Baroko a kubismus pěkně pohromadě

Pestrost architektonických stylů v Praze je pozoruhodná; při jediné krátké procházce městem se můžete vydat po proudu času od románských staveb až po architekturu 21.století. No a někdy se styly prolínají jinde ve světě zcela nevídaným způsobem. Na jednu nenápadnou ukázku nečekaného a originálního propojení na pohled nesourodých stylů bych rád upozornil v dnešních "pražských drobnůstkách".

V Praze ve Spálené ulici na bývalé důležité spojnici Pražského hradu s Vyšehradem stojí vedle sebe dvě budovy, které dělí 200 let: K baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice, který měl původně ustoupit stavbě metra, ale nakonec zůstal zachován a dokonce byl posléze nákladně opraven, původně přiléhala budova kláštera. Dům postavený na jejím místě byl v letech 1912-13 zásadně přestavěn do zajímavé moderní podoby domu Diamant s kubistickými prvky podle projektu architektů Matěje Blechy a Emila Králíčka (ano, to je autor docela známé kubistické lucerny, o které jsem psal v úplně prvním článku z rubriky Pražské drobnůstky). A právě Emil Králíček je autorem originálního přístřešku ve tvaru mnohostěnu nad barokní sochou Jana Nepomuckého, která leží přesně mezi oběma tak rozdílnými stavbami. Zleva pozdní baroko, zprava kubismus, tak není divu, že se přesně uprostřed oba styly dotkly a zajímavým způsobem prolnuly.

 

Běžně není úplně jednoduché sochu s polygonálním přístřeškem vyfotit, protože před ní stále stojí nějaká auta a kolem projíždějí zhusta tramvaje a procházejí davy lidí. Já měl dnes kliku, protože se zde čirou shodou okolností čistila ulice, takže všechna auta byla pryč, no a sobotní odpolední provoz nebyl velký. Kromě sochy samotné a jejího kubistického "vigvamu" stojí za povšimnutí i geometricky pojatá výplň otvorů ve zdi. Na konci článku se podíváme, jak přes tuto kovovou výplň vypadá Spálená ulice.

Sousoší v trochu větším detailu. Z této strany to není vidět, ale když obejdete dům Diamant a vrátíte se k soše zezadu z ulice M.D.Rettigové, uvidíte, že krystalických tvarů přístřešku je dosaženo díky vloženým dřevěným špalíkům, které jsou teprve pokryty kovovými pláty. Mimochodem, fotka je ukázkou, že makroobjektivem se dají celkem dobře fotit i úplně jiné než miniaturní předměty (ostatní fotky jsou pořízené standardním zoomovým objektivem).

Nápis na podstavci sousoší. Jojo, kdybych se kdysi naučil latinsky, mohl jsem si teď počíst, ale bohužel - naše ruštinářka si vést kurzy latiny netroufla :-)

Detaily nemilosrdně potvrzují, že na soše zapracoval jak zub času, tak asi i semtam něaký ten ostrý zoubek vandalský (sprejeři mají například pré na zdi za sošnými zády a omlácené prsty sochy vypadají v dobrém souznění s dobovou legendou jako po tortuře). Jako naprostý laik bych se také kupříkladu mohl snadno domnívat, že tento Jan Nepomucký nosí svou hvězdnou svatozář nikoli podle historických a náboženských pravidel, ale proklatě nízko. Ale je mi jasné, že to tak nejspíš je zcela správně, tak, jak to má v daných souvislostech být, jen se v té symbolice správně neorientuji.

Socha z jiného úhlu - tentokrát na pozadí s domem Diamant.

Vím, tahle fotka není kompozičně nic moc, ale nedalo mi to, abych tu pro vás nezkusil spojit do jednoho záběru barokní okna kostela, kubistické prvky zdobící fasádu Diamantu a aspoň část "mezisoší". Spálená ulice číslo 4 a 6. Socha vlastní číslo nemá :-)

Průhled zdí ze slepé a většinou zcela prázdné ulice M.D.Rettigové do rušné Spálené. Kousek odtud vyrostl nový vstup do stanice metra Národní, která je zatím stále kvůli výstavbě nových budov uzavřená.

A takto přiléhá nika se sochou Jana Nepomuckého ke kostelu Nejsvětější Trojice.

Tenhle článek je pro mne tentokrát i určitou formou pokání, protože jsem dnes chtěl být na jedné zajímavé přehlídce amatérských filmů, ale včera v noci jsem se nějak příliš rozjel s prací, takže jsem se pak po dvou hodinách spánku ráno nepřinutil vstát. Tak prosím berte tento článek i jako můj malý pokus o odpustek :-).

Pozn.: Máte vy sami nějaké své oblíbené místo v Praze, které byste mi doporučili jako zajímavou "pražskou drobnůstku"? Nic velkého a slavného, ale něco, o čem se třeba moc neví, a přitom by si to místo něčím zasloužilo pozornost. Rád si rozšířím své pražské obzory a vydám se třeba někdy na další procházku s fotoaparátem. Díky předem za každý dobrý tip.