Stránky

sobota 24. června 2023

O zlatém pokladu z Londýna

Pokud sem podle titulku článku zavítal nějaký milovník historie v bláhovém domnění, že se zde dozví nějaká nová skandální fakta o tom, kterak si s Londýnem vyměňovalo Československo svůj zlatý poklad, který jsme sice nakonec na Londýnu vyvzdorovali, nicméně pak jsme zlato postupně "směnili za jiná bankovní a mimobankovní aktiva" (rozuměj prošustrovali), musím ho zklamat. Tohle dnešní londýnské zlato nemá ambici vstoupit do historie, je to jen takové drobné přátelské poplácání po rameni, které kraťoučce zlatě zahřeje, aby pak paradoxně vyvolalo nespokojený povzdech. Londýn totiž tentokrát přivítal i mou malou (10 ks) soutěžní fotokolekci.

Proč Londýn? Inu protože v Londýně jsem ještě se svými fotkami nesoutěžil. Soutěžil jsem v Paříži, v New Yorku, v San Franciscu i v Tokiu, ale v Londýně ještě ne. A jednou by se to vyzkoušet mělo, tak proč ne letos? Tak jsem pro letošek zařadil mezinárodní fotografickou soutěž v Londýně jako druhou položku do svého "tanečního pořádku" na rok 2023, no a přijetí bylo víc než vřelé.

Londýn (stejně jako New York) patří k soutěžím, kde se dávají ceny "po vinařsku" - porota fotky boduje, a když celkový počet bodů od všech porotců přesáhne stanovenou hranici, fotka (nebo soubor fotek sestávající až z 8 snímků, které tvoří ucelenou tematickou sérii) dostane příslušné ocenění. Není to tedy takové to olympijské hodnocení, kde je v každé disciplíně jen jeden zlatý, jeden stříbrný a jeden bronzový, jako to je třeba v soutěži ND Awards

Když jsem přijel v květnu po dvoudenní cestě Evropou a Středozemním mořem na Lefkadu, dostal jsem z Londýna na přivítanou povzbudivou zprávu, že ze zaslaných deseti fotek jich bylo oceněno osm a z nich pět cen mělo zlatou barvu a tradiční název Gold Winner. Další tři dostaly čestná uznání. Myslím tedy, že i když jsou v Londýně oproti mnohem přísnějším soutěžím úplní "dávači", i tak mě celkový výsledek docela potěšil. Mimochodem, zase ne natolik, abych nějak moc toužil se do londýnské soutěže v budoucnu vrátit. Ale teď si užívám "toho, co jest" a letmo vám představím snímky, které se zasloužily o ten zlatý londýnský poklad.

Asi nejvíc mě potěšil zlatý úspěch mé dlouholeté "vlajkové" fotosérie Kouzelná zahrada, kterou zde na blogu znáte víc než dobře, v silně obsazené kategorii Nature. Z osmi fotek, které tvořily soutěžní sérii, jsem pro potřeby dnešního článku udělal malou barevnou koláž. Profilovou fotkou série, jejímž úkolem je přitáhnutí pozornosti, byla Azalka (uprostřed dole).

 

Další "zlatá" přilétla z kategorie Street (se svým zabejčilým  vztahem k reálným pražským ulicím opravdu nejsem typický streetař, tak to pro mě bylo docela překvapení) pro fotku Praha v pivním tanku z pražské Vodičkovy ulice poblíž Václaváku. Kdoví, možná porotu zaujalo, jaké máme v Praze na chodníku víry, do kterých bych se tedy já bál šlápnout, abych pak náhodou skrze čerfí díru neprodifundoval do paralelního vesmíru.

 
 
Třetí zlatá pro fotku Konec sluneční karantény v celkem obskurní speciální kategorii Covid-19. Pevně věřím, že tato kategorie už v příštím roce v programu nebude a osobně jsem rád, že se i v této kategorii mohla prosadit fotka veskrze nereportážní.

 
 
Zlato č.4 a jediná moje fotka, kterou ocenila obě velká evropská města - Paříž i Londýn. Fotka Nastoupeni k noční přehlídce měla úspěch v kategorii Fine Art Photography - Night. Takhle v noci a v barvě by člověk ty pražské Holešovice skoro koupil, ale musí rychle, než se stihne rozednít :-).

 
 
Tenhle klikyhák vytvořený právě zapadajícím staňkovským sluncem získal poslední, pátou zlatou v kategorii Fine Art Photography - Photomanipulation. Tehdejší fotoexperiment jsem kdysi představil v naší zdejší blogové Fotolaboratoři v článku Malování zapadajícím sluncem. Mimochodem, tenkrát to byla ještě fotka na šířku bez zdůrazněné struktury ve tmavších částech fotky a ani výřez neodpovídá dnešní "definitivní" podobě, skoro jsem ji v tom srovnání nepoznal. Od doby pořízení jsem prostě fotku ještě maličko "dotáhl", abych se ji nestyděl vypustit do světa; pro tohle dotahování je účast v soutěžích skvělou motivací.
 
 
  
Na konec ještě přikládám v menším formátu tři londýnská čestná uznání: Dvě jsou z kategorie Architektura: jedna z podkategorie Buildings a jedna z podkategorie Interiors. Letošní péefko si možná ještě z prosince pamatujete, to pro změnu uspělo v kategorii Fine Art - Abstract.


No vida, z letošních plánovaných deseti soutěží už mám dvě za sebou a bilance zatím vyhlíží - především díky právě představenému londýnskému zlatému pokladu - docela dobře. Ale ty další akce, tam už londýnští "dávači" tedy nebudou a logicky přituhne. Když si vzpomenu na včerejší odpolední pekelnou výheň, řekl bych, že je nejvyšší čas :-).



19 komentářů:

  1. Petře, tuším, že každá soutěžní kolekce ti přinese když ne zlato, tak uspokojení, že fotky zaujaly. Já mám doma tvoje fotky pořád za "zlaté", zdobí a těší pohledem i připomínkou, jaké dramatické předávání v Mor. Budějovicích se při nich událo. I další soutěže ti určitě přinesou když ne zlaté ceny, tak určitě uspokojení. Za každou přehlídkou je hodně práce a věřím, že dobře reprezentují tebe jak autora i naše rozmanité Česko :-) Ať se daří dál, "Au Petře" ;-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-). Ono je zajímavé, že mi každá ta soutěžní kolekce přináší uspokojení, i když třeba žádnou porotu nezaujme. Totiž až tím, že připravím kolekci pro nějakou oficiální veřejnou příležitost, jsem donucený udělat cosi jako definitivní (nebo aspoň definitivnější) verzi fotek, musím si s nimi trochu lámat hlavu. Zrovna fotka Malování zapadajícím sluncem je pěknou ukázkou, že výsledek pak může vypadat o dost jinak než verze pro blog nebo sociální sítě, kde se z toho ještě tak úplně nestřílí. Proto mám to soutěžení rád, nejen pro ty ceny z kočičího zlata :-).

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. K téhle fotce mám specifický vztah, protože jsem si ji "vychodil", pořád jsem se k tomu tanku vracel, pořád to zkoušel a pořád to nebylo ono. Ale teď už mě to k dalším návratům netáhne, tak už to asi "ono" je :-).

      Vymazat
  3. Paráda, paráda! Černá díra ve Vodičkový je zajímavá informace ;-). Příště si musím dát pozor. Tak ono zajít do FotoŠkoda znamená vlézt do černé díry na peníze! :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesné! Málokdy se mi stane, že se mi podaří dostat se ze silového působení tohohle záludného vesmírného objektu bez průvanu v peněžence :-).

      Vymazat
  4. Nejprve gratulace. A nyní se mohu jít znova kochat. Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko – v daleké kraje, bílé obláčky dálným nebem plynou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Oskare, s bílými obláčky plynoucími nebem se dá docela dobře pracovat :-).

      Vymazat
  5. Úplně chápu, snadné úspěchy nejsou ani zdaleka tak uspokojivé. Ale i tak je to skvělé a moc gratuluju! A čerfí díra je boží! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám fotografy, kterým už tyhle moje řeči o snadných úspěších lezou krkem, protože jejich fotky se k nim pořád ne a ne dostat, ač je snaha veliká. Proto se snažím krotit, nerouhat se a užívat si trvající příznivé konstelace a přetrvávajícího dobrého fotografického větru :-).

      Vymazat
  6. Já ač propagátorka používání češtiny marně hledám výstižné výrazy. Bohužel jen kroutím hlavou a napadá mě nečeskè amazing a unglaublig!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to jsou mi pěkná slovíčka, děkuji! Těm snad projednou jejich nedostatečnou českost je možné odpustit :-).

      Vymazat
    2. Slovíček by se našlo - vynikající, úžasné, dechberoucí, neskutečné, skvělé atakvšelijakpodobně. To bylo pro cihelnu. :-)

      Pro Petra - Fotky jsou vážně oceněníhodné. Blahopřeju k mnohonásobnému úspěchu neuspěchaných obrázků. :-)

      Vymazat
    3. Vlastně mi došlo, že mi v Řecku přestal fungovat objektiv, kterým jsem fotil veškerou Kouzelnou zahradu. Tak budu muset vymyslet nějaké náhradní řešení a budu věřit, že se potvrdí moje přesvědčení, že inspirační síla úplné svobody je proti "inspiraci omezením" jen slabý čajík :-).

      Vymazat
  7. Asi si budeš muset pronajmout větší byt, anebo koupit další skříň na získané ceny :).
    Sestava je hodně pestrá a je vidět, že nejsi úzce specializovaný fotograf.
    Docela by mě zajímalo, jestli s těmi oceněními souzníš, anebo bys dal přednost i fotografii, která žádné ocenění nezískala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotograf sám se, myslím, nedovede dívat na své fotky objektivníma očima (což ovšem neznamená, že se o to nemá snažit), protože je má spojené s mnoha souvislostmi a emocemi okolo. Dělám to tak, že se snažím neposlat do soutěže fotku, která je podle mě špatná nebo nezajímavá, a pak už to nechávám na odbornících a nechávám se tuze rád překvapovat :-). Ale někdy je to všechno jen souhra náhod: člověk prostě pustí na hřiště na zkoušku fotbalistu, od kterého neví přesně, co může očekávat, on nastřílí nečekaně hattrick a já teprve pak začnu přemýšlet, jestli on náhodou není fakt dobrej :-).

      Vymazat
  8. Všetky fotky sú úžasné, ale tie čierno-biele sú podľa mňa TOP!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že se ti fotky líbí. Tahle londýnská kolekce byla, myslím, docela různorodá a věřil jsem, že by něco mohlo vyjít. Ale skoro všechno? Co to je za pořádek? :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.