohledy na veřejnosti běžně nepřístupná místa pražského Emauzského kláštera nabízí květnový článek Několik fotek z vycházky do Emauz.

Usínání je vlastně vyvažujícím druhým pólem ranního letního probouzení, kterým se zabývá dnešní haiku. Proto sem dnes dávám i svou nahrávku Ukolébavky z Griegova rozsáhlého klavírního cyklu Lyrické kusy

Novověk:

Před rokem, když bylo v rozpuku nejteplejší léto, které jsem ve svém životě zažil, jsem napsal malou básničku "Bez...". Jen poznámka pro zavilé botaniky, aby nebyli zklamáni: Latinský název pro můj (nebo spíš moji) "Bez" není "Syringa", ale spíš "Mínus" :-)

Protože časté (a nesmyslné) "holdy" na internetu jsou stále četnější, připomenu článek O holdování a holtování z rozverně jazykozpytné rubriky Jazykové hrádky.

Středověk:

Zmínka o Woody Allenovi mne zase pro změnu přivedla k pět let starému fejetonu O rozesmívání Boha, ve které jsme spolu byli - považte - s Woodym dokonce na rybách!

Pravěk:

Vždycky mě těší, když si přečtu svůj nějaký starý článek a říkám si, že dnes bych ho snad napsal stejně nebo aspoň velmi podobně a ani po více než sedmi letech se za svůj názor ani v nejmenším nestydím. Jedním z článků z úplného začátku blogu je čtenáři tehdy ještě téměř zcela opominutá úvaha O marných zápasech s lejny. Uvidíme, třeba se teď s odstupem nějací noví čtenáři najdou :-).

Někteří lidé o mne říkají, že prý jsem optimista a i já se za něj občas považuji :-). Ale nedávno jsem si při čtení svého dávného článku o jedné slovenské dočasné spolucestující z vlaku uvědomil, že můj optimismus má tedy ve srovnání s ní ještě pořádné rezervy. Článek O věcech, které se přiházejí potvrzuje, že ani lidé, kteří přitahují veškerou smůlu ze širokého okolí, nemusí být pochodující chmurou a depresí.