Ó, vy jímky...

"Ó vy lípy, ó vy lípy," zpívá Přemysl ve Smetanově slavnostní a pro neslavnostně naladěného laického diváka docela obtížně poslouchatelné opeře Libuše. A já tento verš pro dnešní speciální účel maličko poopravím, byť nechci mluvit zrovna o jímkách. Budu totiž psát "ó vy jímkách" :-).

Čeština je jazyk, který není na učení zrovna jednoduchý, a upřímně obdivuji každého cizince, který se do jeho úskalí odhodlaně pustí. Ostatně v poslední době obdivuji nejen cizince, ale i našince, kterému není český jazyk lhostejný. To máte samé pády, časy, vidy, před- a přípony, měkká íčka i natvrdlé ypsilony, kdo se v tom má vyznat? A navíc všude spousta výjimek!

Ano, výjimek. Výjimky v jazyce mě často rmoutí; lépe řečeno, nikoli výjimky, ale vyjímky. Jako většina jazykových chyb, i vyjímky se zpočátku objevovaly docela výjimečně (vyjímkáři by samozřejmě řekli vyjímečně). Pravověrnou výjimku však abys poslední dobou mezi všudypřítomnými vyjímkami pohledal. Dá se vůbec ještě mluvit o tom, že výjimka (jako výjimka) potvrzuje pravidlo? I kdyby se snad obecné pravidlo o výjimkách na výjimky samotné nevztahovalo, jedno pravidlo naštěstí originální a nezmršená výjimka přece jen stále potvrzuje: Pravidlo českého pravopisu.

Vždycky, když slyším někoho hovořit o vyjímkách nebo tohle slovo vidím napsané někde v textu, napadne mne parafráze slov Přemyslovy árie a v duchu si zanotuji: Ó vy jííímky, óóó vy jíííííímky... A v duchu vidím rané Přemyslovce, kterak svými předvěkými motykami a lopatami hloubí v potu tváře jímky ke svým suchým (na jižních svazích možná i polosuchým) toaletám a jejich prainženýři si do povltavského písku čmárají neumělé nákresy prvního českého šoufku. Jak pěkné by bylo, kdyby se v obsahu jímek ocitly spolu s nevábným odpadem tělesným i vyjímky gramatické. Jen aby to poctivý český šoufek dokázal všechno pobrat! Pak by možná výjimky přestaly být výjimkami, ale - pravda - zase by se mezi dovedně parazitujícími vyjímkami tak pěkně nevyjímaly :-).

Až budete chtít jednou svému vytouženému protějšku zašeptat do ouška, jak je výjimečný, dejte si pozor, abyste jedlou a chutnou výjimku nezaměnili za vyjímku, která - jak ví každý houbař s jedničkou z češtiny - má chuť hořkou jako žlučový hřib a páchne po jímkách víc než hadovka smrdutá. A protože je takové vyznání bezesporu slavnostním okamžikem, nedivil bych se, kdyby vám k němu náhodně kolemjdoucí polopraotec Přemysl tklivě zapěl svou slavnou árii o lípách, které - snad jen výjimečnou shodou okolností - právě voňavě kvetou.

Dejte mu, prosím, už jen z úcty k jeho schopnosti orat a založit dynastii, v té omamné vůni lipového květu, šanci na jímky (a vyjímky) ani nepomyslet :-).

Pozn.: Rád bych upozornil všechny zdejší čtenáře, že jsem vyhlásil soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla soutěže a ceny najdete v článku Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka.