Nedělní miniglosy č.218

Nečekaná příležitost se objevila pro nejpopulárnějšího českého vězně Jiřího Kajínka. Několik nezávislých zdrojů totiž potvrdilo, že na jednom z uzavřených jednání se svými nejbližšími spolupracovníky prezident Zeman projevil přání, aby byl Kajínek co nejdříve propuštěn. Hradní mluvčí prezidentovo přání neoficiálně potvrdil, ukázalo se ale, že nešlo o vězně Jiřího Kajínka, ale o českého ministra zahraničí.

-----------------------

Finanční odborníci se shodují na tom, že oslabení české koruny z poslední doby by nemělo mít žádný vliv na průběh výstavy českých korunovačních klenotů. "Ano, česká koruna je poslední dobou trochu oslabená," připustil hradní lékař, "ale bude umístěna za bezpečnostním sklem, takže by snad neměla od procházejících návštěvníků nic chytnout. Přesto se domluvíme s vedením České národní banky, jestli by nebylo vhodné dát české koruně pro jistotu před začátkem akce několik posilujících injekcí."

 

O prokletí výběru

Nebylo mu vůbec jasné, proč si na ni vzpomněl právě teď. Hlavou mu prolétla nepříjemná vzpomínka na pocit bezmoci, když od něj odcházela a on tehdy nechápal proč. Co na tom, že to bylo před pětatřiceti lety? Nepříjemný pach toho pocitu čpěl dnes v ulici, ve které prožil celý svůj život, stejně intenzivně jako tehdy. Nebo tak jen páchly kanály před jarní bouřkou?

Když o tom teď přemýšlel, vlastně nedokázal říct, proč už si od toho dne nepustil do života žádnou další ženu. Ano, pohybovalo se jich kolem něho dost, snad až moc, a některé by se nejspíš rády nechaly dobývat, ale on už nikoho dobývat nechtěl. Snad až moc? Třeba je na vině právě prokletí výběru, že se mu už do ničeho dalšího nechtělo. Kdyby přicházela v úvahu jen jedna či dvě, třeba by se mu to podařilo. Ale je vůbec možné vybrat si z tolika možností?

 

Nedělní miniglosy č.217

Nová ředitelka Ústavu pro studium totalitních režimů nadále popírá, že by její příchod jakkoli souvisel se snahou levicových politických sil utlumit postupně činnost ústavu a marginalizovat negativní roli poválečné totality. "Naopak, zatímco za vedení mého předchůdce zveřejněné výsledky neodpovídaly ani kvantitou ani kvalitou vynaloženým prostředkům, my jsme během pár dnů dali dohromady zcela převratnou studii, během které náš výzkumný tým prozkoumal několik tisíc praček různého roku výroby a přestože na nich byla mnohokrát zaznamenána přítomnost např. ekonomického režimu, režimu "ruční praní", režimu "syntetika" nebo režimu "máchání", na žádné ze zkoumaných praček se nepotvrdila existence režimu totalitního."

-----------------------

Vláda schválila významnou změnu týkající se platby daně z převodu nemovitosti, protože povinnost zaplatit daň se přesune z prodávajícího na kupujícího. Mluvčí Ministerstva financí nám k tomu řekl: "Samozřejmě, jde nám především o příjmy do státního rozpočtu, a dvakrát odvedená daň je vždycky lepší než daň odvedená jen jednou; proto bude informační kampaň vedena tak, aby se o změně dozvěděli všichni kupující, ale pokud možno žádní prodávající."

 

Co je štěstí?

Spatřit Kolombínu, jak tančí,

básni verš přidat v každé sloce,

zažonglovat si s pomeranči

a krmit kachny na potoce,

pohladit tváře zvláště milé,

s díky přijmout vše hodné vděku,

provádět skutky pošetilé,

které prý nehodí se k věku.

Úzkost vyhodit do smetí,

svou lásku stisknout v objetí,

kdyby se to jen jednou mělo stát.

Sledovat v němém úžasu

svět z profilu i z ánfasu

a nestydět se za to, že máš rád.

O slevách a o tom, jak se stát opět Čechem

Poslední dobou dospívám ke znepokojivému podezření, že zřejmě nejsem Čechem. Nejenže při sportovních akcích odmítám skákat podle povzbuzování davu, který jako samozvaný samosoudce rozhodl, že kdo neskáče, není Čech. Přiznávám se vám teď i k tomu, že naprosto nesnáším slevy. A slevy přece - podle výsledků všech průzkumů zaměřených na místní nákupní zvyklosti - Češi doslova milují. Přemýšlím, kdo tedy jsem, nejsem-li Čechem, když mi ze slevových akcí naskakuje vyrážka a mým snem je nakupovat v obchodě, jehož reklamní slogan bude znít: "Neurážíme naše zákazníky slevami!" Mám jen kvůli tomu pátrat, nejsem-li ve skutečnosti Němcem, Španělem, Řekem nebo Čukčou?

