Nedělní miniglosy č.316

Nezávislý soud neshledal, že by Jana Nečasová, dříve Nagyová, svou zálibou ve sledování svých sokyň v lásce jakkoli zneužila pravomoc veřejného činitele, protože - jak vyplývá z vyšetřování - většinu své pracovní doby působila spíše jako činitel neveřejný. Soudní znalci z oboru matematiky dokonce tvrdí, že se o ní vůbec nedá mluvit jako o činiteli, protože svou činností nic nenásobila, ale naopak - protože dokázala českým zpravodajským službám dobře zorganizovat a rozdělit práci, je možné ji považovat spíše za veřejného dělitele, což v České republice není trestné.

 

O třech nejkrásnějších vůních

Popravdě řečeno, můj nos není nic moc. Ne snad že bych si stýskal, že není dostatečné velikosti a zajímavého tvaru, ale myslím tím čistě funkčně. Kdybych byl psem, nejspíš bych velkou kariéru u kriminálky nebo u protidrogového neudělal. Není mi prostě dáno rozeznávat tisíce různých pachů a reagovat na každou molekulu, která se nějakým nedopatřením nebo svou nepozorností ocitla v ovzduší a mně se podařilo ji mocným nádechem nasát.

Prostě můj nos je trochu tupý. Kolikrát už se mi jen stalo, že někdo zpozorněl, nastavil své nosní dírky proti proudu vzduchu a zeptal se mne: "To je zvláštní! Taky to cítíš?" Na takovou otázku jsem snad ještě nikdy nedokázal odpovědět upřímně kladně. Podle toho, kdo otázku vyslovil, tedy odpovím buď rovnou poctivé NE, nebo cosi jako "máš pravdu, je to velmi zvláštní vzdálená jemná vůně", aby se po chvilce ukázalo, že za městečkem hoří sklad pneumatik nebo na dálnici havarovala cisterna převážející koncentrovaný roztok čpavku, každopádně ale něco, co cítí kromě mne úplně všichni.

 

Vltavské prolínání

Nemám rád srážky. Nemyslím tím déšť ani daně, ale skutečné fyzické srážky těch, co se z nějakých důvodů pustí proti sobě. Lidi, auta, vlaky, světové názory, lodě, lidské povahy... Kéž by fungovalo, že v okamžiku srážky by se kamsi vytratila hmotná povaha srážejících se těles, pominul by názorový antagonismus, prostě obě strany by místo srážky navzájem prolnuly, pronikly by jedna druhou a z překvapivé dočasné koexistence by vyšly nezměněny, aby se ještě jednou, v klidu, mohly rozhodnout, zda jim za to skutečná srážka opravdu tolik stojí, i když úvodní afekt pomine a nervy vychladnou.

 

Nedělní miniglosy č.315

Známý a v České republice v nepřítomnosti odsouzený esoterik Jaroslav Dobeš alias Guru Jára byl po mnoha letech pátrání dopaden na Filipínách poté, co omylem odháčkoval celou noc připravované návnady místnímu vlivnému rybáři.

----------------------

Obviněný bývalý hejtman David Rath se po pádu z kola ještě nedostal do takové fyzické a psychické formy, aby byl schopen sledovat jednání soudu. To mu však nebrání, aby s nejmenovanou soukromou televizí připravoval analogii divácky oblíbeného pořadu Výměna manželek s pracovním názvem Výměna obhájců. Záměrem je pochopitelně vyměnit obhájce v těch případech, které jsou si navzájem obsahově i organizačně co nejvzdálenější, aby výměna stavěla aktéry i soud do co nejsměšnějších situací, a byla tak pro diváky atraktivní. Proto se počítá s tím, že rozsáhlý korupční případ by mohl obhajovat specialista na nelegální lov perlorodky říční, který už v médiích vyjádřil své přesvědčení, že jeho mandant nikdy žádné perlorodce úmyslně neublížil, a proto pro něj bude požadovat úplné zproštění viny.

