O patách Achillových

Ještě lepší název by možná byl: O patách Achillových, za kterými letos pořád ne a nehoří! Lidé, kteří mě trochu znají a zároveň vědí, že se v poslední březnový den koná pražský půlmaratón, mě totiž poslední dobou bombardují dotazy, jestli se i letos přidám mezi nadšence (rozuměj blázny), kteří jsou ochotni proběhnout se pořádně po jarní metropoli. No a já, zcela upřímně, ještě pár dní před startem odpovídám jen pokrčením ramen: "Kdoví?" Ano, jsem přihlášený a zaplatil jsem startovné, což je ovšem to jediné, co jsem letos pro svou účast během "náročné" zimní a časnějarní přípravy vykonal. Několikrát jsem se sice pokusil tréninkově vyběhnout, ale pokaždé jsem po chvilce zastavil. Zpropadená pata!

Ano. Přestože jinak s Achillem nemám mnoho společného (kromě mužné postavy, neobyčejné odvahy a vznešenosti, samozřejmě :-)) letos poprvé nás spojila jedna fyziologická kuriozitka - problém s patou. Jako by i mne rodiče máčeli - držíce mne za patu - v podsvětní řece Styxu, takže jsem proti běžným protivenstvím zakalen jako Ostrovského ocel a kdo mne chce doopravdy naštvat, trefuje se mi do jednoho jediného zranitelného místa a ani to nemusí být šípem jako v řeckém originále. Stačí patu opřít o podlahu, chodník nebo prostou zem, což se tak například při chůzi (z nějaké hloupé tradice) většinou dělá.

 

Nedělní miniglosy č.161

Bývalý pražský primátor Pavel Bém bere zveřejnění svých telefonických rozhovorů s lobbistou Romanem Janouškem pozitivně: "Rozhovory jenom potvrzují, že absolutně nejsem odpovědný za nedávné problémy pražského magistrátu, protože jsem ho ve skutečnosti neřídil já, ale osoba blízká."

----------------------

Vláda potvrdila, že ruzyňské letiště skutečně ponese jméno Václava Havla. "Tak kvalitních lidí, jako byl Václav Havel, je v české politice samozřejmě spousta," komentovala plánované přejmenování letiště prezidentská kancelář. "Škoda, že je v České republice tak málo letišť odpovídajícího významu."

 

Druhá část soutěže hledá svého výherce

Minulý týden jsem vyhlásil soutěž o třicetitisícího návštěvníka svého blogu (podrobnosti jsou uvedeny ZDE). No a dnes ráno, dávno před svítáním, jsem jubilejního návštěvníka přivítal (obrazně řečeno, ovšem, ve skutečnosti jsem byl tou dobou "v limbu"). První ze dvou lahví výborného řeckého vína tedy svého majitele již má. Druhá na něj bude muset počkat do nedělní půlnoci.

Přesně podle již vyhlášených pravidel tak mají po celý pátek, sobotu a neděli všichni návštěvníci možnost poslat mi na mou e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz otisk obrazovky, na kterém bude čitelné číslo na nejspodnějším čitači v levé, oranžové části blogu (zelené číslo, které se právě dnes ráno překulilo přes hranici 30 000). Do slosování o druhou láhev vína budete zařazeni tolikrát, kolik různých čísel mi pošlete. Zbytek ponechám na náhodě a na své šťastné ruce :-). Nutné podrobnosti jako barvu vína a způsob předání výhry domluvím s oběma výherci individuálně během příštího týdne.

Jsem zvědav, jestli mi nějaký e-mail dojde. Pokud ne, jak už jsem pohrozil, vypiju víno na počest všech návštěvníků sám :-).

Těším se na vaše zásilky a reakce a soutěžícím přeji hodně štěstí v pondělním slosování.

Vzdor

Řekli mu: Směj se!

a on se nesmál, protože nebylo čemu.

Řekli mu: Zpívej!

a on nezazpíval, protože mu oknem uletěly noty.

Řekli mu: Tancuj!

a on nezatančil, protože zapomněl rytmus v baru.

Řekli mu: Tleskej!

a on nezatleskal, protože držel ostatním palce.

Řekli mu: Drž krok!

a on ho nedodržel, protože neuměl napočítat do dvou.