Nevím, čím jsem si svou slevovou averzi vypěstoval, ale postupně ve mně sílí: Vidím-li na výrobku, který jsem si sám chtěl koupit, slevovou barevnou cedulku, vracím ho do regálu, protože mi ho sleva zprotivila. Jen pouhé pomyšlení, že bych mohl být tvůrci slevové akce považován za někoho, kdo si koupil výrobek právě kvůli "jejich" slevě, mi vhání horkou červeň do tváře. Přitom se slevám prakticky nelze vyhnout, jsou na každém kroku, schopné skočit vám za krk zpoza každého rohu; dávají o sobě vědět křiklavými barvami a velkými nápisy, takže v každém supermarketu se divže nemusíte prosekávat skrze slevové lesy mačetou jak někde v Amazonii.

 

Nedělní miniglosy č.216

Podle dobře informovaného zdroje z Exekutorské komory byl jaru zabaven v exekuci veškerý majetek. Na vině není ani tak žádný konkrétní dluh, i když jaro na mučidlech doznalo, že v mládí jelo jednou načerno v tramvaji, ale hlavním důvodem jsou vysoké úroky z jeho letošního prodlení.

-----------------------

Cenová válka operátorů v České republice pokračuje. Zatímco O2 použilo k útoku stíhací perutě a ovládlo vzdušný prostor, Vodafone odpověděl masivním tankovým protiútokem a T-Mobile aktivoval své ponorky. Vojenští odborníci hodnotí kladně především to, že každý z konkurentů obsadil prakticky bez boje a beze ztrát svůj předem dohodnutý živel, a teatrologové dokonce soudí, že by toto grandiózní válečné představení mohlo být nominováno na cenu Thálie v kategorii stínového divadla.

 

Baroko a kubismus pěkně pohromadě

Pestrost architektonických stylů v Praze je pozoruhodná; při jediné krátké procházce městem se můžete vydat po proudu času od románských staveb až po architekturu 21.století. No a někdy se styly prolínají jinde ve světě zcela nevídaným způsobem. Na jednu nenápadnou ukázku nečekaného a originálního propojení na pohled nesourodých stylů bych rád upozornil v dnešních "pražských drobnůstkách".

V Praze ve Spálené ulici na bývalé důležité spojnici Pražského hradu s Vyšehradem stojí vedle sebe dvě budovy, které dělí 200 let: K baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice, který měl původně ustoupit stavbě metra, ale nakonec zůstal zachován a dokonce byl posléze nákladně opraven, původně přiléhala budova kláštera. Dům postavený na jejím místě byl v letech 1912-13 zásadně přestavěn do zajímavé moderní podoby domu Diamant s kubistickými prvky podle projektu architektů Matěje Blechy a Emila Králíčka (ano, to je autor docela známé kubistické lucerny, o které jsem psal v úplně prvním článku z rubriky Pražské drobnůstky). A právě Emil Králíček je autorem originálního přístřešku ve tvaru mnohostěnu nad barokní sochou Jana Nepomuckého, která leží přesně mezi oběma tak rozdílnými stavbami. Zleva pozdní baroko, zprava kubismus, tak není divu, že se přesně uprostřed oba styly dotkly a zajímavým způsobem prolnuly.

 

Vyhlášení vítězů soutěže

Dnešní rychlá doba vyžaduje všechny informace pokud možno on-line: Hned v okamžiku tahu sportky víte, že jste jako obyčejně nic nevyhráli. Na to, že se nic kloudného nedohodne, se dá vsadit dokonce už před jednáním Parlamentu, ani se nemusí čekat na konec, tak rychle to víte. Zpráva, že Ivetu Bartošovou vyděsil zvláštní druh krokodýla, když ve svém voze projížděla kolem Labe, boduje na bulvárních webech prvních několik minut, pak je hned zaslouženě odsunuta do historie neméně významnou informací, že už se zase blíží konec světa, protože se prokázalo, že se na něj dá usuzovat z chování ugandských termitů. Bodují prostě jen informace získané v reálném čase. Dokonce i tradiční pravidla sportovních zápolení se upravují tak, aby výsledky byly známy okamžitě nebo s minimálním zpožděním, k čemu jinému jsou všechna ta různá play-off, závody s hromadným startem a podobné libůstky šité na míru zlenivělým televizním divákům. Jak by asi přijali fotbaloví fanoušci siuaci, že by se skutečný výsledek zápasu dozvěděli až dva dny po skončení hrací doby? Myslím, že by je něco takového nejspíš moc nepotěšilo.