 

Abstraktní svět kůry

Dnes jsem mimo mnohé jiné příjemné absolvoval velmi příjemnou fotografickou procházku po Kampě. Tentokrát jsem ale nefotil ani památky ani reje turistů, ale paradoxně jsem si do centra velkoměsta vyšlápl za kůrou stromů. Ti z vás, co si sem chodíte číst už delší dobu, si možná pamatujete na obrázky kůry borovic ze Stupna u Rokycan. Zpočátku jsem je bral jen jako abstraktní kuriozitku, ale fotky kupodivu vzbudily pozornost mých známých, kterým jsem je ukazoval, a - přestože jsem je zatím nikdy veřejně neprezentoval - dokonce si je pár lidí i koupilo. Když jsem připravoval svoje fotografické webové stránky, založil jsem proto pro tento typ fotek zvláštní malou fotogalerii - s tím, že když někde uvidím zajímavou kůru stromu, budu kolekci postupně rozšiřovat. No a jak asi víte, na Kampě jsou dva obrovité památné platany: Ten ve velkopřevorské zahradě, kterému se taky říká Beethovenův platan, je - slovy mobilních operátorů - dočasně nedostupný. Proto jsem dnes strávil asi hodinku focením druhého platanu, který je na okraji místního parku kousek od aktuálně rekonstruované Werichovy vily. Zde jsem dovedně vlastním tělem bránil okolojdoucím turistům si platan vyfotit, protože jsem se po celou dobu focení od stromu nevzdálil víc než na metr a - řekněte sami - kdo by chtěl mít na upomínkové fotce z Prahy památný strom s Čerfem? :-)

Ó, vy jímky...

"Ó vy lípy, ó vy lípy," zpívá Přemysl ve Smetanově slavnostní a pro neslavnostně naladěného laického diváka docela obtížně poslouchatelné opeře Libuše. A já tento verš pro dnešní speciální účel maličko poopravím, byť nechci mluvit zrovna o jímkách. Budu totiž psát "ó vy jímkách" :-).

Čeština je jazyk, který není na učení zrovna jednoduchý, a upřímně obdivuji každého cizince, který se do jeho úskalí odhodlaně pustí. Ostatně v poslední době obdivuji nejen cizince, ale i našince, kterému není český jazyk lhostejný. To máte samé pády, časy, vidy, před- a přípony, měkká íčka i natvrdlé ypsilony, kdo se v tom má vyznat? A navíc všude spousta výjimek!

Ano, výjimek. Výjimky v jazyce mě často rmoutí; lépe řečeno, nikoli výjimky, ale vyjímky. Jako většina jazykových chyb, i vyjímky se zpočátku objevovaly docela výjimečně (vyjímkáři by samozřejmě řekli vyjímečně). Pravověrnou výjimku však abys poslední dobou mezi všudypřítomnými vyjímkami pohledal. Dá se vůbec ještě mluvit o tom, že výjimka (jako výjimka) potvrzuje pravidlo? I kdyby se snad obecné pravidlo o výjimkách na výjimky samotné nevztahovalo, jedno pravidlo naštěstí originální a nezmršená výjimka přece jen stále potvrzuje: Pravidlo českého pravopisu.

Nedělní miniglosy č.314

V exhibičním hokejovém zápasu v Soči vstřelil ruský prezident Putin osm branek, čímž překonal historický rekord legendárního Wayna Gretzkého. "V jeho věkové kategorii je to neskutečný výkon," ocenil fantastické individuální představení samotný slavný Kanaďan. "A to ještě Vladimir Vladimirovič dokázal navíc o přestávkách na dálku řídit probíhající "timeout" prozatím nerozhodného a do prodloužení směřujícícho zápasu o východní Ukrajinu a holýma rukama odchytit tři medvědy marně se skrývající v technickém zázemí stadionu, i když se tento úžasný hattrick vůbec nepočítá do kanadského bodování.

----------------------

V českých městech se stávají populárními výstupové cesty ve skále, tzv. ferraty. Ministerstvo však všechny zájemce o jejich využití varovalo, že cesty nemohou být zcela bezpečné a hrozí jejich vyviklání a následné nebezpečné pády, protože toto téma není prozatím dostatečně ukotvené v zákoně.

 

Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka

Upřímně řečeno, když jsem před více než dvěma lety vyhlašoval soutěž o padesátitisícího návštěvníka, neuměl jsem si představit, že ještě někdy bude ťukat na dveře další zajímavě kulaté číslo. Ale druhá padesátitisícovka, zdá se, padne za poloviční dobu v porovnání s tou první, takže se pomalu začíná blížit hranice stotisícová. Aktuálně ukazuje zdejší nejvěrohodnější čitač návštěv (zelené číslo úplně dole v levém sloupci s menu) číslo 97 611, takže pokud se na standardní návštěvnosti v příštích dnech něco zásadního nezmění, měl bych přivítat jubilejního stotisícového návštěvníka nebo návštěvnici asi tak za měsíc. A otázka je velmi jednoduchá: Kdopak asi tím očekávaným jubilantem bude?

Proto dnes oficiálně vyhlašuji soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla uděláme analogická těm v minulé soutěži. Jen výherce nebudeme mít jednoho či dva, ale rovnou tři:

Hlavním výhercem soutěže se stane přesně stotisící návštěvník anebo návštěvnice, tedy člověk, který při své návštěvě na mém blogu uvidí na posledním čitači v levém sloupci menu zelené číslo 100 000. Aby byl výsledek soutěže "směroplatný", bude třeba ještě udělat otisk obrazovky, vložit ho do mailové zprávy a mail zaslat na mou adresu pvapenik@centrum.cz a o cenu se tak oficiálně přihlásit. Předpokládám, že otisk obrazovky udělat umíte, většinou stačí použít klávesu Print Screen (PrtSc) a otisk normálně vložit - rovnou do mailu nebo třeba do wordovského dokumentu. Za určitých okolností se může kýžené číslo 100000 objevit i většímu počtu návštěvníků, v takovém případě pak vyhrává ten, který svou výhru uplatní mailem jako první.

 

Čekání na ledňáčka?

V pátek o státním svátku jsem se rozhodl zajít zase po půl roce na své oblíbené fotografické místo u řeky poblíž Všenor. Jednak jsem chtěl vidět, jak vypadá v příjemném jarním dnu, doposud jsem měl pouze podzimní záběry, jednak se mi líbila obloha posetá bílými bochánky oblaků. Fotil jsem v normální barvě i v infračervené oblasti spektra a musím říct, že infračervené obrázky vyšly lépe - v černobílé verzi i se "zbytkovou" barvou. Obě varianty vám tu dnes ukážu, liší se nejen barevností, ale samozřejmě i postavením oblaků na obloze. Naštěstí nefoukal příliš silný vítr, takže více než dvouminutová expozice rozmazala oblaka jen natolik, aby byl zřejmý jejich pohyb, a neznehodnotila, myslím, celý záběr.

 

Nedělní miniglosy č.313

Mluvčí ruského Ministerstva obrany zatím nepotvrdil informaci, že během velkolepé vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, konané k 70. výročí skončení druhé světové války v Evropě, došlo k proměně nejmodernějších ruských zbraní v hudební nástroje, přesně jako tomu bylo v divadelní hře Kdyby tisíc klarinetů. Ruské velvyslanectví v Praze nicméně již zařadilo na seznam osob, vůči nimž ruská vláda uplatňuje sankce, i autora slavné hry Jiřího Suchého, a ruský ministr kultury neochotně připustil, že - jak to tak vypadá - Ruská federace v posledních letech investovala do rozsáhlé modernizace hudebních nástrojů astronomické prostředky.

----------------------

Ministr dopravy Dan Ťok se bude podle svých slov snažit postupně převést alespoň 20% tranzitní kamiónové dopravy Českou republikou ze silnic na železnici. Zástupci autodopravců se ovšem obávají, že to bude strašně drncat.

