Fotosoutěž ND Awards 2023

Někdy se říká, že se "rok s rokem sešel". A přesně to se dnes zde na blogu přihodilo mně: na den přesně před rokem jsem tu totiž publikoval článek ND Awards 2022 - fotosoutěž, se kterou jsme si "sedli", který pojednával o jedné z největších a nejrespektovanějších světových fotografických soutěží, která se nazývá ND Awards. Loni jsem se jí totiž zúčastnil a získal jsem v ní vítězství a zlaté ocenění v kategorii Nature/Flowers, což dosud je - a nejspíš i zůstane - mým vůbec největším soutěžním úspěchem. V článku jsem popsal velmi zajímavé peripetie, které toto ocenění doprovázely (ostatně co na světě není víceméně náhoda, že? :-)), a samozřejmě taková výsledková "pecka" odsunula trochu do pozadí skutečnost, že kromě vítězné lefkadské květinky v soutěži uspěly ještě tři další fotky a jedna fotosérie, kterým všem mezinárodní porota nadělila čestná uznání. Samozřejmě, bylo to trochu nezasloužené poodstrčení, protože právě soutěž ND Awards je pověstná tím, že nerozdává ceny plnými hrstmi, ale je v tom rozdávání velmi střídmá: V každé kategorii je pouze jeden zlatý, jeden stříbrný a jeden bronzový oceněný, pěkně jako na olympiádě (což ostře kontrastuje s řadou soutěží, kde se na nějakou tu stovku medailí navíc opravdu nehledí) a pak se každá kategorie ještě doplňuje různým počtem čestných uznání. No a vzhledem k tomu, jak ochotně se takovými "Honorable Mentions" chlubí na sociálních sítích i ty nejzajímavější postavy světové fotografie, říkám si, že snad není nic špatného na tom, když se podobně pochlubím i já :-).

 

 

Protože mě tahle akce opravdu oslovila, na konci loňského článku jsem projevil přesvědčení, že když to jen trošku půjde, zúčastním se určitě i následujícího ročníku; přesně to jsem i udělal a letos v září jsem do soutěže poslal osm obrázků. Organizátoři soutěže jsou přesní jako hodinky, takže letošní výsledky byly zveřejněny opět na přelomu druhé a třetí listopadové dekády a protože jsou pro mě opět velmi příznivé, máme tady nový článek, ve kterém představím čtyři fotografie, které letos získaly v různých kategoriích čestná uznání. 

 

Zatímco v minulém ročníku jsem do svého výběru zařadil i starší fotky (což zdaleka každá tradiční fotosoutěž neumožňuje, podrobněji jsem o tom psal v loňském textu), tentokrát byl "reprezentační výběr" opravdu dost mladý, nejstarší z fotek nebyly ani celé dva roky. Fotce Karlova mostu s názvem "Překlenující mlhu" jsem ve svých plánech původně soutěžení vůbec nepřisoudil, většinou jsem nasadil jiný záběr pořízený ve stejné ráno a ze stejného místa (celou sérii fotek jsem na blogu publikoval v článku Karlův most v ranní mlze). Tuhle fotku pořízenou za podzimní mlhy v infračervené části spektra jsem použil pro rok 2022 jako své tradiční praktické péefko pro přátele a známé (takže řada z vás bude fotku znát), ale nakonec jsem se rozhodl ji poslat i do letošního ročníku ND Awards a ona se mi odvděčila pro mne nečekaným čestným uznáním v kategorii Architecture/Bridges. 

 

  

 

 

Fotografie Medová řeka, která je součástí série Říční variace, focené již po několik let za různých podmínek stále na jednom a tom samém místě na levém břehu Berounky pod Dobřichovicemi, je z dnešních oceněných fotografií "soutěžně nejzkušenější", protože získala loni stříbrnou cenu v Paříži, kde byla i součástí výstavy vítězů v galerii Espace Beaurepaire a dostala se i do výstavního katalogu. Letos na ND Awards fotka získala čestné uznání v kategorii Nature.

 

 

 

Další dvě fotky jsou úplní soutěžní nováčci, protože jsem je vyfotil až letos v létě a začátkem září oba již frčeli do ND Awards. V letošním nejteplejším dni (toho červencového odpoledne atakovaly teploty úspěšně osmatřicetistupňovou hranici a článek, v němž jsem fotku na blogu poprvé představil, se jmenoval Fotky z nejžhavějšího dne roku) jsem šťastnou shodou okolností byl nucen nějakou dobu čekat v malostranské Thunovské ulici, až nás dál pustí jacísi američtí filmaři. No a existuje lepší možnost, jak tvůrčím způsobem zabít čas, než udělat fotku, když stínohra na přilehlé starodávné stěně k tomu přímo vybízí? Čestné uznání v kategorii Architecture. 

 

 

 

 

Letos opravdu moc nových fotek nerozšířilo můj dlouhodobý fotocyklus Kouzelná zahrada, který fotím výhradně na zahradě svých rodičů ve Staňkově na Domažlicku. Při svých letošních zřídkavých staňkovských návštěvách jsem vlastně jen jednou trefil slušné večerní podmínky pro focení, jinak to byl děs, běs, voda a olovo. I letos ovšem jedna z takto spíš výjimečně pořízených fotek dostala ocenění na ND Awards v kategorii Nature/Flowers. A že se v této soutěži ani čestných uznání neudělují zrovna kvanta, to je vidět právě na této mé oblíbené kategorii, v níž jich porota udělila všehovšudy deset. Jednou z nich byla i moje fotografie Marigold Blues ze srpna letošního roku.

Pokud si sám pro sebe shrnu, že vlastně každá druhá do soutěže zaslaná fotka mi přivezla celkem respektované ocenění, nemohu to - jistě uznáte - dost dobře považovat za neúspěch :-). Proto odhaduji, že během příštího roku připravím pro soutěž ND Awards i do třetice všeho dobrého kolekci fotek, které se nebudu stydět ukázat oku přísné poroty. 

 

A na loni poprvé použitém sloganu "Soutěž, se kterou jsme si "sedli", nemám ani do budoucna co měnit :-).