Já jsem si přesto s vyhlášením soutěže o padesátitisícího návštěvníka mého blogu dal trochu načas. Již o středeční půlnoci bylo přitom o výhercích rozhodnuto, jen jsem měl tento týden trochu rozlítaný a klidněji jsem spočinul u pracovního stolu až teď. S dvoudenním zpožděním proto dnes konečně můžu tímto krátkým textíkem vyhlásit oficiální výsledky soutěže. Všem netrpělivým účastníkům soutěže se za své otálení omlouvám, ale aspoň jste si užili trochu napětí, které k soutěžení patří, ne? :-)

 

Červen s Čerfem? Díl 5: Plakáty a letáky

Příprava mé výstavy fotografií se dostala do fáze, kdy je třeba po dlouhém (a často zbytečném) rozmýšlení začít konečně dělat něco hmatatelného, aby se kavárenské košaté plky začaly postupně proměňovat ve skutečnost, aby fotky nebyly jen v myšlenkách, ale taky na papíře, a aby se začaly pomalu zhmotňovat i materiály, které by měly sloužit k propagaci, tzn. aby se potenciální návštěvníci vůbec dozvěděli, že se na nějaké fotky mohou jít podívat. Kromě blogových a webových stránek a několika vln e-mailů (ve skutečnosti spamů :-)) jsem také chtěl, aby pro tuto výstavu existoval oficiální plakát, který bude možné vyvěsit na plakátovací plochu, na nástěnku nebo přilípnout na nějaký kulturně založený strom. Samozřejmě v optimálním případě by měl plakát (formátu A3 a stejně vyhlížející letáky formátu A5) dělat výstavě pokud možno čest a měl by víc zájemců navnadit než odradit.

Pokusil jsem se tedy vyprodukovat vlastní návrh takového plakátu a zjistil jsem, že jsem narazil na hranice své kreativity. Ať jsem se snažil sebevíc, nepovedlo se mi vyprodukovat nic lepšího, než jednoduchou bílou plochu s tmavým nápisem shrnujícím základní fakta a jednou prťavou ukázkovou fotografií. Výtvarná kvalita na úrovni 4.třídy základní školy, počítačové zpracování improvizované a těžce nákolenní; prostě výtvarná samohonka s notnou příměsí jedovaté složky, způsobující v horším případě oslepnutí a i v nejlepším případě aspoň prudké přimhouření očí. Auuuuuu!! V ten okamžik mi došlo, že má-li plakát za něco stát, měl by ho navrhnout někdo, kdo se v profesi aspoň trochu vyzná a s počítačem umí i lepší varientní kousky než zapsat text do Wordu a neobyčejně tvůrčím způsobem střídat klávesy Ctrl-C a Ctrl-V.

 

Nedělní miniglosy č.215

Prezident Miloš Zeman spolu s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem vyvěsili na Pražském hradě vlajku Evropské unie. Podle platné evropské legislativy tvoří vlajku žluté hvězdy na modrém pozadí, ale jak uvedl zástupce hradního protokolu, evropské předpisy bohužel neupřesňují žádné další prováděcí podrobnosti. "Nikde se třeba nepíše tak důležitý detail, jestli zmíněné modré pozadí má být pozadí mužské nebo ženské. Nakonec jsme po dohodě s Výborem pro rovné příležitosti použili pro pravou polovinu vlajky levou půlku mužského pozadí a pro levou polovinu pravou půlku pozadí ženského, což jako rozumný kompromis přijali vstřícně všichni naši partneři. Levá polovina vlajky je tak o něco menší, což je ale vizuálně kompenzováno tím, že pravá část je chlupatější."

-----------------------

Sonda Voyager oznámila do centra NASA v Houstonu z hranice sluneční soustavy, že se na hraničním přechodu trochu zdrží kvůli stávce galaktických celníků.

 

Víra v jaro

Ano, věřím v Cosi

srdcem svým i hlavou;

tahle víra

povznáší

a občas bere dech:

Věřím v tebe

znovu usměvavou

s brilianty rosy

ve vlasech.

Čekáme na znamení.

Po bezhvězdné a dlouhé noci

snad konečně svítá.

Zvuk zvonů od svatého Víta

nastydle čeká

na jarní fén.

Z ledovce bude zase řeka

a z horečného bdění

zas vlídný sen.

O úkolovníku a vypařování paměti

Dlouho jsem nosil v hlavě jeden důležitý úkol, který jsem stále nebyl schopný splnit: Koupit si příruční diář, do kterého si budu moct poznamenávat takové úkoly. Důvod byl zjevný: Úkol, který mi většinou jen tak lehce prosviští hlavou, nezanechá totiž ani nejmenší stopu v mé paměťové hmotě; dokonce jako kdybych pozoroval cosi jako postupné kvantové vypařování své kdysi výkonné paměti, podobně jako se podle Hawkinga kvantově vypařují černé díry. Když ovšem takto zmizí nějaká černá díra hmotnosti několika galaxií zpřed černého pozadí vesmíru, nezdá se mi to jako něco přespříliš důležitého, zatímco když si vlivem kvantového vypařování své paměti potřetí za sebou večer zapomenu koupit chleba, přestanou mi i sebekvalitnější velikonoční vajíčka natvrdo chutnat tak, jak by si zasloužila. A přitom by stačilo tak málo: Koupit si příruční diář na poznamenávání úkolů, do kterého bych si mohl poznamenat: Koupit chleba!! Jenže jak si se svou kvantově o překot se vypařující pamětí zapamatovat, že si mám koupit diář na lepší pamatování, když nemám diář, do kterého bych si tento úkol zapsal, to je skutečně praktický logický oříšek. Kdyby nezapracovala náhoda, neměl bych šanci.