 

Od Ctirada pro Šárky (a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky :-))

Vím, ono se traduje, jak se stal Ctirad obětí lstivého úskoku, jakého jsou schopny všechny Šárky nacházející se právě na válečné stezce, a co strašného se mu v drsném předstředověčí vlastně přihodilo. Ale stejně si myslím, že je to jen falešná moralita pro postrašení školou povinných dětí, ale ve skutečnosti to bylo všechno úplně jinak, protože jednak Ctiradové kvůli svým Šárkám snesou i jakékoli nepohodlí a jednak si Šárky dají dobrý pozor, aby si své Ctirady nevratně nepoškodily! :-)

Od Ctiradů pro Šárky

(a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky)

Má ještě v oku

její řasu,

Ctirad vpletený

sto roků

v kole času.

I když je to drsné lože

na houby,

stejně příště zase na roh,

dáš-li, Bože,

zatroubí,

jen aby se mohl neholenou lící

přiblížit k té lepé válečnici.

Že je to kruté?

Buďte bez starostí!

Odvážou ho, jen co se trošku poddá.

Vždyť by tak pěkných mužných kostí

byla škoda! :-)

O peroutkovinách

Když se teď kolem dokola mluví o Ferdinandu Peroutkovi, vybavila se mi jedna stará zasutá vzpomínka: Hned po listopadové zásadní společenské změně z roku 1989 začala vycházet spousta knížek, o kterých se nám do té doby ani nezdálo, protože dřív vycházet prostě nemohly. No a protože jsem tehdy chtěl vyhlížet vůči svému okolí vzdělaně, řekl jsem si, že si musím udělat výběr knih, které by se asi slušelo mít přečtené aspoň "rychločtením", abych - až na jejich téma přijde někde ve společnosti řeč - nevypadal jako hejhulácký nedouk a mohl přiložit své polínko pod kotel intelektuální diskuse. Ano, přiznávám, šlo spíš o "vypadání" než o opravdové vzdělání, takové to, co Oldřich Nový ve Světácích popisoval na příkladu společensky povrchních "znalostí" o Picassovi - "pofrancouzštělý Španěl a zakladatel kubismu". Prostě jenom to, co společnost podobných polodouků a vykuků mylně považuje za projev vzdělání, zatímco doopravdy vzdělaní lidé bývají pro takovou společnost podezřelí a často i nebezpeční.

Jednou z těch knížek byl tehdy první díl čtyřdílného Peroutkova Budování státu. Říkal jsem si, že něco načtu o roku 1918 a o vzniku Československé republiky a ještě se budu holedbat, že jsem přečetl stěžejní dílo legendárního žurnalisty, o kterém se celou dobu po únorovém puči nesmělo mluvit, protože byl považován (především kvůli svému dlouholetému vedení české redakce Svobodné Evropy) za jednoho z úhlavních nepřátel zdejšího totalitního režimu. Dost na to, abych mohl po letmém nakouknutí do knížky a vypsání několika náhodně vybraných citátů vypadat před ostatními jako moudrý a sečtělý.

 

Nedělní miniglosy č.312

Češi opět potvrdili pověst náboženských rebelů, když při návštěvě hradní delegace ve Vatikánu oslovovali papeže místo tradičního "Svatý otče" speciálním utrakvistickým oslovením "Svatý pantáto".

-----------------------

Poslankyně Semelová při prvomájové demonstraci komunistů prohlásila, že letošní první máj je "rozhodným odmítnutím válečných konfliktů, provokací a hloupých výroků některých politiků". Po skončení demonstrace však zástupcům tisku odmítla potvrdit, že je možné její slova brát současně i jako její osobní závazek.

 

Z japonského fotoarchívu 2 - Sendai a Matsushima

Je to už čtvrt roku, kdy jsme společně poprvé nakoukli do mého bohatého a dosud nevyužitého japonského archívu v článku Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura. V jeho závěru jsem slíbil, že se v druhém díle spolu podíváme na sever ostrova Honšú - do oblasti Tóhoku. Další desítka na blogu, myslím, ještě nepublikovaných fotografií, je hlavně ze zátoky Matsushima a také z města Sendai, kde jsem jako v centru oblasti tři dny pobýval a vyrážel odtud do okolí. Původní reportáž z této oblasti najdete v článku Role náhody v plnění snů (Sendai, Matsushima)