Zápisky z čerstvě popsaného sešitu - 5. (a závěrečná) část

V době od srpna do prosince jsem zdejší návštěvníky nechal celkem čtyřikrát nakouknout do stránek svého zatím posledního popsaného ášestkového zápisníku, (zde přikládám odkaz na první část, zde na druhou část, zde na třetí část a zde na čtvrtou část), který mám téměř za všech okolností při sobě (teď už zase nový), abych si mohl poznamenat zajímavé myšlenky z knížek, které čtu, záznamy snů, citáty, okamžité nápady, které nechci zapomenout, třeba verš básničky nebo příhodný název pro fotku. Dnes máme před sebou pátý a závěrečný díl. Opět jsem vybral namátkou a bez pevnější struktury pár zápisků - tentokrát z poslední části od listopadu 2021 do srpna 2022. A jako obyčejně jsem sám zvědav, které kousky poslouží s odstupem k pobavení a které spíš k zamyšlení. 

Život básníka je jen jakousi podivuhodnou milostí neskončeného dětství.      (Petr Havel)

Kázání provází úsměvem!     (poznámka v kárné knize žáka 1. třídy Josefa Vinkláře)

Láska je zlaté světélkování krve.         (Knut Hamsun)    

 

Zázraky prostě nesnášejí, aby se jim člověk divil.         (Pavel Juráček)

 

Buď někdo vidí, co se má fotit, anebo nevidí. Když to vidí, tak to uvidí i bez aparátu, tím aparátem to jenom sdělí. to je jako když má někdo myšlenky a píše je. Píše to, co už měl dřív, než vzal pero do ruky. Kdežto někdo může mít v každé ruce pět per a když nemá myšlenky, tak nemá co sdělovat. A s fotografií je to taky tak.       (Miroslav Horníček)

 

To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček!      (režisér František Vláčil o filmu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata)

 

Jednou to musí špatně skončit. JEDNOU - to není teď, to je někdy jindy, bůhví kdy...        (Pavel Juráček - Deníky)

 

Nuly se, bohudík, nemůžou množit dělením.        (Dobřichovice, 11.2.22) 

Nastane-li útěk odsouzeného v okamžiku, kdy popravní dělo bylo již nabito, dlužno popraviti někoho jiného, aby náboj nepřišel nazmar. Není-li odsouzence, nutno sáhnouti k justičnímu omylu, pokud ovšem se někdo k popravě dobrovolně nepřihlásí.    (Voskovec + Werich - Fata morgána, prosinec 1929)

 

Lidé velmi snadno podlehnou dvěma lákavým myšlenkám: Že je jim ubližováno a že si zaslouží víc, než mají.         (Praha 23.3.22.)

Pán slíbí kožich a už jen to slovo zahřeje.        (ruské přísloví cituje ve své knize Zdeněk Štěpánek)

 

Takové to mezi lidmi je: Člověk malý a mdlého rozumu se často cítí dotčen. Brání se všemu, co nechápe, tuší v tom nebezpečí, osten namířený proti vlastní cti, a snaží se svými obavami a dotčeností nakazit i druhé. Co nejvíce druhých. Není rád sám v tom pocitu a volá na poplach, potřebuje se utvrdit, být utvrzován, být v houfu stejně nechápavých, stejně rozhorlených, stejně horlících.   (Miroslav Horníček)

 

Název fotky je vždycky autorskou intervencí do čistě obrazového prostoru.         (Dobřichovice, 31.5.22)

 

Fotíte-li lidi v barvě, fotíte jejich šaty. Když je ale fotíte černobíle, fotíte jejich duše.         (Ted Grant)

 

Sen Broumov, ráno 24.června 2022: Nějakým nedopatřením jsem postoupil do 2.kola prezidentské volby a pomalu mi docházelo, že druhou finalistku z nějakého důvodu hravě porazím, takže na mě v tu chvíli dolehla celá ta hrůza, že nejspíš budu muset být prezidentem a už se z toho nedá nijak vystoupit a odejít se ctí.

 

Chtít zachytit prchavé zrcadlové obrázky jest věcí nejen nemožnou, ale současně i rouháním se Bohu. Člověk je stvořen k obrazu božímu a boží obraz nemůže být zachycen žádným lidským strojem.           (Leipziger Anzeige 1839)

 

Vzal jsem si modelku, ale nesplňovala bohužel obecné očekávání povrchnosti.     (TV Endeavour Morse) 

 

Kupujte hřebeny. Nastala všivá doba.         (jedno z hesel v Praze 21. srpna 1968) 

 

Kolaborovat budeme všichni. Ale nevím, proč bych měl být první a nechat po sobě plivat lidmi, kteří ještě nebyli o kolaboraci požádáni. Pak budou taky, ale já už budu poplivanej.   (Zdeněk Podskalský, diář 1969)

Zkamenělý měkkýš v expozici vykopávek: Strašný osud, když někdo, jehož posláním v přírodě je být měkký, se po smrti vystavuje jako zkamenělina.        (Zdeněk Podskalský, diář 1973)

Každý správný příběh se musí pokazit, než se zase zlepší.         (Geoffrey Rush, MFF Karlovy Vary)