Řekli mu: Miluj!

a on nemiloval, protože mu kočka vypila nápoj lásky.

Řekli mu: Plakej!

a on se usmál.

Nedělní miniglosy č.160

Zdražení vajec vedlo podle očekávání i k růstu cen vaječného koňaku a žloutkových věnečků, nečekaně ale došlo i ke zdražení vstupného do pražské Bílkovy vily.

----------------------

Díky mimořádně silnému přílivu teplého vzduchu byl o víkendu na stanici v pražském Klementinu překonán letitý teplotní rekord z počátku druhohor. Jak ale uvádějí někteří čeští političtí dinosauři, ve druhohorách byla pro měření teploty použita odlišná metodika, takže jsou oba výsledky obtížně porovnatelné.

 

O našich vzorech

Sociologové občas tvrdívají, že se během let překotně mění naše vzory. Většinou prý pochopitelně k horšímu, to už je u lidí takový zvyk: Posloucháte-li někdy stesky moralistů, musíte být překvapeni, že ještě zemská koule nepodlehla atakům stále koncentrovanější lidské zlotřilosti a drží vůbec pohromadě, zdá se, jako by vše minulé bylo jaksi automaticky lepší a poctivější, což mi tak úplně neladí. Někdo se děsí skutečnosti, že je dnes pro spoustu lidí vzorem známý hokejista, nicméně mně osobně je rozevlátý sportsman jako vzor pořád o dost milejší než třeba kdysi uměřeně vyhlížející Stalin. Ale vzory lidské jsou měřítkem příliš nestálým a individuálním, proto jsem si řekl, že by nebylo od věci prozkoumat nějaké stabilnější vzory, existují-li. A ony skutečně existují: Jsou to vzory gramatické!

Na první gramatický vzor jsem si vzpomněl, když jsem nedávno psal v jednom textu o nůši. Ano, to je přece jeden z dávných vzorů… Jak to do nás vtloukala naše češtinářka: "Žena, nůše, píseň, kost…" Pravda, dnes v době módních značek se už nůše moc nenosí a v první vzorové lize nehraje, protože její skutečná podoba a použití dnešním školákům moc neříká. Z baráže do první ligy postoupila růže, která nůši ochotně nahradila v příslušných učebnicích. Tedy: Žena, růže, píseň, kost… Jedná se ale ještě dnes o skutečné a stabilní vzory?

 

Vyhlášení soutěže o třicetitisícího návštěvníka

Uznávám, tento blog není příliš soutěživý. Většinou se tu nehrají hry, nerozdávají "diplíky", nelosují výherci iPadů, nad rvačkou o miliónové jackpoty nebdí příslušníci bezpečnostních služeb ani státní notáři. Za celé více než tříleté trvání blogu jsem vyhlásil jen jednu jedinou soutěž ku příležitosti stého vydání Nedělních miniglos. A tak si kladu klasickou cimrmanovskou otázku: "Není to málo, Antone Pavloviči?"

Sice tiše doufám, že čtenáři přicházející na tyto stránky, je nenavštěvují primárně s touhou soutěžit a vyhrávat, a mají jinou motivaci, ale proč jednou neudělat výjimku, nepopustit soutěživcům uzdu a nevyhlásit skutečnou soutěž s jasnými pravidly a konkrétními cenami? Myslím, že nazrál čas!

Když se podíváte do levé, oranžové části obrazovky na mém blogu (s rubrikami oblíbenými odkazy i archivem článků), úplně dole uvidíte několik různých čitačů návštěvníků těchto stránek. Jako úplně poslední z nich je velké zelené číslo na bílém pozadí, které právě před pár hodinami přesáhlo 29 500. Ano, podle této metodiky (z použitých statistik je právě tato nejpřísnější, protože nepočítá opakované návštěvy téhož návštěvníka během jednoho dne) již téměř třicet tisíc návštěvníků poctilo moje stránky svou návštěvou. S důrazem na slovo TÉMĚŘ. Kdopak asi bude ten třicetitisící?

 

Nedělní miniglosy č.159

Vzhledem k evropskému nařízení o zvětšení chovných klecí nosnic v České republice výrazně zdražila vejce. Ministerstvo zemědělství se ve spolupráci s Ministerstvem kultury rozhodlo snížit poptávku po vejcích v období Velikonoc tím, že dočasně oficiálně změnilo text známé koledy na "Hody, hody, doprovody, dejte akcie malovaný…", na což zareagovala pražská burza několikaprocentním růstem. Světové investiční společnosti zároveň vydaly doporučení významným investorům, aby omezili své investice do kindrvajec.

 

Den splněných přání

Neměl rád tahle rána. Svět viděný jejich brýlemi ztrácí obrysy. Ostré hrany se otupují, zakulacují, tupá bývá jak hlava, tak i bolest, která jí prostupuje. Je snadné říct si, že už se to nebude opakovat. Dřív, když si to říkával, to myslel naprosto upřímně, dnes si lže. Usmál se a řekl si, že včera v noci to bylo zase doopravdy naposledy. Podíval se na displej svých hodinek. Neukazovaly nic. Vždycky, když nic neukazují, je půl dvanácté, protože v té době se digitální ručičky ztrácejí v osleplých segmentech.

Vpotácel se do kuchyně. "Pfff!! Takového svinstva!“ povzdychl si, když uviděl kuchyňský stůl, pozůstalého po včerejší oslavě, nesoucího na svém hřbetě umatlané talíře od pomazánek a chlebíčků, skleničky s rudými zbytky vína na dně i rtěnek na okrajích, flekatý ubrus, pohlcující v sobě nechtěně vycamranou daň bohům, a když se nadechl vzduchu prosyceného včera večer tak lahodnou a dnes tolik odpornou směsicí alkoholových výparů a cigaretového kouře. S pozůstatky lukulských hodů ostře kontrastoval obsah ledničky. Ondřej vztekle přibouchl dvířka. 

„Aspoň vyvětrat tu mohla!“ Kdyby to tu někdo viděl, nemohl by uvěřit, že s takovou hospodyní vydržel už pět let. Aspoň vyvětrat! Nebýt její společnosti různých známých a tetiček a kolegů a jánevímkohoještě, oslava by se určitě neuskutečnila. Prožili by další z obyčejných dní, další z obyčejných večerů, který by si třeba mohli zpestřit nějakou nesmyslnou hádkou. Ráno by bylo vyvětráno a jeho by určitě takovým ukrutným způsobem nebolela hlava.

 

Nedělní miniglosy č.158

Podle překvapivých výsledků průzkumu českého trhu kradou v České republice bohatí lidé častěji, než chudí. "Ještě se nám nepodařilo odhalit jednu důležitou věc," řekl nám vedoucí výzkumného týmu, "a to jestli lidé více kradou, protože jsou bohatí, nebo jsou bohatí, protože více kradou."

-----------------------

V České republice se letos objevil nečekaně vysoký počet orlů mořských, kteří už v naší zemi nejen zimují, ale i stavějí hnízda a vyvádějí mladé. Tento trend s obavami sledují především v Čechách nejtradičnější dravci, kteří se navíc obávají, aby velké množství orlů nějak nepatřičně nenarušilo příští Všesokolský slet.

 

O zcestovalé zelenině

Dostal jsem včera docela obyčejnou chuť si o víkendu něco dobrého uvařit. Nakoupil jsem pochutiny různého druhu a skoro úplně nakonec mě napadlo, že potřebuji ještě dokoupit cibuli. Mám cibuli rád. Ne, že bych patřil k těm, kteří ji v syrové podobě přichroupávají ke krajíčku suchého chleba ve vlaku, jak už jsem to taky viděl, ale je pravda, že moje vaření se bez cibule obejde jen málokdy. Ale třeba bílá, neobyčejně šťavnatá cibule, kterou si pravidelně vozím z návštěv Řecka (ano, někteří lidé si z Řecka vozí napodobeniny antických památek, já cibuli :-)), se dá jíst klidně i syrová a pořád je to delikatesa. Takovou cibuli, kdyby tak měli u nás v obchodě! Došel jsem tedy do úseku ovoce a zeleniny a rozhlédl se. Ano, takhle cibule dole v bedně vypadá moc pěkně - není sice tak bílá, jako moje vytoužená řecká kráska, ale jistě svou roli při mém kuchtění zastane na jedničku. Už jsem měl cibuli zváženou, když jsem si všimnul pro mne docela zásadní věci: Cibule byla dovezena z Uruguaye.